Shinju

24. kapitola

Skončila první hodina. A volala jsem mámě. Psala mi během hodiny, ať ji o přestávce zavolám.

Máma: "Ahoj zlato. Takže schůzka je domluvena na dvanáctou. Už jsem volala i tvé třídní ať tě uvolní z hodiny. O půl dvanácté tě pustí domů. Já už doma jsem ."

Me: "Dobře mami. Děkuji."

Máma: "Nemáš zač. Ahoj zlato."

Me: "Ahoj mami."

A zavěsila jsem. Otočila jsem se a chtěla jsem vykročit, ale narazila jsem. Něčí ruce mě zachytily, protože jsem málem ztratila rovnováhu. "Čekal jsem až domluvíš." Pronesl známý hlas. Ani jsem nemusela zvedat hlavu. "Tobi." Vyslovila jsem a tiskla se k němu. Přivinul si mě do objetí. "S kým si mluvila?" Zeptal se. "S mámou. Domluvila mi tu schůzku na dvanáctou. Takže nejspíš ten tvůj trénink stihnu." Řekla jsem a nepouštěla ho z obětí. Zvedla jsem hlavu. Pohladil mě po tváři a spojil naše rty.
"To rád slyším." Poznamenal s úsměvem na rtech.

"A tady jsi." Zvolal někdo. Otočila jsem hlavu a spatřila Shouyu jak si to kráčí k nám. "Shinju, mám dotaz. Misaki chce jít po tréninku na procházku do parku, ale já dneska nechci." Vysvětlil ve zkratce. "Tak ji to řekni." Radil mu Tobio a nepouštěli jsme se z obětí. "No jo. Já bych ji to řekl, ale ona začala básnit o tom jak to bude úžasné a romantické a kdesik cosik. Já ji to nechci odmítnout." Dodal a skřivil rty. "Tak buď anebo. Vybrat si musíš ty. Buď to přežiješ a uděláš ji radost. Anebo ji odmítneš a zklameš ji." Dala jsem mu na výběr. "Ach jo. A to jsem si myslel, že mi pomůžeš. Jo kdy si myslíš, že příjde první polibek?" Zeptal se. "To záleží na tobě. Ale podle mého názoru. Schválně vybrala ten park. Čeká na polibek." Radil mu Tobio. "Jo fajn. Díky." Zvolal a utíkal do třídy.

"To je číslo." Poznamenal s úsměvem Tobio. "Ale zamilované číslo." Dodala jsem a dívala se mu do očí. "Děkuji, že jim pomáháš." Poděkovala jsem a políbila ho. Ale už jsme museli do tříd, protože zvonilo.

Odebrala jsem se do lavice. Pohlédla jsem na Misaki, která jen zářila a pootočila hlavu do zadu, kde seděl Shouyou. Taky se usmíval. Spokojeně jsem se otočila ke své lavici.

Hodina probíhala v klidu a rychle. Byla matematika. A probírali jsme novou látku, kterou jsem naštěstí pochopila hned. Jakmile se učitelka ptala jestli to chápeme. Tak se přihlásil Shoyo, s tím, že to nechápe. Učitelka si povzdychla. "Já mu to vysvětlím, paní učitelko." Nabídla jsem se. Učitelka se na mě vděčně podívala a kývla na souhlas.

Zazvonilo na konec hodiny a já se otočila. Začala jsem mu to vysvětlovat a pak jsem mu napsala příklad jestli to chápe správně. Začal mi říkat postup a do toho to počítat. Až to vypočítal tak jsem ho pochválila, protože to pochopil.

Odebrali jsme se na svačinu. Shouyou si chtěl vzít sebou i Misaki a prosil mě pohledem. Kývla jsem na souhlas. "Počkám na chodbě." Dodala jsem a vyšla ze třídy.

Na lavičce seděl Tadashi a koukal do země. "Tam nic nevyčteš." Poznamenala jsem s úsměvem na rtech. Zvedl hlavu a mile se pousmál. "Kde máš kámoše?" Zeptala jsem se a sedla si vedle něho. "Je u lékaře." Odpověděl. "Ale na trénink dorazí." Dodal rychle. "Hele, napadla mě jedna taková šílenost, ale jak znám Tsukkiho, tak na to nepřistoupí." Začal Tadashi. "A jaká šílenost?" Zajímalo mě. "Sednout si všichni ke stolu a probrat to, ale to asi nepůjde." Zavrhl to hned. "Bojím se toho, že máš pravdu." Souhlasila jsem s ním. "Ach jo." Vzdychl si Tadashi.
"Jdeme na svačinu. Jdeš taky?" Zeptala jsem se, když jsem zahlédla Shoyu a Misaki. "Jasně." Postavili jsme se a vyšli.

Na schodech jsme potkali Tobia. Vzala jsem ho za ruku a šli jsme na střechu.

Na našem místě se to začalo scházet. Seděl tam už Suga po boku Daichiho,  Noya s Tanakou, který vzal i svou sestru a Asahi. Pozdravili jsme a posadili se. "Začíná to být všeobecná tradice." Zavtipkoval Daichi. "To máš pravdu." Přitakal Suga. "A vadí to?" Zeptala se Misaki. "Ne. Nevadí, právě naopak." Dodal Daichi.

"Holky, napadlo mě. Že bychom mohli zítra zkusit společný zápas. Co vy na to?" Zeptal se Daichi a všichni se koukli na mě. Viděla jsem všechny ti pohledy jakoby čekali co odpovím já. "Ptáš se mě nebo mého týmu." Poznamenala jsem. "Vzhledem k tomu, že jsi naše kapitánka. Tak bys měla mluvit za nás." Řekla Satu. "To je sice pravda, ale jako kapitánka se musím dohodnout s celým týmem." Řekla jsem. "Shinju, víš moc dobře, že co ty řekneš, tak to platí. A nemusíš se domlouvat. Prostě na to kývni a zbytku se to oznámí." Řekla Misaki. Zhluboka jsem si vzdychla. "Ne, takhle to nechci dělat, Misaki. Zeptáme se ostatních holek a uvidí se. Chci znát i jejich názory." Řekla jsem. "Správná volba." Poznamenal Asahi. "No já jsem pro." Řekla Satu. "Já taky." Přidala se Misaki. "A se mnou máme tři." Poznamenala jsem. "Znám holky a nejspíš budou souhlasit všechny. Takže spíš s tím zápasem můžeš počítat." Řekla Misaki. "Pojď obejdeme je." Řekla a postavila se. "Jo super." Dodala Misaki a postavila se. "Za chvíli jsme tady." Dodala jsem, než jsme zmizely z dohledu.

Chvíli to trvalo. Všechny holky bez váhání souhlasily a už jsme se vracely zpět nahoru. Na střeše se rozezněl smích. "Tak prošly jsme všechny holky a zápas bude." Oznámila jsem a sedla si zpátky k Tobiovi. Ten si mě přitáhl víc do naruče a objal mě. "To je super. Prohrajete." Provokoval Tanaka. Já se zasmála. "Aby to nebylo naopak." Poznamenala jsem. "Což je docela dost možný." Dodal Daichi. "Nesmysl." Mávl nad tím Tanaka. "Aby ses nedivil." Přidala se Satu. "Nechme se překvapit." Přidal se Asahi. "To bude zajímavé." Šeptl  mi Tadashi do ucha. Kývla jsem na souhlas.

Rozpustili jsme naše sezení a vrátili se, zpatky do tříd. Šli jsme po našem patře spolu s Misaki, Shoyem a Tadashim, tak mě Tobio stáhl bokem. "Co to máš s Yamaguchim?" Zeptal se. Vypadal naštvaně. "Pomáhá mi držet od tebe Tsukishimu." Řekla jsem mu pravdu. "Snad nechceš žárlit i na něho." Poznamenala jsem pobaveně a objala jsem ho. "Popravdě se mi to nelíbilo, když jsem tě s ním viděl." Začal mluvit. "Tobi." Vzdychla jsem a pevněji ho objala. Trochu jsem se odtáhla a podívala se mu do očí. "Dobře a když teď znáš pravdu, tak ti to pořád vadí?" Zeptala jsem se. "Když znám pravdu, tak ani ne. Ale budu si na to muset zvyknout." Dodal a políbil mě.

"Co se to tady děje?" Zeptal se učitel přírodopisu. Ani jsme nepostřehli, že je po zvonění. Uskočili jsme od sebe a pán učitel se mezi nás postavil. "Máte štěstí, že mám pro vás zamilované pochopení, ale měli byste si to nechat po škole." Káral nás. "Ano pane učiteli." Souhlasili jsme oba najednou. Měli jsme sklopenou hlavu. "Dobře. Ty běž do své třídy a ty se mnou. Jsi přece z první bé." Poručil nám. "Ano, prosím." Souhlasila jsem. Omluvně se podívala na Tobia a rozešli jsme se do tříd.

Ve třídě jsem si sedla na své místo. Učitel probíral látku a já jsem dávala pozor. Jeden průser mi dneska úplně stačil. Určitě se to bude probírat i ve sborovně. Ještě nám chyběl zápis do sešitu a byl konec hodiny. "Shinju. Pojď se mnou." Řekl učitel a já se provinile postavila a následovala ho na chodbu.

"Shinju, já vím, že se máte rádi. Mluvil jsem i s tvým bratrem, ale tohle si opravdu nechte mimo školu. Mohlo by vás to dostat do problému." Domlouval mi do duše. "Ano pane učiteli. Omlouvám se. Už se to nestane." Pronesla jsem omluvně. "Dobře. Tak utíkej zpátky do třídy." Řekl a odešel. Teď se tam nemůžu ukázat.

Šla jsem na záchod opláchnout si tvář. Šplíchla jsem na sebe vodu a utřela se. Potom se zkontrolovala v zrcadle. Už je to lepší. Spokojeně jsem vyšla ze záchodu a narazila jsem na Tsukishimu.

*Ahoj zlatíčka, na přání jedné fanynky jsem dopsala další kapitolku. Takže přeji krásné počteníčko.💞💞💞*