💚V Zajetí Lásky💛

15.

Seděli jsme v učebně a čekali až se profesor Lupin uráčí přijít na hodinu Obrany proti černé magii. Listovala jsem si v učebnici, když se v tom rozletěly dveře a všechny okenní dvířka se zavřely. Přišlo mi vtipné, jak se poměrně každý polekal, ale já moc dobře věděla kdo přišel. Můj velice oblíbeny profesor. Profesor Snape. Rychlostí prošel uličkou mezi stoly a zastavil se na konci učebny. Pomalu se otočil, a jako vždy si každého proměřil očima. Stáhl si bílé projekční plátno a prozatím mlčel.

,,Najděte si stranu 394." Promluvil vážným hlasem. (Tedy u něj to nikdy jinak nejde. Ale ujasnit si to musíme.) Všichni popadli knihy a začali v nich listovat. I samotný Draco si vzal svou knihu. Když jsem nalistovala určitou stranu, v názvu bylo napsáno "Vlkodlaci". Konečně by to mohlo být aspoň trochu zajímavé. Snape se pomalu začal procházet po učebně a kontroloval, jestli všichni dělají to co řekl. ,,Promiňte Pane..." odmlčel se Harry. Snape ucukl hlavou směrem k němu. ,,...kde je profesor Lupin?" Tato otázka mě také zajímala, ale ne až tak, že bych se musela ptát zrovna Snapa. ,,Do toho vám nic není. Že ano Potter." Zadíval se na Harryho a pomalu se rozešel. ,,Spokojte se s vysvětlením, že se váš profesor dnes necítí dobře. Zatím si laskavě nalistujte stranu 394." Postavil se k projektoru a lehce na něj poklepal. Projektor se zapnul. Ale profesor nebyl stále spokojen. Ron znuděně listoval v knize a nevnímal Snapa. Snape mavnul hůlkou a Ronova kniha se sama nalistovala na stranu 394. Ron vyděšeně hleděl na nalistovanou stranu. ,,Vlkodlaci?!" Pronesl Ron. ,,Ale Pane, probíráme Karkulínky a Bludničky. Noční obludy jsme ještě ani nezačali." Nemohla si odpustit poznámce Hermiona. Já nad jejím chováním jen protočila očima a hleděla si své knihy.
,,Ticho." Procedil Snape a znovu se rozešel. Ron začal ještě něco promlouvat, ale já ho raději neposlouchala. Bůh ví, co by z jeho úst ještě vyšlo.

,,Takže, kdo z vás mi poví, jaký je rozdíl mezi Zvěromágem a Vlkodlakem?" Promluvil znovu Snape. ,,Nikdo? Jaké zklamání." Přešel zpět Snape k plátnu a otočil se vpřed. ,,Prosím..." hlásila se Hermiona. Tato chvíle mi přišla vhodná naštvat jak Snapa, tak i Hermionu. Proto jsem promluvila:,,Zvěromág je kouzelník, který se mění úmyslně. Vlkodlak nemá navybranou. O každém úplňku, když se promění, zapomíná kým je. Zabil by i svého nejlepšího přítele. Navíc reaguje jen na volání svého vlastního druhu." Pronesla jsem hrdě a od Hermiony jsem schytala pěkně naštvaný pohled. Hrdě jsem se na ni usmála. ,,Auuuuuu." Dodal i Draco, který nejen mě rozesmál.

,,Děkuji Pane Malfoy. To je podruhé, co jste promluvila bez dovolení Slečno Grangerová. Neumíte se ovládat, nebo jste pyšná na to, že jste tak nesnesitelný šprt." Snape se na chvíli odmlčel a poté pokračoval. ,,Srážím Nebelvíru pět bodů. A co se tyče vás Slečno Parker. Byl bych rád, kdyby jste se alespoň hlásila." Já s ironický úsměvem přikývla.

,,Jako protilék na vaši nevědomost chci mít v pondělí ráno na stole dva svitky pergamenu na téma Vlkodlaci...." v tu chvíli mi na stole přistál papírek ve tvaru malé vlaštovky. Papírek jsem vyzdvihla a rozhlédla jsem se po učebně. Nikdo jiný než Draco se na mě nedíval. Tudíž jsem usoudila, že je od něho. Také jsem si povšimla nakrknuté Pansy, která mě usilovně propichovala pohledem.
Papírek jsem pomalu otevřela. Bylo na něm nakreslené srdíčko, které se postupně dokreslovalo a vzkaz. "Dnes po hodině: Maslový ležák. Čekám před hradem." Otočila jsem se zpět na Draca a s chutí a úsměvem jsem přikývla. On se taktéž doširoka usmál a raději poslouchal uraženého Snapa. ,,...se zvláštním zaměřením na jejich rozeznávání." Postupně domluvil Snape. Celá třída poklesně zabručela ,,Ale Pane, zítra je Famfrpál." Postěžoval si Harry. Snape se k němu hluboce naklonil ,,Tak to by jste si měl být zvlášť na pozoru Pane Potter. Ztráta končetiny vás neomlouvá." Promluvil Snape k Harrymu. ,,Strana 394." Narovnal se a přešel zpět k projektoru. ,,Výraz Werwolf je složeninou...." začal vykládat Snape.

Po hodině jsem si rychle šla odnést věci, abych mohla s Dracem na můj oblíbeny Maslový ležák. Tajně jsem doufala, že půjdeme jen my dva sami. Třeba by mi konečně mohl říci tu věc, která z něj vždy skoro vyleze, jen kdyby nás stále nevyrušoval ten zpropadený Snape. Oblékla jsem do vhodnějšího oblečení a vyšla z koleje. Upřímně, začínám k Dracovi cítit zvláštní cítění.

Došla jsem před hrad kde už, jak psal, čekal. Měl na sobě jednoduchou černou košili. V jednoduchosti je krása a on byl neobyčejně sladký. Neudržela jsem se a vklouzla mu do náruče. Draco si mě více přitáhnul a prohloubil obětí. Pomalu jsem se odtáhla a usmála se. ,,Sluší ti to." Nahodila jsem upřímný úsměv. ,,Ty jsi zase nádherná." Měla jsem pocit, že mé tváře se zbarvují do ruda. ,,Půjdeme?" Povzbudivě jsem cukla hlavou. Draco přikývl a společně jsme vyšli směrem do Prasinek.

Cestou jsem se cítila bezpečně. Vyprávění příběhů a ohromná sranda. Neřekla bych, že Draco dovede být takový. ,,Proč nejsi takový normálně?" Zarazila jsem Draca svou velice zajímavou otázkou. ,,Jaký?" Poznala jsem, že děla blbého ,,Milý." Řekla jsem s klidným hlasem. ,,A když já se zeptat na stejnou otázku, která bude určena tobě, odpovíš mi?" Toto mě velice zarazilo. Neměla jsem sama na sebe odpověď, proč by ji taky měl on. ,,Promiň." Můj hlas výrazně poklesl. ,,V pohodě. Takový jsem, jen když jsem s osobou....." na chvíli se odmlčel. ,,....s osobou, kterou mám opravdu hodně rád." Pomalu se zastavil a vážně se na mě zadíval. ,,Rád?" Mile jsem se usmála. Draco jen přikývl. Musela jsem mu dat malou pusu na tvář a vzít ho za ruku.

Dovedla jsem ho až ke Třem košťatům kde jsem objednala Maslový ležák a šla si sednout k Dracovi. Seděl tak smutně. ,,Co se děje?" Přisedla jsem. Je tak tajemný. ,,Nic." Zakroutil hlavou a letmo se usmál. Chtěla jsem ještě něco říci, ale v ten moment nám přinesli skvělí ležák. Natěšeně jsem se usmála a hned se napila. Ta skvělá sladká chuť mnou projela. Už jsem ho dlouho neměla, takže se mi nemohl nikdo divit. ,,Emmm máš tady...no..." chvíli jsem nechápala co má Draco na mysli, pak mi ale došlo. Pěna z Maslového ležáku mi zůstala na horním rtu. Stydlivě jsem si pěna utřela a poté se podívala na Draca. Nemohla jsem se začít nesmát. Draco po napití se ležáku měl ten samí knír z pěny jak já. Okamžitě mu došlo čemu se smějí a se smíchem si pěnu taktéž otřel.

Po milém posezení u ležáku jsme se vydali zpět na hrad. Už byl tmavý večer a jen tak ruku v ruce jsme se loudali cestou. ,,Betty?" Neočekávaně se zastavil Draco a rukou mě přitáhl k sobě. ,,Chtěl bych ti už, konečně, něco říct." Jeho pohled nepřirozeně zvážněl. Aby tato krásná chvilka nebylo moc vážná, snažila jsem se usmívat. Mlčel a hluboce se mi díval do oči. ,,Myslím, že by jsi s tím měl trochu hnout. Já jen aby se tu neobjevil Snape a znovu ti to nepokazil." Upřímně jsem se usmála. I on se pousmál. ,,Dobře... Betty víš.... já.... já se do tebe.... asi.... zamiloval.... Nemohu uvěřit, že....." přerušila jsem jeho vymlouvání a hluboce ho políbila.