Niall's live with baby

1 (flashback)

Pomalu jsem vešel do bytu k mamce a nestačil jsem se divit. Všude byl bordel a myslím že počtem flašek by se vyrovnal kdejakýmu skladu pivovaru. Musel jsem se přidržet zdi aby to se mnou neseklo. Z toho smradu, který tu panoval,by se udělaly mžitky před očima každému. Na zemi se válely i krabičky od cigaret samozřejmě prázdné. Tady hodně dlouho někdo neuklízel. No fuj. U pár rohů jsem zahlédl staré a zatuchlé zvratky. A mezi tím vším dokonce lezli brouci. Opatrně jsem tím svinstvem prošel dál až do obýváku pokud teda to skladiště tak mohu nazývat. Na zaprášeným gauči ležela moje matka. Ani jsem tomu nemohl uvěřit jak se za ty dva měsíce mohla takhle změnit. ,,No nazdár. Ják se máš'' Zaškytala mamka. ,,No já dobře a vidim že vy taky" Poznamenal jsem ironicky. „Prosimtě jak to vypadáš?" Zeptal jsem se. „Co je ti po tóm?" Nestačil jsem se divit. „No je mi po tom hodně, když v tomhle žije můj vlastní brácha." „Hele nestarej se jo? Máš cíga?" „Děláš si srandu? Já se tady s tebou bavim o tom v čem to žijete nehledě na to, že Tomáškovi jsou teprve 3 roky a ty tady řešíš cigarety a fet? DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU?" Poslední větu jsem zakřičel. Po obýváku se válela spousta injekčních stříkaček a máma nejspíš byla sjetá. Odešel jsem z obýváku a šel do místnosti, která je údajně pokojíček Thomase a viděl jsem ho tam ve špinavém oblečení. No to si ze mě delá matka srandu. Pomyslel jsem si. „Bráška" „Ahoj Tomášku. Prosímtě jak to vypadáš broučku? Tobě maminka nedala čisté tričko?" „Ne. Žekla že prej mi tohle stačí." Chtěl jsem vzít Tomáška za ruku, ale on syknul. „Copak Tomíku?"„Jauví" ukázal na ručičku a měl slzičky v očích. „Kdo ti to udělal?"„Táta" řekl a celej uplakanej se ke mě přitulil. Ten hajzl. Mu zmaluju ksicht tak že ho budo v nemocnici dávat dohromady tejden. Řekl jsem si pro sebe. „Tomíku co by jsi řekl tomu, že bys šel ke mě?"„Jooooo". „Tak jedem hned protože v tomhle bytě hrůzy tě nenechám už ani minutu." Najednou jsem uslyšel prásknutí dveří. Rychle jsem vzal Tomíka do náruče a sešel po shodech dolů do chodby. „Ale ale kdopak se nám to vrátil? Máš prachy?" Zařval na mě posměšně nevlastní otec. „Nemám a i kdybych je měl tak tobě je rozhodně nedám." Opáčil jsem drze. „Ty spratku tak ty ještě budeš odmlouvat jo? Tak takhle se mnou ty fracku mluvit nebudeš. A dej mi Thomase." Natáhl se po mě a než jsem stihl uhnout vlepil mi pořádnou facku. Rychle jsem opatrně položil Thomase na zem. „Ty nulo. CO SI TO O SOBĚ MYSLÍŠ? ŽE KDYŽ CHLASTÁŠ JAKO DÁN A BEREŠ HÉRÁK, ŽE JSI ŘEDITEL ZEMĚKOULE?" „TAK TAKHLE TEDA NE HOŠÁNKU. TAKHLE NE" Chtěl mi vrazít pěstí, ale já uhl zkroutil jsem mu ruku za záda a kopl jsem ho mezi nohy. „Okamžitě si beru Thomase do své péče a věř mi že už ho neuvidíte" Byl jsem na mámu naštvaný. Vzal jsem Tomíka a odešel. Ještě jsem za sebou zaslech křik mámy. „Tak tohle jsi posral. Už nejsi můj syn"