Táta vs. Harry

11.DÍL -Vezmi si mě!

"Bude v pořádku. Má silný otřes mozku, natrženou slezinu, zlomenou nohu a větev jí probodla břišní dutinu, ale vše jsme zašili a víc zjistíme, až se probere," řekl a mně spadl ze srdce obrovský kámen.

"Můžeme ji vidět?" zeptal se Loui.

"Dnes už ne, ale přijďte zítra odpoledne, to by se měla probrat." Potom odešel a my jeli na hotel.

"Víš, Loui, chtěl bych se omluvit. Tohle všechno se stalo jenom kvůli mně. Byl jsem vůl a vím to," začal jsem se mu omlouvat, když jsme přijeli do hotelu.

"Jo, byl jsi vůl a nebýt tebe, nikdy by se jí nic nestalo," řekl a hned mi vrazil pěstí. Musím uznat, že má fakt sílu.

"Jo, zasloužil jsem si to," usoudil jsem, když se mi povedlo postavit na nohy. No, schytal jsem ještě jednu. Už jsem se ani neobtěžoval postavit a jen jsem koukal, jak Louis odchází do koupelny.

Amy:

Au, všechno mě bolí. Co se sakra stalo? Proč ten budík pořád pípá, sakra. Pomalu jsem otevřela oči. Teď mi došlo, že to budík není. Byla jsem v nemocnici.

"Zdravím, slečno Tomlison. Jsme rádi, že jste se probrala." Přišla ke mně hned doktorka a začal něco mačkat na přístrojích. Potom se zase přesunul ke mně.

"C-co se stalo?" Pokusila jsem se posadit, ale marně. Všechno mě bolelo.

"Měla jste autonehodu. Pan Styles vás včera našel a přivezl. Máte silný otřes mozku, zlomenou nohu, natrženou slezinu a větev vám probodla břišní dutinu, ale vše jsme už zašili a za týden budete moct být převezena do Londýna," usmála se na mě a já si hned vzpomněla.

"Kde je Thommy? Kde je můj syn?" začala jsem panikařit. Měla jsem o něj hrozný strach.

"Uklidněte se. Včera tu byl váš otec a vaši přátelé. Váš syn je už podle všeho zpátky v Londýně s Paynovými," snažila se mě uklidnit.

"Dobře. A je tu ještě můj otec?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.

"Ano, odpoledne přijde i s vaším přítelem," usmála se a já dostala nápad. Poprosila jsem ji, jestli by mi mohla pomoct a ona souhlasila. Když odpoledne přišli, byla jsem připravená.

"Ahoj, Amy. Chyběla jsi mi." Přišel ke mně táta a silně mě objal.

"Ahoj tati. Ty mně taky." Objetí jsem mu opětovala. Potom přišel na řadu Harry a můj plán.

"Ahoj," nesměle mě pozdravil.

"Ehm….tati, kdo to je?" Podívala jsem se na něj a on mě vyděšený a zmatený výraz úplně stejný jako Harry.

"Zlatíčko, to je Harry. No, ehm….Thommyho otec," řekl opatrně a já jen vyvalila oči.

"Ale já ho vůbec neznám. Myslím, že otce mého dítěte bych si pamatovala," řekl jsem rozhodně a do pokoje přišla doktorka.

"Zdravím," pozdravila je a přišel k nám.

"Je normální, že si mě nepamatuje?" zeptal se vyděšeně Harry a já už stěží zadržovala smích, ale byla jsem rozhodnutá svou pomstu dokončit.

"Víte, podle všeho se udeřila do hlavy a teď, když se znovu probrala, se jí některé vzpomínky prostě nevybavují," řekla s naprosto kamennou tváří. Chvíli mi trvalo, abych ji k tomu přemluvila, ale když jsem jí řekla vše, co se stalo ještě v Londýně, nakonec souhlasila.

"A-a vzpomene si zase?" zeptal se s roztřeseným hlasem.

"Podle výsledků je dost možné, že ztráta paměti by byla trvalá," řekla a odešla. Harry se sesunul do křesla a já už to nevydržela a vybuchla jsem smíchy. Oba se na mě zmateně podívali.

"Ztráta paměti by byla trvalá, kdybych nějakou ale měla," řekla jsem mezi smíchem a otřela si slzy, které mi z toho začaly téct.

"Ty jedna." Přišel ke mně Harry a políbil mě.

"Promiň, ale já prostě musela." Zase jsem se začala smát a to už se smál i on a táta.

Dneska mě převezli vrtulníkem do Londýnské nemocnice. Tady budu muset ležet ještě další týden, ale už konečně uvidím malého a ostatní. S Harrym už je zase vše při starém a táta? Ten se smířil s tím, že Harry je otec jeho vnoučete a zase je s námi a směje se.

"Pozór, někoho ti vezeme." Otevřely se dveře a v nich se objevil Liam s Dan. Liam měl v kočárku Miu a Dan vezla Thommyho. Byla jsem nehorázně šťastná. Byli tu úplně všichni. Vzala jsem si malého a v očích mi začaly pálit slzy při pomyšlení, že tu málem zůstal sám beze mě.

"Jsme rádi, že jsi zpátky." Přišla ke mně Perrie a objala mě. Z tohohle malého obětí se stalo hromadné obětí.

Harry:

Dneska pustí Amy z nemocnice a já mám pro ní překvapení. Louis pro ní jel a kluci mi pomáhají vše přichystat. Holky jsou s dětmi na zahradě a já začínám být nervózní.

"Kde je? Sakra, kam jsem ho jen dal," začal jsem běhat po domě a hledal jsem to překvapení.

"Ehm… Harry, máš to v kapse," zasmál se Niall a opravdu, bylo to tam. Oddechl jsem si a to už jsem slyšel auto a potom, jak se otevřely vchodové dveře.

"Jsme tady," zakřičel Loui a všichni se přemístili do obýváku. Ještě pořád máme naší společnou vilu a jelikož je největší z našich domů, scházíme se převážně tady. Amy má zlomenou nohu a doktoři jí chtěli dát berle, ale ona je odmítla, prý by se tak nemohla starat o Thommyho.

"Ahoj, lásko." Přišel jsem k ní a políbil ji.

"Ale no tak," napomenul nás Louis a my se zasmáli.

"Ehm…Amy, vím, že ti bude osmnáct až za dva týdny, ale já už bych to dýl nevydržel," začal jsem a klekl si před ní. Z kapsy kalhot jsem vyndal krabičku a otevřel jsem ji.

"Amy Tomlison, miluju tě z celého svého srdce a chci, aby se stala mou ženou." Měl jsem trochu strach z její odpovědi. Ona tam jen tak stála jako přikovaná.

"J-já...Harry. ANO, jasně že si tě vezmu," vykřikla a já byl štěstím bez sebe. Objal jsem ji a zotočil s ní ve vzduchu. Potom jsem jí nasadil prsten a políbil jsem ji.