Destructive Storm [CZ] ✓

14. | Lovení zvířat

U Sashi a Olivera jsem strávila dva celé dny a oba dva mi hrozným způsobem přirostli k srdci. Neuměla jsem si představit, že již brzy nastane den, kdy je budu muset opustit. Jejich přívětivost neznala hranice a já nevěděla, jak bych se jim za to měla revanšovat. Sasha mi přirostla k srdci takovým způsobem, že jsem jí brala jako sestru, kterou jsem nikdy neměla.

„Dneska tě vezmu do lesa na lov," promluvil na mě Oliver a já se na něj překvapeně podívala. Nečekala jsem, že někdy tato slova řekne. „Sasha ti půjčí nějaké lepší oblečení, které si při lovu neponičíš."

„Dobře," řekla jsem s drobným pousmáním a zvedla se na nohy. „Děkuji, Olivere."

„Nemáš zač, Kat," řekl s přikývnutím a usadil se na gauč.

Sashu jsem našla v její ložnici. Seděla na posteli a vydala docela sklesle. Všimla jsem si, že takovéto nálady mívala často, ale nikdy se mnou o tom nechtěla mluvit. Vždycky když jsem se s ní o tom pokusila mluvit, odvedla téma někam jinam. Tentokrát jsem se jí na to proto nezeptala, protože jsem stejně věděla, že by jí to jen zhoršilo náladu.

„Oliver mi říkal, že pro mě máš nějaké oblečení na lov," prolomila jsem to trapné ticho, které mezi námi panovalo. „Ale nechci tě rušit, jestli se na to necítíš."

„Ne," zvedla se okamžitě, „to je v pořádku. Navíc bych se už měla přestat trápit, co?" rozhodila rukama a já nejistě přikývla. „Mám pro tebe jednu dobrou bundu, kterou si můžeš rovnou nechat. Už jí nebudu potřebovat."

„Seš si jistá, Sasho?" zeptala jsem se. „Nechci tě nijak omezovat," řekla jsem mile a Sasha mi podala krásnou tlustou bundu s kožešinovou kapucí. Byla to bunda v khaki barvě a moc se mi líbila.

„Zkus si jí."

Opatrně jsem rozepla její zip a strčila své ruce do rukávů. Hned jsem si uvědomila, jak krásná a příjemná je. Navíc v ní bylo neuvěřitelné teplo, což by se mi v zimě určitě hodilo. Navíc venku už stejně začínalo být chladno. Sasha ke mně přistoupila a bundu mi zapnula.

„Co na ní říkáš?" zeptala se nejistě. „Líbí se ti?"

„Moc," vydechla jsem, „vážně jí nechceš?"

„Ne," zavrtěla hlavou, „tobě se bude hodit mnohem líp."

„Děkuju, Sasho," zašeptala jsem a nechala se Sashou obejmout. Sice jsme se moc neznaly, ale přišlo mi, jako bych jí znala celý svůj život. Chovala se ke mně tak mile. Byla zkrátka ukázkovým příkladem hodného a čistého člověka. Nebylo na ní nic, co bych změnila. Byla dokonalá.

„Vždycky jsem chtěla sestru," zašeptala.

„Já taky," přiznala jsem, „ale mám alespoň bratra. Sice si někdy lezeme na nervy, ale mám ho ráda, víš?"

„Chybí ti?"

„Moc," odvětila jsem, „teď, když jsem od něj, se cítím jako tělo bez duše. Doufám, že ho zase najdu. Všechny svoje přátele."

„Určitě je najdeš," ujistila mě.

„Věříš mi?" zeptala jsem se jí nejistě.

„Ano," řekla okamžitě, „takhle moc věřím jenom Oliverovi."

„A když se tě na něco zeptám, odpovíš mi, i když je to hodně osobní otázka?" rozepla jsem si zip od bundy, protože se mi začínalo dělat vedro. Sasha váhavě přikývla a já si sedla na postel, abych nabrala trochu více jistoty. „Ta holčička z té fotografie je tvá dcera?"