Shinju

16. kapitola

Zabouchla jsem za sebou dveře a opřela se o ně zády. Zavřela jsem oči a zhluboka vydechla. "Ahoj Shinju." Pozdravil mě mamčin hlas z kuchyně. Rychle jsem otevřela oči a zavolala na zpět pozdrav. Vyzula si boty a nakráčela do kuchyně.

Těžce jsem dopadla na barovou židli, hlavu složila na bar a zakryla ji rukama. "Tak co, jak to šlo, jaké jsou holky a zapíšeš se do týmu?" Chrlili jednu otázku za druhou máma se Sugou. Zvedla jsem hlavu. "Dobře, fajn a ano." Odpověděla jsem a schovala zase hlavu. "Shinju." Naléhal na mě Sugi. "Šlo to dobře? Holky jsou fajn a ano zapíšu se do týmu." Zopakovala jsem odpovědi a zvedla hlavu. Bratr mi skočil kolem krku a máma nás oba objala. "To je úžasné." Poznamenal Suga, když se odtáhl. "Ano. Skvělá zpráva." Přidala se máma. "Jo, klukům dejte vědět, ať přijdou na sedmou." Dodala máma. My jsme si hned vytáhli mobily a naťukali smsku a odeslali.

"Musím ale splašit víc holek. Aby to byl pořádný tým. Jinak holky jsou snaživé a talentované, ale nevědí kdy a jak použít ten talent." Řekla jsem. "Nejdříve se s nimi sehrej než začnou zápasy a pak uvidíš co a jak." Radil mi Suga. "To máš pravdu. Ty zápasy budou tvrdý oříšek. Ale zase jsou potřeba." Uvažovala jsem nahlas. "Holky musí poznat jak se hraje pořádný volejbal a to uvidí až na zápasech." Přemýšlela nahlas. Z toku myšlenek mě vytrhl Sugův smích. Podívala jsem se na něho nechápavě. "Mluvíš jako Daichi." Dodal a smál se dál. Já se k němu musela přidat.
"Jdu se vysprchovat." Oznámila jsem, ještě s úsměvem na rtech.

Vysprchovaná a převlečená jsem se vratila zpátky do kuchyně kde to krásně vonělo.
Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly za deset sedm. A hned na to se domem rozezněl zvonek. Suga šel otevřít. Všimla jsem si, že máma se taky hodila do gala a moc ji to slušelo.

První vstoupil Daichi a za ním šel Tobio. Oba drželi kytice. Daichi přistoupil k mamce.
"Děkuji za pozvání na večeři a tady malá drobnost na potěšení." Řekl a podal ji jednu kytici. Až teď jsem si všimla, že Daichi drží jestě dvě. "Já jsem ráda, že jsi přišel." Dodala máma a přijala kytici.
Pak přistoupil k mamce Tobio.
"Já taky děkuji za pozvání a taky jsem vám přinesl kytičku." Řekl a taky podal mamce kytici.
"Děkuji i tobě a mám radost, že jsi přišel." Řekla máma a celá zářila.
Pak se Tobio konečně přesunul ke mě. Políbila jsem ho a objala.
"Tahle je pro tebe." Řekl šeptem Tobi a podal mi kytici. "Děkuju." Poděkovala jsem a věnovala mu další polibek.
Daichi stál za Tobiem a odkašlal si. Tobi poodstoupil a Daichi ke mě natáhl kytici se slovy:
"Dnes si mi předvedla jak skvělá kamarádka dokážeš být a já si cením tvého přátelství. Vím, že jedna kytka ti nemůže vynahradit tu podpásovku ale ber to jen jako malou náhradu." Řekl a předal mi kytici. Já kytici přijala a objala ho. "Děkuji." Poděkovala jsem mu.

"Teď lituji, že jsem tam nešel taky." Povzdechl si Suga.
"Posaďte se ke stolu a já začnu servírovat." Řekla mamka. "Já ti pomůžu." Nabídla jsem se. "Dobře, Koushi, ty nalij pití." Poručila Sugimu. Ten kývl na souhlas.
"O hodně si přišel. Shinju se toho ujala úžasně. A všechny holky ji naslouchaly, když jim něco vysvětlovala." Básnil Daichi. "Nepřeháněj, Daichi." Poznamenala jsem, když jsem před něho položila talíř s jídlem.
"Daichi nepřehání. Vážně jsi byla skvělá. Troufám, si říct, že tě brzo požádají, abys byla kapitánkou." Dodal Tobio. "Toho se bojím ze všeho nejvíc. Kvůli Misaki." Dodala jsem a donesla Tobimu a Sugovi talíř.  "Misaki, bude v pohodě. Je sice jedovatá ale respektuje tě." Dodal Daichi mávnutím rukou. "Taky si myslím, že máš zbytečné obavy. Zapojila se do hry a nechala se i tebou vést." Dodal Tobio.
"Pustíme se už do jídla. Dobrou chuť." Zatrhla debatu mamka, my jsme si popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla.