Stalker /DOKONČENO/

Why you do it?

David s Verčou odešli a my si šli lehnout. Po chvilce mě probudil hlasitý výstřel a rána. Ne, znovu ne! Seběhla jsem schody a tam...
_____________________________
Verča seděla opřená o zeď. Z ruky jí tekla krev. Přiběhla jsem k ní. Snažila jsem se Davidovi pomoct zastavit krvácení.
G: Co se stalo?!
Da: Verča stála u toho okna. Naštěstí jí trefil jen do ruky.
Krvácení se nám podařilo zastavit. Vevu jsem obvázala ruku. Následně jsem uklidila střepy rozbité vázy.
G: Denny? Lenko?
D: Ano?
G: Pojďte. Už musíme jít.

V nemocnici jsme vystřídali Lukáše a Johanku.

Iky je zatím v pohodě. Kromě dvou doktorů a té mladé sestřičce k němu nikdo nechodí.
Le: Ginny?
G: Hm?
Le: Na chvilku si odskočím Ok?
G: Jo jasně. V pohodě.

|pohled Lenky|
Odešla jsme za roh do další chodby. Měla jsem namířeno ven. Potřebuju na vzduch.

Za rohem jsem potkala tu mladou sestřičku. Vypadala dost rozrušeně. Do ruky mi vrazila obálku a odešla. Otevřela jsme ji. Byl tam dopis. Začala jsem číst.
Ahoj Leni.
Je tohle ta tvá noční můra? Tvůj teď už manžel pomalu umírá. Ale pomůžu ti. Dám ti "lék", ale jednoho člověka z vaší skupiny musíš zabít. Ptáš se proč? Čekal jsme to. No tak si řekni, kolik lidí ze tvých přátel jsou true? Věříš jim až moc. Co pro tebe udělali? Nebo pro tvého manžela? No... bojím se, že tohle tě nepřesvědčí.
Čekal jsem to. Každopádně pokud ty nezabiješ jednoho, já zabiju všechny.

Asi po hodině jsem se vrátila za Ginny a Danem.
|pohled Ginny|
Lenka se vrátila za námi. Byla dost rozrušená. V ruce držela obálku.
G: Leni stalo se něco?
Lenka se na mě podívala s bolestí v očích.
G: Leni co se děje?
Dan byl někde s jednou doktorkou. Prý, že s ní potřebuje něco vyřešit. Na chodbě jsem tak byla s Lenkou sama.
G: Leni víš, že mi můžeš říct všechno...
Lenka mi podala obálku. Vytáhla jsme z ní dopis a přečetla si ho. Po chvilce jsem uslyšela mírné tiché cvaknutí. Ztuhla jsem. Začala jsem pomalinku zvedat hlavu. Lenka na mě mířila zbraní.
G: Leni...
Le: Promiň. Musím to udělat.
G: Nemusíš. Spolu to zvládneme.
Le: Kéž bych ti mohla věřit... odpusť mi to.
Do očí se mi začali drát slzy. Lenka vystřelila a já spadla na zem. Opřela jsme se o zeď. Po chvilce se mi začali zavírat oči. Potom už jsem viděla jen černo.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Servus✌️ tady máte další kapitolu. A jelikož nevím, co k tomu říct tak asi jen... doufám, že se vám kapitola líbila!🖤✨