Píp, píp, pí-! Jako každé ráno jsem naštvaně zaklapl svůj budík, který mě vždy upozorňuje na to, že už je čas vstávat do školy. Vyškrábal jsem se tedy z postele a šel provést ranní hygienu. Vyčistil jsem si zuby, opláchl si obličej a do vlasů si dal až nepřirozené množství gelu. V pokoji jsem se převlékl a vyrazil do školy.
Byl jsem skoro u školy, když jsem zpozoroval Jacka, jak si to ke mně míří i s tou jeho blbou partou.
„Ále, kohopak to tady máme? Našeho oblíbeného Marcelka i s jeho ulízaným účesem.“ všichni se smáli, jakoby řekl něco vtipného.
„Chodíš přes park v naději, že poznáš svojí vyvolenou? Nesmíš tomu věřit, tak to chodí jen v pohádkách.“ řekl s drzým úšklebkem. Bože, jak já je nemám rád. Dělají si ze mě legraci už od 7. třídy. No ale teď jsem už ve 4. ročníku a pořád to pokračuje. Nemám rád jejich kecy o tom, že umřu jako panic. Kdyby jen věděli, že já na rozdíl od nich vztah mám. Přesně tak, chodím s Louisem Tomlinsnem, nejoblíbenějším studentem naší školy. Chtěl by to říct. Říct, že mě miluje a nestydí se za to, že je gay, ale já mu to nedovolil. Nechci, aby ho šikanovali tak jako mě, a to ani neví, že jsem gay. A ach můj bože, ty jejich kecy. Jo jasně jsem panic, ale cítím, že se to brzy změní.
„Hej ulízanče, vnímáš mě?“ zeptal se popuzeně Jack.
„Ne.“ odvětil jsem prostě. To ho namíchlo a skočil po mně. Trochu si zakopal, zatímco jsem kňučel, ať přestane a potom odešel. Tak jsem se sebral, oprášil kalhoty a vyrazil do školy, mezitím co jsem děkoval bohu za to, že vynechal obličej. Nevím, jak bych zase vysvětloval Louimu, že jedu na 14 dní k tetě, aby mě neviděl tak zřízeného. Neví, že mě šikanují.
Den ubíhal celkem rychle. Možná to bylo tím, že jsem věděl, že mám odpoledne rande s Louisem, a tak jsem se těšil. Když zazvonilo na konec poslední hodiny, nadšeně jsem se rozeběhl ze školy směr můj domov.
Běžel jsem jako střela, abych se mohl, co nejlépe připravit. Utíkal jsem zrovna parkem.
„Hej princezno?“ ozvalo se za mnou se smíchem. Otočil jsem se a úsměv se mi rozšířil po celé tváři.
„Boo, ahoj.“ vrhl jsem se mu kolem krku.
„Kampak pospícháš, lásko?“ zeptal se mě mezi drobnými polibky.
„No, chtěl jsem se trochu upravit, abych se ti více líbil.“ zčervenal jsem.
„Och, jsi rozkošný, ale vždyť víš, že se mi líbíš jakkoli. Ale taky víš, že nemám rád ten gel. Miluju tvoje kudrlinky.“ usmál se jemně.
„Já vím, chtěl jsem si je opláchnout.“
„A co kdybychom šli ke mně, huh? Mohl by ses umýt u nás a pak tam rovnou přespat, nikdo na víkend není doma.“ musel jsem se zasmát, jak nadšeně zněl, ale souhlasil jsem a tak jsme se vydali k němu.
Když jsme dorazili, hodil jsem si k němu do pokoje věci, půjčil si jeho boxerky, však jemu to nebude vadit, a šel do koupelny. Všechno jsem ze sebe shodil a kouknul se do zrcadla. Některé modřiny už byly vidět. Povzdechl jsem si a zalezl do sprchového koutu. Miluju vodu, strašně se mi líbí, jak dopadá na mé nahé tělo. Zavřel jsem oči a užíval si ten skvělý pocit. Ovšem ne na moc dlouho, po chvíli jsem ucítil na mých bocích teplé dlaně.
„Lou, copak tady děláš?“ zeptal jsem se značně nervózní.
„Jen jsem se chtěl taky osprchovat, ale ty jsi tady byl moc dlouho a tak jsem zvolil společnou sprchu.“ řekl a já uslyšel, jak se pousmál. Cítím se zvláštně, je to poprvé, co mě vidí nahého. A já jeho taky. No, vlastně ho ani nevidím, pouze cítím jeho doteky.
