Táta vs. Harry

7.DÍL -Podvedl mě

Harry stál u auta a cucal se tam s nějakou holkou. Do očí se mi nahrnuly slzy a začala ve mně růst zlost. Prošla jsem okolo něj a on si mě ani nevšiml. Bouchla jsem za sebou dveřmi a šla jsem sbalit věci sobě i Thommymu.

"Amy… počkej." Vletěl do ložnic Harry a začal moje věci z kufru zase vyhazovat. Na tváři se mi rýsoval, červený otisk ruky, takže mu El asi musela dát pořádnou facku. No jo, El. Nechala jsem ji tam stát. No to je teď jedno. Teď od něj potřebuju vypadnout.

"Harry, nech mě," křikla jsem na něj a setřela si slzy, které mi po tvářích tekly jako vodopády.

"Amy, prosím. Nech mě ti to aspoň vysvětlit," žadonil a to mě dopálilo ještě víc.

"A co mi chceš jako vysvětlovat? Že po nocích spíš s nějakou courou a mě tady necháš s malým samotnou? Táta měl pravdu, seš jen obyčejnej hajzl a dokař." Vrazila jsem mu facku a přesunula se k Thommymu do pokojíku. Tam to proběhlo stejně. Já jeho věci házela do kufru a Harry je vyndala. Po nějaké době to vzdal a odešel z pokoje. Dobalila jsem věci a přendala jsem Thommyho do autosedačky.

"Amy, prosím. Já vím, že jsem udělal chybu a jsem pěknej vůl, ale prosím, neodcházej. Tebe a Thommyho miluju a slibuju, že už budu jenom s vámi." Stoupl si ke dveřím a já viděla, že mu tečou slzy. Možná… NE. Nesmíš mu na to skočit. Nic jsem mu na to neřekla a odešla jsem z domu. Přidělala jsem autosedačku na zadní sedadlo a sedla jsem si na místo řidiče. Nevěděla jsem kam mám jet. Za tátou? Ne, ten by mi říkal, že měl pravdu a že jsem ho měla poslechnout. Niall? Ten má svých starostí dost a navíc, nemají moc velký dům a já jim tam nechci překážet. Zayn ten je s Perrie na líbánkách. Poslední kdo zbyl je Liam. Bydlel od nás jen dva bloky a tak jsem tam byla během chvilky. Vyndala jsem autosedačku se spícím Thommym a zazvonila jsem. Během chvilky se dveře otevřely a v nich stál vysmátý Liam. Jakmile, ale viděl můj ubrečený obličej, jeho obličej zvážněl.

"Podvádí mě. Harry mě podvádí." Zavzlykala jsem a on mě silně objal.

"To je mi líto," řekl a najednou se ozval hluk a do chodby se přiřítil….táta?

"Tati?" podívala jsem se na něj trochu vyděšeně. Zase mu naskakovala žíla na čele a byl celý rudý. Vše naznačovalo tomu, že slyšel, co jsem teď říkala.

"Amy, drahoušku." Okamžitě mě objal a já se zase cítila v bezpečí. Táta mi hrozně chyběl. Nasála jsem jeho vůni a užívala si jeho obětí. On se, ale po chvíli odtáhl a šel ke dveřím.

"Kam jdeš?" zeptal se Liam.

"Rozbít tomu parchantovi hubu. Varoval jsem ho," řekl vážně a chtěl jít k autu, ale já ho zastavila.

"Tati, prosím, nechoď. Nestojí ti za to, abys kvůli němu měl problémy." Trochu jsem se pousmála a Liam kýval hlavou, že se mnou souhlasí.

"Dobře, ale jestli ho potkám… A teď mi ukaž toho drobečka," rozčílil se, ale potom se zářivě usmál, když si všimnul sedačky, ve které se Thommy protahoval. Vyndala jsem ho a dala mu ho do náruče.

"Je kouzelný. Vypadá přesně jako ty, když jsi byla malá," začal se rozplývat a my s Liamem jsme se museli zasmát.

Liam:

Když se dveřmi objevila Amy, věděl jsem, že něco není v pořádku. Louis chtěl jít Harryho zmlátit, ale ona mu to naštěstí rozmluvila. Myslím, že by to sice Harry potřeboval, ale nestojí za to, aby kvůli němu měl Loui problémy.

"Určitě musíš být unavená, pojď, půjdeš si lehnout a já mezitím postavím cestovní postýlku, co tu máme." Pousmál jsem se na Amy, která se jen tak tak držela na nohou. Nejdří protestovala, že se musí postarat o malého, ale Loui jí slíbil, že to zvládne. Hned jakmile si lehla, usnula. Vedle její postele jsem postavil zelenou postýlku, kterou tu máme po Mie a pak jsem šel dolů za Louisem.

"Usnula hned," řekl jsem, když jsem si sedl vedle něj na gauč. On držel v náručí Thommyho s jeho oči zářili jako tehdy, když poprvé viděl Amy. Zase byl šťastný. Moc mu chyběla, ale jeho pýcha mu nedovolila, jí navštívit ani jí říct, že mu chybí. Bouchly vchodové dveře a do obýváku vešla Dan s Miou, která seděla v kočárku s zvesela jedla sušenku.

"Ahoj," pozdravil jsem ji a ona se podívala na Louiho, který se na ni také otočil.

"Co se to tu děje? Ukradli jste snad dítě?" zasmála se, když si všimla malého. Hned potom jí, ale došlo, že je to Thommy.

"Amy je tady?" zeptala se ustaraně a já přikývl.

"Čekala jsem, že přijde. El mi volala co se stalo," řekla smutně a Loui hned zpozorněl.

"El to ví?" vystřelil do stoje a já mu radši malého vzal.

"Byla u toho, když Amy viděla Harryho, jak se líbá s jinou," řekla smutně a Louis vystřelil ke dveřím.

"Neudělej žádnou blbost," zakřičel jsem ještě za ním a doufal, že mě slyšel.

Amy:

Panebože, já usnula. Musím rychle za Thommym. Lekla jsem se, když jsem se probudila. Rychle jsem seběhla schody v obýváku jsme našla Dan, jak si hraje s Thommym a Liam něco vaří s Miou.

"Ahoj," pozdravila jsem Dan a ta se na mě otočila. Okamžitě položila malého do kolíbky, kterou tu měli po Mie a šla mě obejmout.

"Je mi to hrozně líto," špitla, když mě objímala a pak se na mě usmála.

"Jídlo," zakřičel Li a k nám se hned přiřítila Mia.

"Mama, papu." Zatahala Dan za kalhoty a já se musela zasmát. Mie je už rok, ale když mluví, nejde jí skoro vůbec rozumět. Dan se také zasmála, vzala ji do náruče a šly jsme ke stolu. Ještě jsem nakoukla do postýlky, kde už Thymmy stačil usnout.