Padlý anděl

Kapitola dvacátá čtvrtá: Všechno se zdá nemožné, dokud to neuděláš

„Jak to mám ale udělat?" zeptala se lehce zoufale Vega, když opustili prostory Pekla a vrátili se do Luciferovi kanceláře. Snažila se vymyslet svůj plán obrany, ale nepřišla na nic. V hlavě měla úplně prázdno. Jak se k němu měla přiblížit na tak dlouhou dobu bez toho, aniž by ji zranil?

„Na to bohužel nemám odpověď, ale věřím ti, Vee. Vím, že to dokážeš," řekl tak něžně, až tím zaskočil nejen sám sebe, ale i bělovlásku. Ta jej pevně sevřela v objetí. Možná to bylo naposledy, co k tomu měli příležitost.

„Tak snad, abychom šli, udělám z toho rychlý proces," promluvila s nově nabitou odvahou a sebejistotou, když se od něj odtáhla. V tomhle byla rozhodnutá. Nechtěla, aby se jednalo o nějakou epickou bitvu, která se potáhne několik hodit. Buď to s ním rychle skončí ona, nebo naopak.

I Lucifer nasadil kamenou tvář. Nechtěl ji zbytečně rozptylovat svými starostmi. Opravdu jí věřil. Měl naději. Věnoval jí poslední povzbudivý pohled, než ji chytil za paži a teleportoval se s ní do Central Parku. Ten byl v tuhle noční hodinu zavřený, takže to bylo nejlepší místo k jejich střetu. Navíc, Cygnus už tam na ni čekal. Na ně oba.

Kancelář kolem nich zmizela a náhle byli obklopeni zelení. Ale neobjevili se přímo před Cygnusem. Lucifer vybral místo opodál za stromy, i když věděl, že tato malá schovávaná byla naprosto zbytečná, neboť Cygnus o jejich přítomnosti věděl ve vteřině, kdy se tu objevili. To byla trochu nevýhoda andělů a nebeských bytostí.

„Pamatuj, že čím víc rozhněvaná budeš, tím větší tvá síla bude, ale zvládneš to i tak. Oheň je nyní tvá podstata," zamumlal tiše.

Vega jej i sebe chtěla ujistit, že to zvládne, jako už tolikrát tohoto večera, ale než stihla byť jen otevřít pusu, ozval se jiný hlas. Hlas naplněný nenávistí, neúctou a pohrdáním. Bělovlasé dívce z toho přejel mráz po zádech. A její nepohodlí se výrazně zvětšilo, když začala vnímat slova, která říkal.

„Už jsem se bál, že se k nám nepřipojíš," zasmál se, i když na tom nebylo vůbec nic k smíchu. „Omluvím tvé zdržení, ale jen proto, že jsem tu měl jinou společnost. Takový sympatický mladík. Nechceš nás seznámit?" optal se výsměšně, načež se Vegy srdce na moment zastavilo. Nemusela přemýšlet příliš dlouho o tom, kdo by tento sympatický mladík mohl být.

Vyděšeně se podívala na padlého anděla, který stál po jejím boku. Lucifer na ni nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale bylo to zcela zbytečné. Vega rychle vyběhla zpoza stromu a bezmyšlenkovitě si to zamířila k Cygnusovi, který ve svém pevném sevření držel známou tvář. Aidena.

„Co tady děláš?" vyhrkla první otázku, která jí momentálně v hlavě svítila jako červená kontrolka. Park měl být zavřený a on by tu neměl být. Ani nemohl vědět, že tu bude ona. Tak proč tu byl? Došel si pro něj Cygnus? Věděl, že jí na něm záleží a rozhodl se to využít ve svůj prospěch? To by dávalo smysl. Tak to přece dělali všichni padouši od počátku historie padoušství. Zběsile zakroutila hlavou, aby neodpovídal. Ne, že by snad mohl, vzhledem k tomu jak pevně jej Cygnus držel. „Poslouchej mě, bude to v pořádku, ano?"

Aiden zasýpal a Cygnus malinko povolil své sevření, aby si mohli poslechnout, co má mladík na srdci. „Nemůže..." zachraptěl a rozkašlal se. „Nemůže mi ublížit," dostal ze sebe těžce.

„Že nemůžu?" rozesmál se Cygnus. Tentokrát jeho smích zněl upřímně. Vypadalo to, že se nad jeho slovy skutečně pobavil.

„Pokud vím, tak ještě ne," zamumlal chraplavým hlasem, načež se Cygnus přestal smát. Nyní byl po jeho slovech zmatený, ale nic neřekl. Však on toho bídného človíčka zlomí vejpůl.

„Aidene, přestaň plácat hlouposti, ano? Teď na to opravdu není vhodná chvíle," prosila jej Vega, která nevěděla, co si počít. „Pusť ho, chceš přece mě, ne? Nech ho jít a vezmi si mě. Koneckonců, proto tady jsme."

„Nebuď bláhová, má drahá, tebe si přece vezmu tak jako tak. Jestli si myslíš, že je tu jen nějaká mizerně malá šance na to, že bys mě porazila, tak si příšerně naivní. Neměl bych se ale ničemu divit, když jsi strávila čas s mým naivním bratrem," odfrkl si. Zahleděl se jí hluboce do očí a sevřel pevněji Aidenův krk. Vega se neodvážila uhnout pohledem. Tedy do doby, než uslyšela slabé křupnutí. Zděšeně pohlédla na černovlasého mladíka, který se v Cygnusově sevření proměnil na hadrovou panenku. Blonďák se ošklivě zasmál a odhodil Aidenovo tělo na trávník.

Vega se k němu rozběhla a Lucifer, který to celé pozoroval se chtěl rozběhnout za ní, ale cizí ruka na jeho rameni mu v tom zabránila.

„Nezasahuj do toho. Momentálně jí dal tu nejsilnější zbraň, jakou vůbec mohl a on o tom nemá nejmenší tušení," promluvil vyrovnaně Gabriel.

„O čem to mluvíš?" nechápal mladší z bratrů.

„Zabil člověka, na kterém jí záleželo. Představ si všechen ten vztek. Vím, co musí udělat, Lucifere, a pokud se to stane přesně tak, jak si myslím, že se to stane, nebude se k němu muset dostat blízko. Všechno to může skončit za pár minut, jen se jí musí podařit naložit s tím vším vztekem správným způsobem," odpověděl Gabriel, ale příliš jasnou odpověď tím Luciferovi nedal.

„Mohl bys aspoň pro jednou v životě mluvit rovnou k věci?"

„Jak jsi řekl, oheň je teď prakticky její podstata. Představ si kolik energie v sobě právě v tento moment hromadí. A představ si, co se stane, až veškerou tuto energii uvolní ven."

„To není možné," hlesl Lucifer, který neměl tušení, že by něco takového mohla udělat. „Když to udělá, žádný Central Park už tu nebude. Bude se jednat o výbuch o síle supernovy."

„A přesně proto musíme pryč," sdělil mu už trochu naléhavějším hlasem. „Vím, že ji nechceš opustit, ale pokud tu zůstaneme, skončíme stejně jako Cygnus. Budeme pryč sotva pár minut. Jakmile bude po výbuchu, vrátíme se," přemlouval jej.

„Nemůžu ji opustit."

„Já tě tu nenechám, Lucifere. Ať se ti to líbí, nebo ne," oznámil mu pevným hlasem a než stihl jeho bratr ještě více protestovat, byli oba pryč.

Cygnus s vítězným úšklebkem na tváři sledoval, jak Vega klečí u bezvládného těla. Přesně, jak si myslel. Tahle holka pro něj nebyla žádnou hrozbou. Uvolnil svá černá křídla a začínal přemýšlet o tom, jakým způsobem se jí zbaví. Škoda, že už tu nebyl jeho malý bratříček. Rád by, aby sledoval, jak ji zabije.

A zatímco Cygnus přemýšlel, Vega v sobě hromadila všechen ten vztek. Vztek na Cygnuse, že zabil Aidena, i když by nemusel. Vztek na Lilith, že ublížila Luciferovi a poslala Asmodeuse, aby zabil její rodiče. Vztek na Lucifera, že jí celou dobu lhal. Vztek na Boha, že ji využíval jako svou loutku. Vztek na ty pitomé hvězdy, že ji určily vyvolenou. S ovládáním vzteku měla vždycky problémy, to pro ni nebylo nic nového. Navíc věděla, že v tento okamžik jí všechen ten vztek mohl zachránit život. A proto už nic nepotlačovala, ale dala tomu volnou cestu. Poprvé v životě se ocitla v plamenech celá, ale cítila, že to jí nestačilo. Ten vztek se v ní i přesto hromadil dál.

A pak se to stalo.

Vybuchla.