"Měla by si už konečně někam vypadnout. Jseš pořád jenom doma. Nikoho nevidíš, s nikým se nebavíš..." začala mě po telefonu sjíždět Perrie, moje kamarádka.
"To není pravda!" začala jsem se bránit. "Včera jsem byla venku s mamkou. Navíc mám koncerty, vidím se s lidma."
"Dobře... a když nepočítáme rodinu a davy ukřičených malých holčiček?"
"Nooo..." zamyslela jsem se... "tak v tom případě máš asi pravdu..."
"Já mám vždycky pravdu. A protože jsem věděla jak tahle konverzace dopadne, tak jsem ti zamluvila takový menší překvápko." když tohle dořekla, bylo slyšet jak je z toho nadšená, ale já moc nebyla...
"Vždyť víš jak překvápka nesnáším a taky jsem ti říkala, že nechci nic kupovat. Všechno co chci nebo potřebuju mám desetkrát." vyplodila jsem ze sebe a čekala jsem, co z ní vypadne.
Po docela dlouhém tichu (vzhledem k tomu že je to Perrie, která nejdřív mluví a až potom přemýšlí) se se mnou zase začala hádat. "Uvidíš, že se ti to bude líbit. Navíc to není věc."
Po téhle větě jsem se dost zamyslela. Jak jako? Myslí zvíře? Že ona mi koupila psa? Nebo kočku? To snad nemyslí vážně! Jak se o to mám asi starat když jezdím po koncertech? Navíc, vždyť u mě vždycky chcípne i kaktus! Chudák to malinký zvířátko... Kdo to asi bude hlídat? Já jí zabiju...
"Halo? jsi tam?" vyrušila mě ze zamyšlení Perrie.
"Jasně že jsem." odpověděla jsem jí. Můj tón hlasu nezněl zrovna nejvlídněji.
"Tak fajn, sbal si kufry. Zítra odjíždíme." řekla mi s klidem a ukončila hovor. Ale já byla úplně vedle. Jak jako zítra odjíždíme?!
______________________________________________________________________________
Po sbalení kufru a napsání milion esemesek Perrie ve stylu kam jedeme? co si mám sbalit? jak dlouho tam budeme? bude spíš horko nebo pojedeme někam, kde je zima? a tak dále a po marném očekávání že odpoví, jsem byla tak unavená, že jsem si šla lehnout. Ráno jsem se vzbudila celkem brzy na to, že bez budíku vstávám kolem 10 h. Dneska jsem se ale vzbudila v 8, a dobrovolně vstala z postele, což je u mě taky nezvyklé. Udělala jsem si snídani a pak jsem se vrhla na ranní hygienu. Samozřejmě jsem se taky převlékla. V 8:30 už u dveří stála Perrie a zvonila. No... zvonila je slabé slovo. Spíš mi mlátila do zvonku 10 krát za vteřinu. Po ani ne 1 minutě, jsem jí otevřela. Měla na sobě černé letní šaty s docela velkým výstřihem a mašlí na boku. Já, která jsem na sobě měla šortky a tílko jsem byla docela v šoku. Obejmula jsem jí a ještě než jsem stihla něco říct, vzala si slovo zase ona.
"Přišla jsem ještě před tím než odjedeme, abych ti poradila co sbalit. Došlo mi že vlastně nevíš kam jedeme a tak si sbalíš samý nepotřebný věci. Takže mi podej kufr a já ti to přeberu." Moje myšlenky byli něco jako : Vážně? Konečně ti došlo že o našem malém výletu absolutně nic nevím? Hurá... Ale samozřejmě jsem byla milá a měla úsměv na tváři. Ukázala jsem do pokoje ve kterém ležel kufr a zavřela vchodové dveře .
Ahojky všichni :) Vítám vás u první kapitoly mého nového příběhu 'Léto s celebritou'. Je to trošku kratší než jsem zvyklá a upřímně jsem z toho i trochu nervózní... ale snad se vám to líbí :D Napadlo mě, že do této série budu pokaždé přidávat nějakou otázku na konec ohledně tohoto příběhu, na kterou mi budete odpovídat do komentářů... takže otázka pro dnešní den...Kam si myslíte, že Perrie Sabrinu vezme? Pokud máte nějaké dotazy ohledně toho kdo je třeba Sabrina ( je to skutečná osobnost ) tak napište do komentářů. Budu ráda za vaše ohlasy :)
28/7/2021
K<3
ČTEŠ
Léto s celebritou [Tom Holland]
Romance°Léto s celebritou [Tom Holland]° • Romance | FanFiction | Teenfikce • - inspirace : žádná - originální dílo Letošní léto jsem chtěla trávit jako každý rok. Já, foťák a hromada fanoušků společně se mnou na koncertě. Oni jásají na...