New Daddy | H.S. ✓

13 - Věk je jenom číslo

Dlouze jsem se na něj podívala s tázavým výrazem ve tváři. Chvíli na mě koukal, jakoby nevěděl a pak se odporoučel do své pracovny.

Kate:

Když za ním zaklaply dveře, vzpomněla jsem si na ten nůž, co jsem viděla v tom lese. Napadlo mě, se s tím svěřit Harrymu. Třeba to bude důležité. Přeci jen čerstvou krev nevidíte každý den na čepeli nože v tmavém lese, kde jen tak náhodou potkáte nějakýho úchyla.

Silně pochybuji o tom, že si Liam chytil králíka a vykuchal ho na místě, jako hlavní chod následujícího dne. Navíc, proč by ho chytal takto pozdě v noci.

Zanechala jsem tedy přemýšlení a vydala se ke dveřím Harryho pracovny.

,,Harry?" poklepala jsem na silné dveře z kvalitního tmavého dřeva.

,,Ano? Potřebuješ něco?" zeptal se a nezvedal pohled od rozečtených papírů.

,,No... Chtěla bych se s něčím svěřit" vydala jsem se blíž k němu.

,,Tak se posaď" ukázal na židli naproti sobě.

,,No tak povídej" pobídl mě, odložil papíry na stůl a zakoukal se na mě.

,,Ten den v tom lese" odmlčela jsem se. ,,Viděla jsem na zemi nůž" řekla jsem.

,,Nůž?" podivil se Harry.

,,Jo... A byla na něm čerstvá krev. Míň než půl hodiny stará." dodala jsem.

,,Aha. To je divné... Co kdybychom se tam zajeli podívat? Mohlo by to být důležité..." nadhodil.

,,Jo, to je dobrý nápad. Kdy?" přitakala jsem.

,,Třeba po obědě?" navrhl a usmál se.

,,Jo, to by šlo... Akorát nevím jestli to najdeme. Byla jsem tam už po setmění." zapochybovala jsem.

,,To nějak najdeme, neboj..." povzbudil mě a pohladil mě po rameni.

,,Dobře. A díky" věnovala jsem mu úsměv. ,,Jo a když už jsme u toho... Co bude k obědu?" uculila jsem se na něho.

,,Zašel bych si do restaurace. Chtěla bys? Dnes se mi nechce moc vařit." nadhodil s úsměvem.

,,Jo to by bylo super!" odsouhlasila jsem a už se natahovala na kliku.

,,Tak ve dvanáct buď připravená, ok?" nařídil mi.

,,Jasné otče" zasmála jsem se a utíkala do svého pokoje.

Ano, já vím, dělám z toho vědu, ale co když je to něco důležitého? Co když Liam nemá úplně čisté mínění? Pro jistotu to vyřešíme teď, než abych si to pak vyčítala.

Vlastně jsem se nikomu nezmínila o tom, jak se mnou zacházel ještě v tom lese, ale to snad nebude ani nutné. Doufám.

Dosedla jsem na postel a popadla jsem mobil. Chvíli jsem hrála hry, ale to mě pak už nebavilo, tak jsem si do stolu došla pro knížku.

Dostala jsem ji od babičky k narozkám, asi pře půl rokem a ještě jsem do ní ani nenahlédla. Začala jsem ji tedy číst. Začátek nebyl nic moc, ale pak mě začala bavit.

Bylo to něco na způsob románu, nebo tak. Vlastně jsem si docela dobře dokázala představit sebe v hlavní roli. A Harryho jako mého nápadníka samozřejmě.

Radši jsem tu knihu zaklapla a šla se připravit na ten oběd, protože se tam schylovalo k sexuálním činnostem. Četla jsem si hooodně dlouho. Na moje poměry ano. Asi tři hodiny.

Nasoukala jsem se do bílých džínů a světle modré pruhované košile s volánky. Boty jsem měla vybrané světle modré vansky.

Už bylo dvanáct a Harry nikde, takže jsem ho šla trochu popohnat. K mému štěstí jsem na chodbě zakopla o ten malý schůdek, který není ani vidět. Rychle jsem se zvedla a cítila se trapně.

,,Harry?" nakoukla jsem do jeho pracovny. Nebyl tam. Šla jsem se podívat i do ložnice, kde jsem ho také našla.

,,Kde se loudáš Hazzy?" usmála jsem se na něj a ukázala na hodiny, kde bylo pět do dvanácté.

,,Vždyť už jdu, jen se převlíknu, jo?" zamručel a soukal na sebe kalhoty.

,,Seš jak ženská." povzdechla jsem si, když se už pocitově deset minut kontroloval v zrcadle.

,,No jo porád" vyrazil ke dveřím a nazul si boty.

,,Jdeme" zavelil.

Nastoupili jsme do auta a vyjeli do restaurace. Vystoupili jsme před nějakou hezkou restaurační budovou a vešli dovnitř.

Objednala jsem si moje oblíbené obyčejné knedlo-vepřo-zelo. Mám ho ráda, protože je to jednoduché a chutné. Žádné přeplácané zahraniční blafy.

,,Kolik ti vlastně je?" protnula jsem ticho, zatímco jsme čekali na naše jídlo.

,,Mně? 26 mi je, proč?" uchechtl se.

,,Cooo?! Jakože vypadáš ještě mladší, ale moje máma je o deset let starší!" vykulila jsem na něj oči.

,,Jo, je, ale to je jedno, ne? Věk je jenom číslo" řekl jakoby nic a poděkoval číšnici, která nám přinesla jídlo.

,,To máš pravdu no. Takže mě je šestnáct, tobě dvacet šest a mamce třicet šest. Pěkný" zasmála jsem se.

,,A narozky máš kdy?" optala jsem se zvědavě.

,,Prvního února" odpověděl s plnou pusou.
---
Harry zaplatil a vydali jsme se do auta. Měli jsme právě navštívit ten les, takže jsem byla natěšená, ale také nervózní.

,,Tak jo, směr záhadný les smrti" zasmál se a dloubl mě do žeber.
.
.
.
.
Čau lidii! Tahle kapitolka je nezáživná, já vim. Ale v té další bude něco závažného a důležitého, takže se to vyrovná😂✌ Snad.
U dalšího dílu, ahooj👋😉