Moje malé tajemství

14. kapitola

V srpnu Adéla už začala brigáda a spolu jsme už hrály jen soukromé dungeony, protože jsem po ní chtěla, aby se vždycky pořádně vyspala. Ale aby to bylo spravedlivé, tak jsem se guildových také přestala účastnit.

Vydechla jsem „Začíná to být nuda..." opřela jsem hlavu a ruku a dívala se na obrazovku notebooku. Vzpomněla jsem si ale rychle na to, co jsem domlouvala s Luckou, usmála jsem se a vzala do ruky mobil „Hele ty už nemáš brigádu, že ne?" napsala jsem jí.

„Ne," odepsala mi.

„No pamatuješ, jak jsme se spolu bavily o tom, že bychom spolu šly do akvaparku?" domlouvaly jsme si to ještě během června s tím, že mi řekla, že celý červenec má brigádu, ale v srpnu bychom mohly. Lucka nežila v Jihlavě a brigádu tam taky neměla, takže jsme se předtím ani nemohly pořádně vidět.

„Jo mohly bychom!" okamžitě zareagovala.

Tak jsme to naplánovaly a rozhodly jsme se, že vyjedeme z Jihlavy v 6:20. To vstávání nebylo ani tak strašné, jen jsem se celou noc budila s pocitem, že jsem zaspala. Připravila jsem se a s taškou šla na autobusové nádraží.

Dopravní prostředek tam už stál a Lucka nikde. Okamžitě mi došlo, že už nejspíš byla uvnitř a skutečně, když jsem tam nastoupila, tak jsem ji našla vzadu, jak je na mobilu a něco si čte „Ahoj," řekla jsem a sednula si k ní „Co děláš?"

„Hej," podívala se na mě „čtu," ani jsem ji ale nemusela od toho odtrhávat. Den předtím jsem si stáhnula do mobilu pár filmů, abych se náhodou nenudila.

„Co čteš?" zeptala jsem se jí ze zvídavosti.

Dívka mi popsala děj povídky, kterou četla na wattpadu, pak ale mobil odložila a vážně se na mě podívala „Tak co, jak se ti daří s tvojí přítelkyní?"

„Super. Užila jsem si s ní celý červenec, ale teď má brigádu, takže na sebe nemáme tolik času," vydechla jsem.

„Vážně? Takže po tom baru všechno dobrý?"

Nejistě jsem polknula, ale potom jsem se pousmála „No, bylo to strašný, ale další dva dny jsme se spolu válely, což bylo super..."

„Líná jako vždy," ušklíbnula se.

„Hej!" strčila jsem do ní „Náhodou to je super ležet v posteli a mazlit se s někým, koho miluješ..." při vzpomínce na takovýhle momenty mi dalo zabrat se neculit.

„A co, už se vyplnila tvoje představa?"

„Moje představa?" zarazila jsem se při zvláštní otázce.

„No, jak jsem ti říkala o tom, ať si představíš, že spolu máte sex. Už jste ho..."

„Ne!" rychle jsem ji přerušila a zabořila obličej do rukou, přitom jsem cítila, že mi opět hoří tváře. Adélina přítomnost mě uspokojovala natolik, že mě něco jako sex vůbec nenapadlo. Jediný na co jsem doposud myslela, byly malé krůčky v našem vztahu jako držení za ruce, obětí a líbání. Zarazila jsem se, opět jsem si vzpomněla na Anetu a polknula „Ne, Adéla miluje mě, proč by s tím šla za ní..." pošeptala jsem.

„Cože?"

„Ah! Nic!" zavrtěla jsem rychle hlavou „A co ty? Jak si zatím užíváš prázdniny?"

„No měla jsem teď celý měsíc brigádu a upřímně..." všimla jsem si, že její líce začaly rudnou „chci se s nimi domluvit, jestli bych ji nemohla mít do začátku školy," pousmála se.

„Cože? Proč bys chtěla mít brigádu dál? Nemáš teď dost peněz už jen z toho jednoho měsíce? A proč vlastně tak... rudneš? Stalo se tam něco?" ušklíbnula jsem se a jemně do ní šťouchnula loktem.

„Ne!" řekla rychle, ale potom se na mě nejistě podívala „Trochu..." Koutky mých úst šly rychle nahoru, až mě začínaly bolet. Cítila jsem se šťastně vzhledem k tomu, že bylo hezké vidět Lucku zamilovanou. Vlastně tohle bylo úplně poprvé, co jsem ji slyšela mluvit o lásce „Přestaň se tak šklebit!" rychle na mě vykřikla. Neuniklo mi, že její obličej se zbarvil do červena.

„Promiň, ale tak nějak mě to těší..."

„Cože? Už ti nic neříkám!"

Dívka začala trucovat, ale to mě nezastavilo, před podáním výslechu „Jak se jmenuje?" neodpověděla „Kolik mu je let? Chodí ještě na školu? Je k tobě hodný? Jaké jsou jeho koníčky? Taky tak rád čte knížky?" působilo to, jako kdybych mluvila s nikým.

Na dívčině obličeji se ale měnily rychle výrazy, z prvně uraženého na naštvaný, potom naštvanější a pak už to nevydržela „Dobře!" přerušila mě, věděla, že bych s tím nepřestala.

„Šikulka..."

Řekla mi o něm všechno, co z něj dostala. Jmenoval se Filip a bylo mu dvacet let, tudíž byl pouze o dva roky starší. Na konci září měl nastoupit na vysokou školu pedagogickou v Praze. Vážně měl rád knihy jako ona a hodně si s ním o nich povídala. Lucka o něm poté říkala další nedůležité informace a dokonce do doby, než jsme vystoupily v hlavním městě.

Pak už jsme se zaměřily na příjemnou snídani a následně na zábavu v akvaparku. Bavila jsem se. I když jsem vypila hodně vody a cítila jsem se z toho dost špatně, chlor přece jen není zrovna nejzdravější věc k pití. Na konci samotného dne jsme byly obě dost zmožené a ani jsme si nesedly spolu, nýbrž za sebou tak, abychom obě mohly být u okna a zároveň mít místo vedle sebe volné. Nevím, jak toho využila Lucka, ale já si hodila nohy na sedačku.

Vzala jsem do ruky mobil a všimnula si, že mám zprávu od své přítelkyně „Tak jak bylo v akvaparku?"

Tiše jsem se zasmála „Super! Byla to vážně zábava! Někdy bychom mohli spolu," odepsala jsem a přivřela oči. Přístroj znova zavibroval, ale já už nenašla sílu se na to vůbec podívat. Věděla jsem, že mi psala Adéla, taky jsem chtěla odepsat, ale únava mě dostala a usnula jsem. Naštěstí mě Lucka v Jihlavě vzbudila, jinak bych možná jela o další zastávky dál.

Vyšla jsem s ní z autobusu „Díky..." řekla jsem se smíchem „Byla to zábava! Ještě bychom někam mohli ne? Bavily jsme se o zoo..."

„Mohli bychom, ale poslední týden nemám čas..."

„Není poslední týden pouť?" zeptala jsem se ji nejistě vzhledem k tomu, že to byla část prázdnin, na kterou jsem se těšila, vždycky jsme na ni chodily společně.

„No... tenhle rok spolu hold nepůjdeme..." zareagovala Lucka, ale potom se usmála „Co takhle kdybys pozvala tvojí přítelkyni! Rovnou bys ji mohla seznámit s rodiči a možná i ten sex..." mírně do mě šťouchnula.

Zrudnula jsem a otočila se „Jdu domů!" rychle jsem řekla a odešla od ní.

Vzpomněla jsem si na zprávu od Adély a vzala do ruky mobil „To zní skvěle!" odepsala mi.

Chvilku jsem se dívala na náš chat, než jsem se pousmála „To vlastně nezní vůbec špatně..." pošeptala jsem a napsala dívce, jestli by se mnou nechtěla na pouť v Jihlavě.