Věříš mi?

Jen tě svléknu a lehneš si, ano?

Po nějaké době, kdy Minho konečně definitivně určil, co je za druh a že ho tedy nikdo házet do moře nebude, I.N., Hyunjin, Changbin a Felix osaměli v již dost vydýchané tělocvičně. Proto se Hyun vydal otevřít okna a tím pustil dovnitř podzimní vítr, který svou teplotou napovídal, že brzy přijde zima. Za chvíli je čekaly performance v důležitých shows a neochvějně následovaly Vánoce.

"Zapneme vlive a půjdeme na to?" Tleskl si I.N. radostně a Hyunjin ho s náruživým přikyvováním povzbudil. Nakonec se shodli, že to udělají přes Hyunův účet a po krátkém úvodu zapli jako první Back Door.

Blondýn překvapeně vyjekl, když první tóny proběhly kolem jeho uší jako splašení závodní koně. Zbytek jeho přátel taky nevěřícně valil bulvy a začali na své svaly vyvíjet ještě větší tlak, aby pracovaly rychleji.

Hyun s Felixem se drželi dost dobře a vcelku to i stíhali, ačkoliv své pohyby nedotahovali až do konce. I.N. makal, jak nejvíce mohl, přičemž v jednom kuse vykřikoval, jak je to rychlý, a Chan se držel na podobné úrovni.

Když jejich píseň skončila, většina z nich se sesunula na parkety, přičemž sotva popadali dech a do toho se ještě stíhali smát. Felix sebou rovnou hodil na sedačku a vypadal, že tohle je jeho konečná a je připraven leda tak nadiktovat svou závěť. Proto nikoho nepřekvapilo, když začalo hrát God's Menu a on zůstal rozplácnutý na pohovce jako palačinka na stropě, která ani za duši Satana nejde dolů.

Po nějakých dvaceti sekundách se však přemluvil, vyhoupl se do stoje a přidal se k ostatním poskakujícím Korejcům.

Mysleli si, že zvládnou víc písniček nebo tam jednoduše budou déle, ale únava je sevřela ve svých spárech, takže se rozhodli pro konec. Vzájemně na sebe počkali, než se posbírali ze země, a Hyun se ujal role řidiče při dostávání se domů. Cestou debatovali o jejich nastávajících aktivitách, dělali si legraci z toho, do čeho je stylisté zase navlečou, a obecně se tak roztomile kočkovali jako praví kamarádi.

Jediný stříbrovlásek se držel zpátky v jejich konverzaci. Čelem se opíral o studené sklo okna a lehce usínal. Necítil se vůbec dobře, divné napětí probíhalo celým jeho tělem. Kofein opustil jeho buňky stejně rychle jako je povzbudil. Potřeboval jít pod sprchu, převléknout se do čistých věcí a jít spát. Po ničem jiném už netoužil, proto tak učinil hned, co se vrátili do dormu.

Hyunovi bylo líto, že s nimi mladší klučina ještě neposeděl u televize a šel rovnou spát, avšak ho chápal. Tušil, že on zrovna není ten člověk, se kterým by teď chtěl trávit čas. A přesně tahle myšlenka mu nedala spát.

O pár hodin později, okolo druhé hodiny ranní, seděl Hyun na zemi v tmavém pokoji. Ruce opřené o kolena pokrčených nohou, hlavu zakloněnou a položenou na matraci, takže mu na tvář dopadalo mdlé světlo měsíce, který se snažil dorůst do svého kulatého tvaru. Jeho myšlenky zase sváděly boj o to roztomilé stvoření, které neklidně oddechovalo na druhé posteli.

Na chytrých hodinkách položených na stole mu svítila zpráva od mámy, že se má dostavit zítra domů na oběd, kterého se bude účastnit i Deung Soomin. Ta Deung Soomin, kterou mu matka neustále dohazuje jako přítelkyni. Kdyby měl porovnat Felixe se zmíněnou dívkou, Felix by vyhrál na plné čáře s hodně velkým náskokem, i když se to snažil popřít. Felix měl tak milionkrát lepší zadek než měla ona, pomyslel si a hned vzápětí si v duchu natáhl takovou facku, kterou by mu dala matka, kdyby domů přišel s tím, že randí s klukem.

Docela hezkým paradoxem byl i fakt, že Felix ho uklidnil před zkouškou z angličtiny mnohem lépe, než by to zvládla Soomin nebo jeho matka. Kdyby se před mámou rozbrečel, ještě by mu dala přes zadek, aby měl aspoň pořádný důvod. Proto skoro nikdy před nikým nebrečel a spousta lidí neznala tuhle jeho stránku. A přesto tomu klukovi, kterému ji ukázal, teď ubližoval, protože se bál a nechtěl být zklamáním.

Z úvah ho vytrhnul pohyb na druhé posteli, neboť se Felix pomalu zvedl do sedu s tichým zasténáním.

"Jsi v pořádku?" promluvil na něj blondýn opatrně, aby ho nevyděsil, což stejně nepomohlo, protože sebou mladší trhl. Chvíli se na sebe dívali, přičemž se pokojem rozléhalo jen rychlé Felixovo dýchání.

"Ne," vyhrkl nakonec dotázaný, zvedl se z postele a s rukou před pusou se rozběhl se z pokoje, u čehož málem zašlápl zmateného Hyuna. Ten ho následoval, takže se stal svědkem toho, jak Felix rozrazil dveře do koupelny a vrhnul se k záchodové míse, kde skončilo pravděpodobně veškeré jídlo, které za ten den jedl.

"Co se tu děje? Kurva." Objevil se vedle blondýna Bang Chan a zaklel, když viděl dávicího se Felixe a ucítil ten štiplavý smrad. Proto se raději opřel o zeď vedle dveří od koupelny a ospale pohlédl na plně probuzeného Hyunjina.

"Mám někoho zavolat? Doktora? Nemůžu tam jít, okamžitě bych se pozvracel taky," zeptal se leader po chvíli, když ty strašné zvuky z koupelny neutichaly ani po několika minutách.

"Myslím, že to má jen z toho jídla. Ty nudle strašily v té ledničce asi dost dlouho... Když tak se o něj postarám," řekl Bang Chanovi, jemuž se v očích zračila upřímná starost o jeho nejlepšího kamaráda smíchaná se silnou únavou. S poděkováním ho poplácal po zádech a ještě se ujistil, že ví, že ho má jít vzbudit, pokud to bude s Felixem hodně špatné.

Zhluboka se blondýn nadechl a vešel do místnosti. Hned se mu naskytl pohled na zpoceného stříbrovláska, který se právě natahoval ke splachovadlu. Oči měl zarudlé, plné slz a rty se mu chvěly

"Jak ti je?" zašeptal, když se k němu přiblížil a přidřepl si, aby mu mohl odrhnout vlasy z obličeje.

"Špatně," zasípal mladší, zatímco se pokusil zvednout, aby si vypláchl pusu. Bohužel se mu zamotala hlava, takže zůstal na zemi. Jen se o kousek pošoupl, aby se mohl opřít o stěnu. Strašně ho to vyčerpalo a v krku ho stále pálily stopy žaludečních kyselin.

"Pomůžu ti se zvednout, dobře?" Podebral ho pod rameny, aby splnil svůj záměr, ale přesně v tu chvíli se to v menším klukovi zase zvedlo. Naštěstí si to uvědomil včas a vytrhl se z úchopu staršího, takže jen trochu skončilo na mladšího černém tričku na spaní a zbytek v míse. Ke konci už šla ven jen nepěkně zbarvená voda.

Hyuna to tak neskutečně mrzelo. Kdyby mu možná neřekl o těch nudlích, nemuselo se to stát. Další položka do seznamu věcí, za které se bude proklínat.

"Už dobrý? Bude ještě něco?" vyzvídal blondýn, přičemž hladil svého kamaráda krouživými pohyby po zádech.

"Jdi pryč," vypadlo z Felixe, než se položil na zem, jelikož ho to neskutečně vyčerpalo.

"Nejdu, pojď ty." Opět ho vzal pod rameny. Šlo to o poznání hůř, protože stříbrovlásek byl bezvládnější než předtím. Proto ho jen dotáhl k umyvadlu, kde pustil vodu, vytvořil z dlaně mističku, do níž nechal stéct vodu a poté ji přiložil k ústům mladšího. Trochu mu i opláchl obličej a přemýšlel, jak ho nejlépe dostat k nim do pokoje. Nejlepší možnost se nabízela prakticky hned. Jednu ruku mu vsunul mezi lopatky a druhou ho podebral pod koleny, čímž si ho vyhodil do náruče.

"Nech mě," vydechl nespokojeně Felix, když se nepatrně zamrvil v Hyunově náručí. To starší nijak nekomentoval a odnesl ho do pokoje, kde ho posadil na jeho postel.

"Jen tě svléknu a lehneš si, ano?" zeptal se, přestože věděl, že je to zbytečné. Stříbrovlásek se v jeho náruči změnil na hadrovou panenku, která se i přes slova odporu k němu začala tulit.

"Ne" zamumlal na protest bez nějakých promyšlených úvah. Byl už dost mimo. Stejně však zvedl ruce a nechal ze sebe pošpiněné triko opatrně stáhnout, díky čemuž po něm přeběhli ledoví mravenci. Proto se bez ničeho dalšího uvelebil v posteli a zakuklil se hezky do peřiny.

"Budeš v pořádku, neboj," usmál se něžně Hyunjin, jako kdyby uklidňoval malé dítě, zatímco mu peřinu ještě trochu povytáhl, aby zakryl odhalené rameno, a poté ho ještě pohladil po pihách na tvářích.

"Promiň mi to, prosím. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit." Prsty mu začal prohrabovat stříbrné prameny vlasů, přičemž pozoroval jeho krásnou klidnou tvář. Nevěděl, jak dlouho mu okupoval postel a hladil ho, ale nechtěl přestat.