Táta vs. Harry

5.DÍL -Porod

Harry:

Ráno jsem se probudil a děsně mě bolela hlava. Včera jsem to asi trochu přepískl. Otočil jsem se na bok a chtěl jsem se podívat na Amy, ale ona tam nebyla. Zvedl jsem se a šel pomalu do koupeny. Děsně se mi motala hlava. Sakra, proč jsem se zase tak ožral? Co se včera vlastně stalo? Stáhl jsem si smradlavé triko a hned jak jsem to uviděl, jsem si začal vzpomínat. Do hajzlu. Jestli se tohle dozví Amy, tak už mi nikdy neodpustí a Louis mi rozbije držku. Sakra, já jsem takový idiot. Vyčistil jsem si zuby a vzal si čisté oblečení. Sešel jsem po schodech do kuchyně, kde seděla Amy a četla si noviny.

"Ahoj, lásko. Promiň. Kde jsi spala?" Objal jsem ji a dal jí pusu na krk.

"V pokoji pro hosty," odsekla a prudce se zvedla ze židle, takže mě od sebe odstrčila. Její oči přímo žhnuly.

"Proč Harry? Proč jsi pořád pryč?" začala na mě křičet a v očích měla slzy.

"Amy, promiň. J-já…slibuju, že už budu jenom a jenom s tebou. Miluju tě." Šel jsem pomalu k ní a pak se to stalo.

Amy:

Jako každé ráno jsem si šla udělat čaj a prolistovala noviny, jestli náhodou někde nenajdu Harry fotku v obležení nějaký coury. Dneska nic. Už párkrát se mi stalo, že jsem našla jeho fotky s nějakou nánou, ale vždycky jsem to přešla a říkala si, že můžu být ráda, že zůstal se mnou.

"Ahoj, lásko. Promiň. Kde jsi spala?" Vešel do kuchyně Harry a dal mi pusu na krk.

"V pokoji pro hosty," odsekla jsem a prudce se zvedla ze židle, abych mu viděla do obličeje.

"Proč Harry? Proč jsi pořád pryč?" křičela jsem na něj se slzami v očích.

"Amy, promiň. J-já…slibuju, že už budu jenom a jenom s tebou. Miluju tě." Pomalu se ke mně blížil a já najednou ucítila prudkou a ostrou bolest v břiše. Je to tu. Vím to. Ucítila jsem, jak mi praskla voda a podívala jsem se vyděšeně na Harryho. Tomu asi stále nedocházelo, co se děje.

"Já rodím," vykřikla jsem a on okamžitě začal panikařit.

"C-co? Teď? Sakra. Sakra. Honem do auta, musíme jet." Popadl klíčky od auta a pomohl mi dojít k němu. Do porodnice jsme dorazili během deseti minut, protože Harry projel snad všechny červené ve městě.

"Dobrý den. Jsem Amy Tomlison. Před čtvrt hodinou jsem začala rodit," ohlásila jsem se na recepci. Sestřička mě naložila na vozík a jela se mnou k sálu.

"Dědeček počká venku," usmála se na Harryho, když jsme přijeli k porodnímu sálu. To mě donutilo se zasmát.

"To je otec dítěte," řekla jsem jí a ona jen vyvalila oči, ale potom mu podala plášť a se mnou zajela k lůžku, kam mi pomohla se posadit.

"Vydrž, lásko. Ty to zvládneš." Chytl mě Harry za ruku a povzbudivě se na mě usmál. A je to tu, kontrakce. Silně jsem mu stiskla ruku a on vyvalil oči, jak silně jsem ho stiskla.

"ÁÁÁÁÁÁ," zakřičela jsem.

"Ještě netlačte. Až při další kontrakci," řekla mi doktorka, která před chvíli dorazila. Já kývla a podívala se na Harryho. Bylo to tu znovu. Ta příšerná bolest.

"Zatlačte," přikázala mi doktorka a já ji poslechla. Tohle se opakovalo ještě asi pětkrát.

"Tak a teď naposledy," povzbudivě se na mě usmála.

"Já už to nezvládnu." Začala jsem brečet.

"Amy, ty to zvládneš. Já ti věřim." Políbil mě Harry a já tedy naposledy zatlačila. Bolest ustála a sálem se ozval dětský pláč.

"Gratuluji, máte chlapečka." Dala mi ho do náručí sestra. Byl překrásný.

"Je nádherný," usmál se Harry a pohladil mě po vlasech.

"Ano, to je." Dala jsem mu pusu. Konečně to bylo za mnou. Konečně byl ten malý vetřelec po těch úmorných devíti měsících venku.

Harry:

"Je nádherný," usmál jsem se na Amy, když držela našeho malého synka v náručí.

"Ano, to je," usmála se a dala mu pusu. Byl jsem nesmírně šťastný, že mám syna. Sice jsem věděl, že to bude kluk, ale teď, když ho vidím, je to ještě lepší pocit. Najednou okolo nás začaly všechny přístroje pípat. Jedna ze sester vzala malého a odběhla s ním do vedlejší místnosti. Podíval jsem se na Amy, která měla zavřené oči a byla celá bledá.

"Ztrácíme ji," vykřikla doktorka.

"Ne, Amy." Začal jsem s ní třást.

"Pojďte. Musíte jít, pane Stylesi." Chytla mě sestra a táhla ven na chodbu. Potom zabouchla dveře a já nevěděl, co se s Amy děje. Pořád mi v hlavě běžela ta věta. Ztrácíme ji. Z kapsy jsem vytáhl telefon a vytočil Liamovo číslo.

"Čau, kámo. Potřebuješ něco?" zasmál se a já z dálky slyšel i hlasy kluků.

"Amy porodila." Když jsem to řekl, do očí se mi nahrnuly slzy.

"Tak to gratuluju, co to je?" Zněl radostně.

"Kluk, ale o to nejde. Musíte sem okamžitě přijet, něco se děje s Amy. Všechny přístroje okolo ní začaly pípat a…a pak mě od ní vyhodili," vychrlil jsem a na druhé straně nastalo ticho.

"Jasně, hned jsme tam," řekl a položil to. Sedl jsem si na židli a položil si hlavu do dlaní. Asi po deseti minutách přišli kluci.

"Tak co?" Podíval se na mě ustaraně Liam a já jen pokrčila rameny. Byli tu všichni až na Louise.

"K-kde je Louis?" zeptal jsem se El, která si sedla vedle mě.

"Nechtěl přijít. Prý ještě není připravený." Smutně se na mě podívala. Dveře ze sálu se otevřely a doktorka vyšla ven.

"Jak je na tom?" Hned jsem k ní přiskočil.

"Žije. Pro její tělo to byla velká zátěž, ale povedlo se nám ji přivést zpět." Po těchto slovech se mi velmi ulevilo.

"Můžeme za ní?" zeptal jsem se a ona přikývla.

"Oba jsou na pokoji 43." Potom odešla. Když jsme vešli do pokoje, Amy ležela na posteli a vedle v malé postýlce, ležel náš uzlíček.

"Ten je rozkošný," začala se rozplývat Dan a hned si ho šla pochovat.

"Jak se vlastně bude jmenovat?" zeptal se zvědavě Niall.

"Thomy," ozvala se Amy. Všichni jsme se na ní otočili. Konečně se probrala.

"Amy, lásko." Přiskočil jsem k ní a políbil ji.

"Máte krásného syna," usmála se na nás El.

"Ano, to máme. A ty máš nádherného vnuka, jestli chceš," usmála se na ní Amy a El radostně přikývla.

"Kde je vlastně táta?" Začala se rozhlížet po pokoji.

"Amy, drahoušku, Louis nepřišel." Sedla si k ní El a Amy ji s brekem objala.