Shinju

12. kapitola

Procitla jsem a ucítila tlak na břiše. Insktivně jsem si na něho sáhla a nahmatala ruku. Tobiovu ruku. Uvědomila jsem si co se v noci stalo a z boku se opatrně přetočila na něho. Byl tak roztomilý. Začala jsem ho hladit po ruce, která mi stále ležela na břiše. Pohladila jsem ho po tváři. Na to už začal reagovat. Pomalu začal otevírat oči. "Dobré ráno." Pozdravil a začal se protahovat. "Dobré ráno." Odpověděla jsem a čekala až se protáhne. Pak jsme se políbili. "Jak ses vyspala?" Zeptal se a prsty mi přejížděl po zádech. "Báječně. A jak ty?" Odpověděla jsem s úsměvem na rtech. Tobi se taky usmál. "Skvěle." Odpověděl a opět jsme se políbili. Ještě chvíli jsme leželi v objetí a pak jsme vstávali.

Oblečeni a vysprchováni jsme se přesunuli do kuchyně.
"Dobré ráno." Pozdravil nás Daichi, který seděl na barové židli a popíjel kávu. Pozdravili jsme ho jednohlasně. A oba jsme se začali smát. Tobi se usadil na židli vedle Daichiho.
"Brácha ještě spí?" Zeptala jsem se a chytala dva hrnky. "Jo a musím mu dát zákaz na alkohol! " Dodal Daichi a upil ze svého hrnku. "Co si dáš?" Ptala jsem se Tobiho. "Kávu, prosím." odpověděl a otočil se na Daichiho. "Snad si ho neopil?" Zeptal se Tobi humorně. "Já? Nevěděl jak ho zastavit. Nalíval si jednu za druhou až jsem nestíhal s dechem." Vysvětlil. Zrovna jsem dodělala kávu Tobimu a mě černý čaj.
Podala jsem hrnek s kávou Tobimu a naklonila se pro polibek. Tobio mi šel vztříc.

"Ty mi chceš tvrdit, že jsi nestíhal Sugimu?" Zeptala jsem se nevěřicně se smíchem na rtech, když jsem se narovnala. "Pojďte na gauč." Řekla jsem a šla se usadit na pohovku. Tobi si vzal hrnek a šel za mnou. Cestou mi  vzal můj hrnek. Položil ho na stůl, nadzvedl si mě a usadil do klína. Podal mi hrnek a letmo mě políbil.

Daichi si sedl naproti nám už bez hrnku. A zvedl láhev sektu, kterým jsme si připíjeli. "Však se sama podívej kolik tam toho bylo. Když nepočítám to co jsem rozlil." Řekl. "Vždyť je prázdná." Dodal Tobi. Položila jsem hrnek a objala Tobia kolem krku. "Dokonce nepostřehl ani vás dva. A to už je co říct." Dodal náhle s úsměvem na rtech a já se začala červenat. "Hele Shinju, je to úplně normální a tak nějak jsem to čekal. Takže se nemusíš červenat." Vysvětloval Daichi a šlo vidět, že se dobře baví. Schovala jsem tváře v dlaních. Tobio si mě více přitáhl do náruče a hladil mě po vlasech.

"Dobré ráno." Pozdravil nás Suga a zívl si. Začal se protahovat. Daichi se postavil a přistoupil k němu.
"Dobré ráno, zlato." Pozdravil a hned ho políbil. Suga ho objal kolem krku a víc si Daichiho přitáhl k sobě.
"Udělám ti kávu. Posaď se." Oznámil Daichi. Suga s úsměvem na rtech kývl na souhlas a šel se posadit.

Všiml si mé zakryté tváře a hned si přisedl ke mě. "Shinju, co se stalo?" Zeptal se starostlivě. "Ale nic jen se zase červená." Vysvětlil mu Tobio. "Aha. To kvůli tomu co se stalo mezi váma?" Zeptal se Suga. Rychle jsem sundala dlaně a vytřeštila na něho oči a nebyla jsem sama, Daichi byl stejně šokovaný jako já. Tobio se začal smát.

"Ty…ty jsi…to slyšel?" Vykoktala jsem. On se usmál. "Ovšem, že jsem to slyšel." Dodal. A teď bude přednáška.
Daichi přišel k Sugovi a podal mu kávu. "Děkuji." Poděkoval a hned si usrkl. "Ale kdy jsi to zaregistroval? Vždyť si toho tolik vypil." Divil se Daichi. "To je sice pravda. Ale pamatuji si všechno." Dodal Suga a koukl na Daichiho nevinným pohledem.

Nic? Žadná přednáška? Co se to děje? Nevěřila jsem svým očím.
"Tak to si jistě pamatuješ i jak jsi mě v noci zničil." Poznamenal Daichi. "Moc proti jsi nebyl." Dodal hned Suga a upíjel kávu. Stále sledoval Daichiho. Pro změnu se začal červenat on. Já se natáhla přes Sugu a šťouchla Daichiho do ramene. "Tak jak to ve skutečnosti bylo." Poznamenala jsem pobaveně. Chvíli uvažoval co na to říct.
"Ne, nebudu to rozebírat." Řekl nakonec a my se všichni začali smát. "Co si dáš na snídani?" Zeptala jsem se Tobia, potom co jsem se uklidnila. "Já už budu muset jít domů, lásko." Řekl Tobi. "Tak to ne. Nepustím tě bez snídaně." Řekla jsem a hned se postavila a šla se mrknout do ledničky. Jednou rukou mě Tobio stáhl do náruče a druhou zavřel ledničku. "Lásko, rád bych s tebou posnídal, ale musím domů. Čeká mě tam vyděšená ségra. Zase příště, ano?" Řekl Tobi. "Dobře tak tě alespoň doprovodím domů." Navrhla jsem. "Ne do toho deště tě nepustím." Zamítl.
A já se podívala ven. Kdy tam začalo pršet? Divila jsem se v duchu. "A ty tam jdeš?" Zeptala jsem se a on se na to usmál. "Jo, ale neboj. Mě déšť nevadí." Dodal Tobio.
"Hele, mám lepší nápad. Zavolám ti taxika. A ten tě hodí domů. Než chodit v dešti." Navrhl mu Sugawara a mě se ten nápad zamlouval. "Ne nemám tady peníze." Odmlouval Tobi. "Peníze neřeš. Já to cvaknu." Dodal rychle Suga a vytahoval mobil. Vytočil číslo a objednal taxika.

Za pár minut stál taxik před domem. Sugawara šel s Tobiem k taxiku a domlouval se ze řidičem. Dal mu peníze a rychle utíkal zpět do domu.
"Děkuji brácha." Poděkovala jsem  hned jak vešel dovnitř. Vzal mě kolem ramen a vedl do obýváku ze slovy: "Co bych neudělal pro svou sestřičku a jejího kluka." A pak se sklonil k mému uchu. "Doufám, že sis to s ním užila." Šeptl a pak se začal smát. Plácla jsem ho z legrace přes záda.

A odešla do pokoje. Lehla si do postele a spokojeně se zadívala do stropu. Pak jsem si vzpomněla na jednoho člověka. Bokuto mi včera volal. Hned jsem popadla telefon a vytočila jeho číslo. Párkrát to zazvonilo než to zvedl.
Pozdravil mě tím svým stylem. Nedovedu si představit, že by uměl jiný pozdrav.

Bokuto:
"Zrovna jsme na tebe mysleli."

Me:
"Počkej, my? Kdo my?"

Bokuto:
"No především já, Akaashi, Kuroo a Kenma. Můžeme se tak za hodinu k tobě zastavit?"

Me:
"Jo proč ne. A co jsi včera potřeboval?"

Bokuto:
"To až u tebe. Zatím."

A tipl mi mobil. Bezva za hodinu mám tady kalamitu. Takže jsem trochu pouklízela pokoj.

*Ahoj zlatíčka, tady máte další díl a doufám, že se vám bude líbit. Krásné počteníčko.💞💞💞*