Jealous hybrid - Vmin [short story]

2

Po nějaké době Jimin zase usnul a já začal pomalu taky. Už jsem skoro spal, když mi začal vyzvánět telefon. Rychle jsem vypl vyzvánění, opatrně se zvedl z postele, vyšel z Jiminova pokoje a doufal, že jsem ho neprobudil.

Jen co jsem došel do kuchyně, která byla nejdál od Jiminova pokoje, hovor jsem přijal a telefon si dal k uchu. ,,Málem jsem kvůli tobě probudil Jimina!'' řekl jsem šeptem do telefonu. ,,Promiň, promiň...'' zasmál se Hoseok.

Hoseok je můj nejlepší kamarád už od dětství. Vždycky jsme si byli hodně blízcí a chodili spolu ven skoro každý den, ale za poslední rok to moc nešlo, protože jsem byl pořád s Jiminem. Hoseok byl párkrát u nás, ale přišlo mi, že se ho Jimin bojí.

,,Co potřebuješ?'' zeptal jsem se ho už normálním hlasem. ,,Nechceš jít ven? Už jsme spolu venku nebyli ani nepamatuju,'' řekl Hoseok. Chvilku jsem přemýšlel, protože jsem nevěděl, jestli by bylo dobré nechat Jimina samotného doma. ,,A-asi jo...'' souhlasil jsem nakonec a slyšel, jak se Hoseok raduje. ,,Tak fajn, za půl hodiny jsem u tebe,'' řekl a hovor ukončil.

,,Za půl hodiny? To musím vzbudit Jimina, abych mu řekl, že jdu s Hoseokem ven,'' řekl jsem si sám pro sebe a šel zpět do Jiminova pokoje.

,,Jiminie?'' zašeptal jsem a pohladil Jimina po oušku. Ten jenom něco zamumlal, zavrtěl se a spal dál. ,,Jiminie...'' zkusil jsem to znovu a posadil se na kraj postele. Jimin se zamračil a pootevřel jedno oko. ,,Nevadilo by ti, kdybys tu byl na nějakou chvíli sám? Před večeří bych se vrátil,'' řekl jsem a to Jimina probralo. Ještě nikdy jsem ho tu totiž nenechal samotného. ,,C-cože? Kam jdeš?'' zeptal se potichu. ,,Hoseok se mnou chce jít ven,'' odpověděl jsem mu a on mě objal kolem pasu. ,,Co když tě nepustím?'' zasmál se a já se pousmál. ,,Ale Jiminie... Přece to tu chvilku sám zvládneš,'' pohladil jsem ho po zádech. Jimin mě pustil a uraženě našpulil rty. ,,Ale já tu nechci být sám,'' zamumlal a já mu dal pusu do vlasů. ,,Za chvilku budu zpátky.'' Jimin zčervenal a já se zvedl z postele. Usmál jsem se na něj, vzal si na sebe mikinu a do kapsy si dal klíče a telefon.

Domem se rozezněl zvonek a já se koukl na Jimina, který koukal na pohádku a jedl sušenky. ,,Už je tady,'' řekl jsem a Jimin přikývl. Zvedl se z gauče, rychle ke mně přiběhl a objal mě. Já se usmál a pohladil ho po vlasech. ,,Ahoj,'' zamumlal mi Jimin do hrudi. ,,Ahoj,'' usmál jsem se na něj a vyšel ze dveří, kde už na mě čekal Hoseok.

,,Tak kam jdeme?'' zeptal jsem se ho. ,,Třeba do parku? Vím, že nechceš nechávat Jimina doma samotnýho moc dlouho, tak se můžeme jenom projít parkem,'' navrhl Hoseok a já přikývl. ,,Tak dobře.'' Rozešli jsme se směrem k parku a začali si povídat o různých věcech, co se za tu dobu, co jsme se neviděli, staly.