Příjemné teplo doprovázené praskáním dřeva co se line z krbu. Poklidně sedím za oroseným oknem a pozoruji, jak venku vzniká úplně nový svět. Nadýchané vločky ho tvoří k obrazu svému. Zem přikrývají třpytivě bílou peřinou, která praská pod každým krokem. Oblékají, každý strom do bílého kabátu. Rybníky, řeky i potůčky utichají před vší tou mocí a nechají se pokrýt zimním zrcadlem. Všechen ten zmar v sobě ukrývá ledovou krásu, viděnou jednou za ten dlouhý čas.
