💚V Zajetí Lásky💛

14.

Seděla jsem vedle Draca na ošetřovně když mu Paní Pomfreyová ošetřovala zraněnou ruku. Draco neustále fňukal a já se musela pousmát. Do rány mu nakapala jakýsi lék, který pro Draca byl asi nejvíce bolestivý. Poté mu ruku obvázala bělavým obvazem a dala ji do složeného šátku, aby ruka byla více zafixována. Paní Pomfreyová někam odběhla a Draco této chvíle využil. Otočil se přímo ke mně. Vážně se zadíval ,,Čemu se směješ?" Nadzvedl obočí. Můj úsměv okamžitě zmizel z tváře. Draco se pousmál a svou zdravou rukou mě dal černý pramínek vlasů za ucho, pohladil mi tvář a pomalu se přibližovat. Cítila jsem jeho teplý dech. ,,A. Pane Malfoy, vy jste ještě tady?" Přišla zpět Paní Pomfreyová. Okamžitě jsem uhla a zadívala jsem se z okna. ,,Však už jdu." Řekl protivně Draco a vstal. Nechtěla jsem se podívat na Madam. Nevím, jestli jsem se styděla, nebo v tom bylo něco jiného. Vstala jsem také a společně s Dracem jsme vyšli z ošetřovny.

Byl čas oběda, takže čas jít rovnou do Velké síně. Šli jsme mlčky vedle sebe. Cítila jsem jak se Draco na mě očkem divá a chtěl by něco říci, ale jakoby to nebyl on. Vždy je upřímný a řekne všechno, co si myslí. Za mé přítomnosti je zvláštně jiný.

,,Emm, Betty?" Zastavil se Draco a čekal na mojí reakci. Já se pomalu otočila a zůstala stát na místě. Kolem nás bylo ticho. Nikdo nikde. Byla ještě hodina, a tak chodby hradu byly tiché. Draco přešel ke mně a lehce se pousmál. Prohlédl si mě jako obrázek a nečekaně mě objal. Já strnula a nevěděla jsem co dělat. Své ruce jsem omotala okolo jeho zad a pomalu se přitiskla. ,,Auu." Syknul Draco a já ze sevření vyskočila. ,,Promiň, já..." ,,Prosím teď nemluv." Přerušil mě a znovu se vtáhl do hlubokého objetí. ,,Betty já..." začal mluvit nejistě Draco. ,,Já jsem se..." ,,Pane Malfoy. Pokud vím, tak by jste měl být ještě na ošetřovně. A co vy tu děláte slečno Parker?" Na chodbě se objevil nikdo jiný než Snape. Spatřila jsem, jak se otráveně Draco zatvářil. ,,Madam mě už pustila...." odpověděl Draco. ,,A já..." ,,Betty mi dělala společnost." Podíval se na mě a já se na jeho nevinnou tvář zamračila. ,,Výborně. Tak to by jste mohli ještě stihnout kousek hodiny." Prohlédl si mě Snape. ,,To těžko. Já už mám hlad a Draco potřebuje pomoci." Odsekla jsem a chtěla jsem s Dracem rychle odejít. ,,To ano. Ale vše si doplníte. Sleduji vás." Podotknul Snape. To bych nemohla být já, abych něco neřekla:,,To vidíme, že nás sledujete. Prozatím by to chtělo zavřít oči." Usmála jsem se a rychle jsme zmizeli za roh. Raději jsem nechtěla vidět jeho výraz a jeho větu 'Kdyby váš osud záležel na mně, tak by jste jeli okamžitě domů.' si ráda odpustím.

,,To jsi neměla dělat." Zlomil ticho Draco. ,,Proč? Mě to baví." Zasmála jsem se. ,,On má jen jedny nervy." Odpověděl Draco. Já se zamračila. ,,Ty se ho snad bojíš?" ,,Ne. Ale..." začal se vykrucovat Draco. ,,Ale..?" Můj smích se zesiloval a to se Dracovi podle výrazu rozhodne nelíbilo. ,,No dobře. Ale je to jen kvůli mému otci." Pochopila jsem jeho přiznání. Přeci jen, Dracův otec není zrovna muž se kterým by jste se chtěli jen tak přátelit. ,,Promiň." Můj smích poklesl. ,,Co jsi mi to chtěl říci?" Vzpomněla jsem si na krásný pocit v jeho náručí a na přerušení Snapa. ,,Ale nic. Zapomeň na to." Pousmál se a ve svém kroku zrychlil. Myslím, že to mělo být něco důležitého. Zpropadený Snape jako vždy všechno krásné přeruší.

Sedli jsme si vedle sebe ve Velké síni a čekali až se stoly prostřou chutným jídlem. Bylo mezi námi trapné ticho. Nevěděla jsem, jak začít konverzaci, či co dělat. Myslím, že Draco měl stejný pocit. Chtěla jsem si vzít nějakou knihu ze své tašky, ale mou ruku popadl pevný stisk. Přejela jsem očima po pevné ruce a zahleděla jsem se do modravých očích. Byly tajemné a plné smutku. Nedokázala jsem se v nich vyznat. Motaly mi hlavu. Jeho stisk povolil a rukou mi zajel do černých vlasů. Pomalu se přiblížil k mým rtům a lehce zatahal za vlasy. Tím způsobil malé tiché zasténání. Šibalsky se pousmál a odtáhl se ode mě. Chtěla jsem v této chvíli pokračovat, ale než jsem učinila, rozrazily se dveře a do síně vešlo spousta studentů. Naštvaně jsem zavrčela a podívala se na škodolibého Draca. ,,Ahoj." Přešla k našemu stolu Pansy. Sladce se na Draca usmála a na mě se ani nepodívala. Pancy nenávidím. Už léta je zakoukaná do Draca, který ji tak trochu ignoruje. Draco jen nadzvedl koutky a podíval se na mě. Já hleděla na další příchozí studenty. Naproti nám si sedl Harry, Hermiona a Ron. Jak otravné. Museli vědět o každém kecu, co se kde řekne. ,,Bolí to hodně Draco?" Podívala jsem se na starostlivou Pansy. ,,Chvíli jo a chvíli ne. Madam Pomfreyová říkala, že ještě pár minut a mohl jsem přijít o ruku." Pochlubil se Draco a já nad tím jen zakroutila očima. Podívala jsem se na trio, které si okamžitě začalo šuškat. Nad tím jsem stejně jako před malou chvíli protočila očima.

Po malé chvíli se na stole objevilo chutné jídlo. Usmála jsem se nad hromadou dobrot a nandala si na talíř šťavnaté kuřecí stehýnko. S chutí jsem se zakousla do masa a spokojeně si pochutnávala. Vedle ještě stál talíř s čokoládovými dortíky. Usmála jsem se na talíř a hned si jeden nandala. Chtěla jsem si znovu vychutnat tu skvělou chuť teď tedy čokolády, ale když jsem vzhlédla na ostatní, všimla jsem si, že většina na mě civí. Nadzvedla jsem obočí a lehce se zamračila. ,,Co je? Mám hlad." Pansy jen ohrnula nos a jako dáma si lžičkou dávala do pusy malé kousky stejného dortíku. Zakroutila jsem nad tím vším hlavou a podívala jsem se na Draca, který naštvaně bojoval se lžičkou. Pousmála jsem se a lžičku zvedla, nabrala jsem na ní trochu dortu a zvedla jsem lžičku na úroveň jeho pusy. Nechápavě se na mě podíval, a pak otevřel ústa. Pousmála jsem se a lžičku mu dala do pusy. Pansy se žárlivě zvedla a odcházela. Zákeřně jsem se usmála na odcházející Pansy a podívala se zpět na Draca. Znovu měl ten roztomilý nechápavý výraz. Zlomil pohled na mě a já se pro změnu nevině usmála.