🥀🌹🌷 don't give me hope if you 🥀🌹🌷 2#

🌷🥺Doktor Lumír 🥺🌷

Pohled 3 osoby
Payton a Marvick si povídali. Marvick utěšoval paytona že to bude pořádku a t/j se s toho vyhrabe. Když v tom začal zvonit telefon.

Pov payton
Začal z vonit hlavní mobil v předsíni. M:"pojď...." řekl Marvick a šel k telefonu. Zvednul ho a dal ho na hlasité volání.
DL:"dobrý den." řekl doktor.. Poznal jsem ho podle hlasu.
M: dobrý.. Můžu se zeptat jak to vypadá s t/j Baker? " zeptal se já napnul uši...
DL:" ano.. Skrz toho také volám.... Právě jsme ji převezli do nemocnice v severní Karolíně.. "
P:"Vážně? A kdy budu moct jít za ní.."
DL:"Klidně můžete dorazit teď....." řekl doktor..
M:"dobrá... Přijedeme s jijem přítelem co nejdříve to půjde.."
DL:"naschledanou"
M:"naschle" a položil telefon..
M:"opravdu tam chceš? " zeptal se mě Marvick... Ale já byl 100% rozhodnutý že chci...
P:" jo chci ji vidět...tak jedeš?" zeptal jsem se ho hned začal si obouvat boty.
Marvick přikyvnul a chytl klíčky od auta...
M:"tak jedeme" řekl a já si sedl na místo spolujezdce..
P:"mám strach...." řekl jsem Marvickovi a začal si mnout prsty...
M:"paytone,Neboj se. musíme ji věřit.."
Povzbudil mě Marvick...

M:"jsme tu" oznámil mi Marvick a my se odpoutali.... Hned jsme běželi k recepční sestřičce (recepční sestřička=rs)
Rs:"dobrý den.. Máte nějaké přání"
P:"ano-"
M:"drž hubu ja to vyřídím.... Jsem Marvick Baker... Před pár minutami my sem přivezli v kritickém stavu moji sestru T/j Baker.. Mohlo bychom ji vidět společně s jejím přítelem Paytonem Jayem Moormeierem?"
Rs:"počkej te chvilku... Zeptám se ošetřujicího doktora." řekla sestřička a já se napnul..
M:"paytone v klidu buď dobře?"
P:" jak mám být sakra v klidu" štěkl jsem po něm....
M:" věř ji... Ona to zvládne" řekl s ledovým klidem Marvick..
P:" mám o ní strach... Nemůžu o ní příjít..."
M: "neboj nepříjdeš" a už k nám měl namířeno doktor Lumír....
DL:"Dobrý den chlapci... Jsem doktor Lumír... Ošetřující vaší sestry a dámy"
P:"dobrý moc není ale taky přeju dobrý den"
M:"Ticho buď už taky.... Pane doktore..mohli bychom ji vidět?"
DL:"ano... Ale kdyby s čímž nepočítáme se vzbudila hned zazvoňte na zvoneček...nebo příběhe te"
P:"dobrá... A mohu vědět jaký pokoj"
DL:"pokoj 313 a 2 patro na pravou chodbu."
M:" dobře... Děkujeme a zatím naschledanou"
Rychle jsem začali hledat pohoj 313 v 2. Patře na pravý chodbě....
P:"TADY" vyjekl jsem... Marvick ke mě přiběhl..
M:"tak na 3 anoo? " ale já mu odpověděl pouze...
P:"tři" a vešel do vnitř.. Prví co bylo tak jsem slyšel jak všude pípali stroje... Nemocniční Postel byla za rohem..Marvick vešel a pomalu se vydal ke mě...
M:"opravdu ji chceš vidět? " zeptal se mě... A já mu odhodlaně řekl..
P:"ano... Ano chci ji vidět" pomalu jsme nakoukli a hned jsem vidět t/j..
M:"dobrý... Půjdeme si k ní sednou?" zeptal se mě Marvick a já pouze přikývl hlavou... Zase jsem brečel... Nedokázal jsem své slzy udržet... Viděl jsem posouvaci židličku..
P:"t-tak poj-pojď už" zakňučel jsem....
Marvick si sedl do křesla a já si přisunul židličku..... Ležela tam a vůbec nedychala.... Byla bledá... Taky byla celá pomlácela.... Sádru už neměla... Asi nějak vadila tak ji sundali... Podíval jsem se nahlavu a měla tam 4 zašité rány... Přístroje pípali potichoučku... A Marvick ten usl.
"to je debil... Přišel navštívit t/j ne křeslo na spaní" pomyslel jsem si.. Pomalu jsem t/j trošku ztáhnul peřinu dolů... Vytáhl jsem jí levou ručičku a znova přikryl.. Měla jí strašně ledovou... Chyl jsem ji za ruku a hlavu položil na postel..... Chvilku se nic nedělo.... Ale potom jsem cítil jak mi někdo maličko stiskl ruku... Podíval jsem se na t/j ale ne... Nevzbudila se.... Potom jsem nějak moc dlouho přemýšlel a začali se mi zavírat oči..
P: "*zívnutí*jen si nachvilku položím hlavu t/j jooo? *zívnutí*" a nějak jsem usl....

Pov t/j

Teď stojím v nějaké bílé... Až moc bílé místnosti...
T/j:"Haloo?" ale pak se ozývala jenom ozvěna... Chvilku jsem nevěděla co se děje... Ale v dálce jsem zahlédla černou postavu.. Rychle jsem se k ní rozběhla... Když jsem běžela moje oblečení se změnilo na bílé šaty.....
T/j:"dobrý den" řekla jsem a Černý postavě se začali tvořit křídla... Potom jsem před sebou viděla jasně zařícího anděla... (andel= and)
And:"ahoj t/j Baker.... Je krásné tu mít někoho kdo je slušně vychovaný a neřekne ti nazdar vole...."
T/j:"ummm ty si anděl že?"
And:"ano... A teď se rozhodni... Myslíš si že je tvůj čas?"
T/j:"jakože umřít " a Anděl přikyvnul na souhlas.
T/j:" no já nevím... Jestli musím umřít ať umřu... Ale nechci opustit moji rodinu, mé přátele a hlavně paytona"
And:" většina lidi takhle nezareaguje... Proto jin nedávám na vybranou... Ale ty si úžasná holka... Takže se chceš vrátit na zem?"
T/j:"jestli mohu tak ano.. " Anděl lusk a já vyděla zase pouze tmu... Citila jsem na sobě dotek.... Něco nebo spíš někdo mě chytl za ruku... Snažila jsem se pohnout ale nešlo to.... Pohnula jsem co nejvíc to šlo a trošku ruku zmáčka...ale nic... Někdo sebou pouze škubl.... Chvilku se nic nedělo... Ale pak jsem uslyšela nádherný hlas... Hned jsem si vzpomněla koho je....
P: "*zívnutí*jen si nachvilku položím hlavu t/j jooo? *zívnutí*"
Byl to paytnův hlas.... Nechápala jsem co dělá u mě.... Ale pochopila jsem že jsem v nemocnici... Na Paytona jsem nezapomněla. Ani na nikoho z mých přátel a rodiny.. Všechny jsi pamatuju... Chvilku jsem se nad tím přemýšlela.... Ale potom se mi objevili znova moje myšlenky.. Tentokrát se z černých stávali zase barevný... Bylo to úžasný.... Všechno se vracelo.... Ale už to jenom jednu věc... A to Probudit se... Snažila jsem se pohnou, otevřít oči ale ani jedna věc se mi nepovedla..... "notaaak dejel pohni se.. DĚLEJ" začala jsem na sebe křičet.. Kolem sebe jsem slyšela zrychlené pípaní nějakých strojů... Opravdu jsem se snažila co nejvíc to šlo... uviděla jsem prudké bílé světlo.. Hned jsem zavřela oči....
P:"T/J TY ŽIJEŠ ŽIJEŠ....HNED JDU PRO DOKTORA" Zaječel payton

Pov payton
Vzbudilo mě zrychlené pípaní strojů.."nenenenene nesmí... Nesmí mě tu nechat" hned se mi začali v hlavě motat myslenky co řeknu na pohřbu, jak ostatním řeknu že je t/j a tokovýhle podobný myšlenky... Marvick odešel domu... Říkal že se tu dneska nic nestane.... Začal jsem panikařit.. Nevěděl jsem co se děje.. Koukal jsem se na t/j a ta z ničeho nic otevřela prudce oči....
P:"T/J TY ŽIJEŠ ŽIJEŠ....HNED JDU PRO DOKTORA" Zaječel jsem a rychle běžel pro doktora Lumíra.... Po chvilce hledání jsem ho našel....
P:"dobrý den" slušně jsem pozdravil a doktor se otočil...
DL:"dobrý... Do se stalo?" zeptal se mě v klidu
P:" t-t/j se vzbudila nebo prostě probrala..."
DL:"Cože? Vždyt říkali že byla tak ve vážném stavu že by se nemusela ani vzbudit...." řekl doktor a společně jsme se vydali pokoj s číslem 313.. Jak jsem tam dorazili tak doktor vtrhl do vnitř...
DL:"Vždyť spí?" řekl doktor...
P:"ale ona před chvilkou otevřela oči.." řekl jsem.. Doktor se tak na ni podíval a t/j je otevřela znovu... Ale pomaleji asi se před tím lekla toho světla...
DL:" pane bože... To je zázrak" řekl s údivem doktor... T/j jenom prohlížela místnost.... Oči ji zůstali pohledem viset na mě.... Pomaloučku se smála... Ale pak zase její obličej připomínal 🗿... Doktor si něco psal do tabulky kterou poté pověsil na postel... A odešel...
P:"t/j.. Proč? Nebo jak se ti to stalo.."
Ale T/j nic... Jenom se koukala na mě.. Chtěla něco říct.. Ale nemohla.. Byli to na ní vidět...

.........................

Můj táta našel můj příběh a učet na wattpadu takže jakože🤡🤡
Kačkariprok2020/2021