💚V Zajetí Lásky💛

16.

Byly to asi dva dny po tom, co se to stalo. Upřímně sama nevím, co to do mě vjelo. Ani nemám v hlavě srovnáno, jestli ano nebo ne. Ale mé srdce říkalo jasné ANO! S Drackem jsme se za poslední jeden den nepotkali. Jen na hodinách kdy jsme po sobě házeli očko. Bála jsem se, co bude dál. Jestli vůbec taky něco bude. A nejvíce mě děsilo, že jednoznačně selžu.

Šla jsem po chodbě ke knihovnám. Chtěla jsem si vzít nějakou zajímavější knihu. Samozřejmě o magiozoologii. I když jsem měla už vše ze školní knihovny přečtené. Stejně jsem si pro zajímavou knihu šla. Když jsem procházela poslední chodbou, někdo mě zatáhl za ruku a vtáhl do temné uličky, tam mě rukama obklíčil a upřeně se na mě díval. Moje vylekání přešlo do úsměvu. ,,Co zrovna ty děláš u knihoven?" Řekla jsem s ironii v hlase. ,,Čekám tu na tebe." Odvětil Draco. ,,A jak si mohl vědět, že půjdu zrovna sem?" Draco se na mě ještě víc a zamyšleně zadíval. ,,Dočetla jsi knihu. Takže bylo jednoduché odvodit, že půjdeš pro novou." Svůdně se podíval. Bylo vzrušující, jak mě dokáže sledovat, ale zároveň velice děsivé. ,,Hele! Ty mě jako sleduješ?" Nakrčila jsem obočí. ,,Nedělej to. Tohle ti nesluší." Lehce se zamračil. ,,Ono nejde nic jiného s tebou dělat víš." Začal se pomalu přibližovat. Cítila jsem jeho příjemný teplý dech. ,,Miluju tě." Potichu odvětil a poté mě něžně políbil. Své ruce dal na můj pas a silně můj bok zmáčknul. Já silně vydechla, což se Dracovi líbilo. Měla jsem chuť mu zajet do vlasů, ale musela jsem si držet své knihy. Mohla jsem je pustit na zem, ale kupodivu jsem tak neudělala.
Pomalu se odtáhl a zadíval se na mě a roztomile se usmála ,,Už půjdu." Řekla jsem vůči němu drze a vykročila jsem na odchod. ,,Hele." Zastavil mě a pořádně mě přitiskl ke zdi. ,,Co uděláš?" Upřeně se díval až mě to začalo děsit. ,,Neprovokuj. Budeš jinak litovat." Znovu se přiblížil až k mým rtům a provokativně se zastavil. S mým výdechem se narovnal a odešel z uličky. Chvíli jsem tam ještě jen tak stála, ale po dlouhém rozjímání jsem tak jako Draco vyšla z uličky a šla jsem přímo do knihovny.

V knihovně sedělo pár lidí, kteří měli své nosy zabořené v knihách. Potichu jsem kolem nich prošla až do oddělení magiozoologie. Vrátila jsem knihy, které jsem si vypůjčila a začala jsem hledat nějaké další, které sice znám, ale vím, že byly zajímavé. Dlouho jsem vybírala dokud jsem neměla pocit sledovanosti. Vytáhla jsem nějakou knihu a chtěla jsem se otočit, abych zjistila kdo se opovažuje mě takto pozorovat. Pomalu jsem se tedy otočila a podívala se okolo. Na konci stolku, který byl podélný jako veškeré police s knihami, stál Harry a civěl přímo na mě. Musela jsem protočit očima, protože zrovna jeho jsem opravdu nepotřebovala potkat a ještě hůř se s nim nějak bavit. Otevřela jsem knihu a nahlédla do ní. Očkem jsem viděla jak se ke mně Harry přibližuje, když už byl zcela u mě. Chtěl promluvit, ale já byla rychlejší:,,Tak hele, nevim co chceš, ale nemám zájem a ani tě poslouchat nechci." Ani jsem se na něj nepodíval. Harry se zarazil, ale i přes to co jsem řekla začal mluvit. ,,Betty změnila ses. Co máš s Drackem? Není to dobrý člověk a ani jeho rodina." Tato věta mě donutil se na Harryho podívat. ,,Tobě muže být úplně jedno s kým se bavím. Tak mi do toho laskavě nekecej, já ti taky neříkám, aby ses přestal bavit s Grangerovou nebo s Weasleym!" Poměrně nahlas jsem mu řekla co si myslím. On se však zarazil. ,,Hodně tě změnil Betty. To nejsi ty." Zakroutil hlavou. ,,Ale ano. Jsem to já. Draco za nic nemůže. Však ty za mou změnu trochu můžeš." ,,Já!" Vykřikl a všichni studenti se na nás podívali. ,,Ano. Ty!" Poslední slovo jsem řekla dosti nepříjemně, zavřela jsem knihu, obloukem jsem obešla Harryho a šla pryč. Musela jsem si odfrknout. Co ho to zajímá?

Knihy jsem si odnesla na kolej a šla hned na oběd. Měla jsem hlad a doufala jsem, že bude něco dobrého, co mám ráda. Procházela jsem chodbou, když jsem potkala Snapea. ,,Aaaa slečna Parker. Už máte ten úkol z lektvarů?" Postavil se přede mě a překřížil si ruce.
"Sakra, úkol!" Řekla jsem si v hlavě. Úkol za trest od profesora Snapa. ,,Už se na tom pracuje." Široce jsem se usmála a pokračovala jsem k Velké síni. ,,Nezapomeňte, že zítra ho chci mít na stole!" Křikl na mě a mé oči udělaly jeden velký oblouk. ,,Jistě!" Procedila jsem mezi zuby a snažila jsem se okamžitě zmizet z dohledu Snapa.

Došla jsem k velkým dveřím, které byly otevřené a vešla dovnitř. Někteří studenti se už nacpávali k prasknutí. Samozřejmě k nim patřil i Ron. Sedla jsem si jako vždy někam do rohu, abych nebyla tak pozorovaná. Vzala jsem si talířek a s radostí si vzala oblíbené kuřecí stehno.  Nabrala jsem si také pár brambor a zeleninu. Když jsem se s chutí chtěla zakousnout do stehýnka, všimla jsem si jak do síně vešel Harry. Hodil na mě zvláštní pohled a usadil se k Ronovi. Hned za ním se vynořil Draco a jeho spol. Když mě spatřil, s úsměvem přicházel ke mně. ,,Ahoj." Lišácky se usmál a posadil se vedle mě. Já mu úsměv opětovala a podívala jsem se na Crabbea a Goylea, kteří si sedli naproti nám a okamžitě začali jíst. ,,Taky by jste někdy mohli jist normálně. Nebo držet dietu?!" Když řekl Draco 'dieta', oba kluci se na něj podívali s otevřenou pusou ve které měli zbytky masa. Vyprskla jsem smíchy. Draco se na mě šibalsky podíval a ruku mi dal na stehno, které okamžitě zmáčknul. Můj smích ze vteřiny zmizel a místo toho jsem se lehce zakuckala. Chytla jsem jeho ruku a chtěla ji dát pryč. Ale jakoby byla přilepená. Vzhlédla jsem mu zoufale do očí. Nechtěla jsem aby o nás dvou někdo věděl. Sama nevím jestli je to správně. On z mého pohledu pochopil a ruku dal pryč. Nabral si jídlo a začal jíst.

Ve dveřích se také objevila Pansy. Když nás viděla, jak sedíme vedle sebe a bavíme se. Naštvaně odkráčela na druhou stranu síně. Myslím, že ona bude ten největší problém, který mezi mnou a Drackem bude. Vím, že po něm hodně dlouho pokukuje, ale Draco si ji jednoduše nevšímá. A když už se s ní začal bavit, tak jsem tu i já. Co vím jistě je, že mě nenávidí. Ale to máme obě stejné. Já nenávidím ji.