Moje malé tajemství

15. kapitola

Čekala jsem na autobusovém nádraží těšíc se na svoji přítelkyni. Rodičům jsem předtím řekla, že mě navštíví moje dobrá kamarádka, aby se mnou šla na pouť. Naštěstí to nevypadalo, že by měli nějaké podezření o našem vztahu. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem ale byla nervózní, co se týče jejich setkání s Adélou. Aniž bych si to stihla uvědomit, tak dopravní prostředek přijel a z něj vystoupila dívka. Ačkoli jsem se na ni dívala, tak jsem stále byla duchem nepřítomná „Hej..." zvolala na mě.

Rychle jsem zavrtěla hlavou a podívala se na ni „Promiň, byla jsem..." přítelkyně mě ani nenechala doříct větu a objala mě. Pousmála jsem se a dala ruce kolem ní „Chyběla jsi mi..." pošeptala jsem.

„Ty mě taky..." řekla, ale potom jsme se pustily. Stěží jsem se udržela, abych nezačala Adélu líbat hned na autobusové zastávce „Půjdeme k tobě?"

„Jo!"znervózněla jsem se „Jo..."

„Děje se něco?" pohlédla na mě.

„No... rodiče o nás dvou neví... a taky je ani nenapadá, že bych vůbec s nějakou holkou chodila..." pošeptala jsem a podívala se do země.

„Dobře," dívka mě znova objala „vždyť já vím, že tady budeme předstírat, že jsme jen kamarádky..." vydechla jsem a po krátké chvilce se vytrhla. Čím déle bych takhle zůstala, tím těžší by pro mě ten víkend byl.

Došly jsme domů a před bytem s klíčky v rukou jsem se zastavila. Cítila jsem, že se klepu a nechápala jsem proč. Dívka si toho vcelku rychle všimnula a chytila mě za ramena „Nemusíš být tak nervózní... jsme jen kamarádky," usmála se na mě.

Polknula jsem, chtěla jsem ji říct, že to nechci, ale nemohla jsem. Odemknula jsem „Jsme doma!" zvolala jsem.

Rodiče nás šli přivítat a trochu se s Adélou seznámili. Už předtím mi podali výslech, co se týkalo její osoby, ale asi to chtěli slyšet od ní. Dostali jsme se do pokoje, na což jsem okamžitě za sebou zavřela dveře a rychle se podívala na svoji přítelkyni „Máš milé rodiče," usmála se.

„Ah no..." ohlédla jsem se za sebe čekajíc, že rodiče vtrhnou do pokoje a budou něco chtít, ale po chvilce jsem to vzdala. Udělala jsem pár rychlých kroků ke své přítelkyni. Chytila jsem ji za tváře a vášnivě ji políbila. Nemohla jsem to už vydržet, Adéliny rty byly až moc sladké.

I když mi polibky opětovala, tak vypadala zaraženě. Po chvilce se ale zasmála „Copak?" poškádlila mě „Nevěděla jsem, že to až tak moc chceš," prohrábla mi vlasy.

Vzpomněla jsem si na to, co mi Lucka říkala v autobuse o sexu a trochu jsem zrudnula „No... ano... chci..." polknula jsem „myslím, že rodiče pojedou na chatu... takže tu pak budeme sami a večer bychom mohly na tu pouť," řekla jsem rychle můj plán. Nejdůležitější část pro mě byl ten fakt, že rodiče budou pryč.

„Vy máte chatu?" zeptala se mě překvapeně.

Vydechla jsem „Jo, ale já tam moc nejezdím..." dala jsem ruce kolem dívčina krku a usmála se „Každopádně..."

Náhle někdo zaťukal na dveře pokoje. Rychle jsem dívku pustila „No?" překvapilo mě to. Většinou ke mně jen bez otázání vtrhli a začali něco říkat.

Táta otevřel dveře a poklidně řekl „Hele, my jedeme na chatu. Nechcete s námi?"

Zavrtěla jsem hlavou „Ne, my chceme přece na tu pouť..." usmála jsem se. Otec naštěstí kývnul a rodiče poklidně odešli s taškami plnými věcí potřebných na chatu. Otočila jsem se na svoji dívku a ušklíbnula se „Zase máme celý byt pro sebe..." dala jsem opět ruce kolem Adélina krku „Můžeme pokračovat tam, kde jsme skončily..." zasmála jsem se a políbila jsem ji. Dívka mi dala ruce na boky a přitiskla se ke mně mnohem blíž.

Odtrhly jsme se od sebe až, když nám došel vzduch „Tak tohle jsem teda nečekala..." pošeptala dívka.

„Nelíbilo se ti to?" řekla jsem nejistě.

„Líbilo... a moc..." dívka se usmála a dala mi pusu na rty „Tak co budeme dělat teď? Tím myslím, že by mi nevadilo tě pořád líbat, ale tak víš co..."

„Nooo..." zrudnula jsem „Mohly bychom..." chtěla jsem říct, že bychom se mohly pomilovat, ale nedokázala jsem se k tomu přinutit a místo toho jsem plácnula úplnou blbost „se dívat na televizi..."

„Jo to nezní špatně..." dívka se usmála. Měla jsem chuť říct, že to zní hrozně, ale radši jsem mlčela „Můžeme se u toho mazlit, že?"

„Samozřejmě!" odpověděla jsem s určitou naléhavostí. Napadlo mě, že bych to mohla zkusit během našeho objímání. Spolu jsme si lehly na gauč a dívaly se na televizi. Adéla mě držela ve své náruči a hladila mě po hlavě. Zřejmě si pamatovala, že se mi to líbilo. Spokojeně jsem zamručela a přivřela oči. Náhle jsem cítila takový klid a únavu, dokonce jsem možná na své přítelkyni na chvilku usnula. Každopádně jsme se k sexu stejně nedostaly.

Byla jsem zklamaná sama sebou. Jenže mě potom uklidnila cesta na pouť, sice jsme se nemohly držet za ruce, ale zato jsme si pořád povídaly a i to mi stačilo. V zábavním parku jsme chodily hlavně na adrenalinové atrakce, jako je extream a break dance (naneštěstí tam nic jiného nebylo). Užila jsem si to, hodně. Bavilo mě to s Luckou, ale s Adélou jsem se cítila úplně jinak. Z nějakého důvodu mě s ní bavilo křičet „ještě" víc než se svojí nejlepší kamarádkou, bavilo mě držet ruce nad hlavou a dokonce mi ani nevadilo, že jsem občas narazila hlavou do tvrdé sedačky malého autíčka.

Po tom, co jsme uznaly, že už bychom na atrakcích neměly víc utrácet, jsem nám koupila pití a společně jsme šly domů. Ze všeho křičení a smíchu mě trochu škrábalo v krku a hůř se mi mluvilo. Jí nejspíš také, protože neprohodila ani slovo, přesto mě to ticho těšilo.

V bytě jsme se každá vysprchovaly zvlášť a nakonec jsme lehly na postel. Opět jsem nám pustila televizi, ale tentokrát jsem po chvilce stoupnula nad Adélu na čtyři a podívala se jí vážně do očí. Překvapeně na mě hleděla, sehnula jsem se k ní a políbila jsem ji. Dívka se zasmála a dala mi ruce kolem zad. Sehnula jsem se k ní, abych jí dala pusu na krku, ale náhle mě něco zastavilo „Jak vlastně mají holky sex?" pomyslela jsem si „A co mám vlastně dělat? Jak ji mám pořádně uspokojit? Měla jsem si to nastudovat..." zaskučela jsem.

„Děje se něco?" zeptala se mě přítelkyně.

Zavrtěla jsem hlavou a jen si na dívku lehnula „Jsem jen unavená..." pošeptala jsem.

Adéla mě opět začala hladit po hlavě „Ah tak... chceš jít teda spát?"

„Ne..." pošeptala jsem.