Setkání

17 2 0
                                    

Léto se pomalu ubíralo k odpočinku a jeho odchod byl doprovázen slábnoucími paprsky co hřejivým dotekem hladily po tváři. Nastal čas opět usednout do školních lavic a psát společně nezapomenutelné příběhy jeden po druhém, které nebudou mít konce. Jenže tehdy jsem neměl tušení, že vše co jsem měl se změní v prach který odvane proudu čas. Potkal jsem osobu, jež mi zcela změnila život, aniž by si to trochu uvědomila. Stačilo jen pár kroků do naší třídy, které přivedly dívku jejíž úsměv se dovedl rovnat růže květu. Z hrdla mi sebral všechna slova. V tom momentě, jakoby se čas zastavil. Ve všem tom středu ona, jako nejjasnější hvězda na sametově modré obloze. Ve vší odvaze jsem po dnech sama sebe přemlouvání pozval onu Večernici ven. V den 8. Září, v den školního výletu, jehož zakončení bylo trpkou porážkou.

Nesplněný senKde žijí příběhy. Začni objevovat