Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

41

Otočil jsem se a setkal se tváří v tvář Jisungovi. Lehce se usmíval, ale nechápal jsem proč. Ani jsem nechápal, co dělá v naší třídě. Však je starší.

No každopádně jeho přítomnost upoutala pozornost většiny lidí ve třídě. Někteří se dívali naším směrem a na některých bylo vidět, jak špicují uši. Tahle pozornost mi nebyla dvakrát příjemná.

,,Ahoj Felixi," Jisung mě pozdravil a ještě víc se usmál. Vypadal jako veverka. Smůla že veverky nemám rád.

,,Čau," odpověděl jsem a snažil se, aby bylo slyšet, že na něj nemám náladu.

Pokud si toho Jisung všiml, nedal to najevo.

Nejde o to, že bych ho nesnášel nebo tak něco. Ale nebyl mi sympatický. Potkal jsem jo teprve včera, takže nemůžu říct, jaký je ve skutečnosti.

,,Máš teď čas?" zeptal se.

Podíval jsem se na Seungmina. Ten se tvářil poněkud nechápavě. Asi ho to taky překvapilo.

,,No jo," povzdechl jsem si. Jisung se otočil odešel já chodbu. Já šel za ním. Aspoň utečeme zvědavým očím a uším v naší třídě.

,,Tak co se děje?" na chodbě jsme se postavili k oknu a já si založil ruce na prsou. Byl to takový můj obranný postoj, když jsem se necítil příjemně.

,,Hele," začal Jisung, ,,chci se ti omluvit za ten včerejšek."

,,Ano?"

,,Jo. Všiml jsem si, že jsem tě včera docela rozčílil. Vím, že jsem tak trochu upovídaný a hodně lidem skáču do řeči a tak..."

,,Aha," řekl jsem pouze. ,,Ale proč mi to říkáš?"

,,Všiml jsem si, že se kamarádíš s Hyunjinem a Minhem. Já se s Hyunjinem docela znám... No jednoduše řečeno bych se s tebou chtěl poznat," Jisung se nervózně zasmál a zamnul si ruce.

Překvapeně jsem se na něj podíval.

,,Cože?" nevěřil jsem, co řekl.

,,Jako abychom se třeba stali... Přáteli?" Jisung vypadal nervózně. To nebyl ten kluk, který mě včera štval tou svojí ukecaností.

,,To nemyslíš vážně," hlesl jsem a ruce si strčil hluboko do kapes.

,,Proč si to myslíš?"

,,Protože-" chtěl jsem mu odpovědět, ale hlas jako by mi byl z ničeho nic zmizel.

Po chodbě zrovna šel Chan, a s ním i Hyunjin a Minho.

Setkali jsme se pohledem. Byl to sice jen zlomek vteřiny, ale mě se z toho úplně zatemnění mozek. Netušil jsem, jestli na mě Jisung mluví, nebo ne.

Chan pokračoval dál v chůzi, za to Minho s Hyunjinem, jakmile mě spatřili, ke mně přiběhli.

,,No ahoj Feldo!" Minho se mi pověsil okolo ramen, až jsem se musel opřít o zeď, aby mě nepovalil. Chan se nezastavil, jen se otočil, aby viděl, kde jsou jeho kamarádi.

Naopak Hyunjin mě v klidu pozdravil a postavil se vedle Minha.

,,Ahoj kluci," došlo mi, že Jisung tu stále je. Kluci na něj přesměřovali svoje pohledy. Výrazy jim trochu zatvrdly.

V hlavě mi naskočil otazník s vykřičníkem, že asi něco není v pořádku.

Neříkal náhodou Jisung, že se kamarádí s Hyunjinem? Nebo něco v tom stylu? Hyunjin mu je pokýval hlavou a Minho něco zamumlal.