Amadea

Kapitola 4.

"Vlastně, nevím jestli je dobrý nápad vysvětlovat to zrovna teď. Ale jak chceš, řeknu to ve zkratce. Našel jsem tě dřív než oni a -"

"Než kdo?" přerušila jsem Caleba.

"Takže...ty nevíš vůbec nic?"

"O čem?"

"V tom případě určitě nejsem ten pravý, kdo by ti to měl vysvětlovat, promiň."

"Ne, řekni mi to, o co jde?" Caleb ale jen zavrtěl hlavou a mě došlo, že přemlouvat ho, by nemělo cenu.

Seděli jsme tam jen tak asi půl hodiny. Už mě to začínalo nudit. Nutně jsem potřebovala prolomit to trapné ticho.

"Takže..." začala jsem, ale nevěděla jak pokračovat. "Kolik je hodin?" dokončila jsem svou otázku. Jak by asi mohl tady v takovým sklepě vědět kolik je hodin? Jsem nemožná.

Caleb jen pokrčil rameny.

"No a...Jak dlouho tady ještě budeme?" zeptala jsem se.

"Podle okolností," odpověděl a ani se na mě nepodìval.

Zase jsme tak chvíli seděli. Pak si začal klacíkem něco malovat do prachu na zemi. Přisunula jsem se blíž k němu a dívala se na jeho výtvor. Vůbec jsem ale nepochopila co to má být.

"Co je to?" zeptala jsem se.

"Nic," odvětil a rychlým pohybem ruky  sesypal prach zase do původního stavu.

"Není ti zima?" zeptal se polohlasem. Zakroutila jsem hlavou. Nejspìš si ale všiml mého zaváhání a věnoval mi svůj měkkoučký kabát.

"Děkuju," špitla jsem a opřela si hlavu o zeď.

(Tak to je 4.díl:33 I když o něco kratší :/ Ale snad se vám líbil:) Komentář a vote moc potěší, děkujuuu:))