Táta vs. Harry

12.DÍL -Zase se to kazí

Amy:

"WOW, gratulujeme." Začali všichni tleskat a Liam začal pískat.

"Takže z tebe bude paní Styles," zasmála se El a přišla ke mně. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Harry si mě chce vzít.

"Jo, pořád tomu nějak nemůžu uvěřit," řekla jsem vykolejeně.

"Tak tomu holka věř, protože to je pravda." Bouchl mě do zad Zayn, když šel okolo mě. Musela jsem se mu zasmát. Kluci šli do baru a my holky zůstaly v domě.

"Tak co. Jak se těšíš?" zeptala se mě Perrie a já si pořád prohlížela ten prsten. Byl překrásný.

"No, těším, ale taky jsem docela nervózní," usmála jsem se a podívala se na ně.

"Jsem ráda, že jste se s tátou zase usmířili." Objala mě El.

"Já taky," hlesla jsem. Chvíli jsme si povídaly, ale Thommy začal plakat, a tak jsem mu šla udělat mléko.

"Ty, Amy, opravdu už jsi mu to odpustila?" Přišla za mnou do kuchyně Emily a starostlivě se na mě podívala.

"Odpustila, ale nikdy nezapomenu." Povzdechla si a objala mě. Malý byl zase ospalý, a tak jsem se rozhodla, že ho dám do kočárku a pojedu s ním ven.

"A nemáme jít opravdu s tebou?" ujišťovala se ještě jednou El, když mi pomáhaly vyndat kočár před dům.

"Ne, to je dobrý. Chci být chvíli sama," usmála jsem se, kulhavým krokem se rozešla směrem k parku. Thommy během chvilky usnul a já si sedla na lavičku a přemýšlela. Opravdu jsem mu to odpustila? Ano, ale myslím, že zapomenout tak snadné nebude. Zavřela jsem oči a nechala na svou tvář dopadat paprsky zimního slunce. Někdo si ke mně přisedl, ale já tomu nevěnovala pozornost.

"Koukám, že tě požádal o ruku," promluvil ten dotyčný a já se na něj nechápavě podívala.

"Jo, máš s tím problém?" sykla jsem na něj a chtěla odejít, ale on mě stáhl zpátky vedle sebe.

"Ne, já jen, že jsem nečekal, že budeš tak naivní. Jednou podvedl, podvede znovu," zašeptal mi do ucha a odešel. Co si o sobě sakra myslí? Naštvaně jsem se zvedla a šla směrem k domu.

Harry:

Nechtěl jsem Amy nechat dlouho samotnou, a tak jsem z baru odešel dřív a nejkratší cesta vedla přes park. Už jsem byl skoro u domu, když jsem si všiml Amy, jak sedí na lavičce. Vydal jsem se za ní, ale někdo si vedle ní sedl. Neviděl jsem tomu muži do tváře, ale když se k Amy naklonil a začal jí něco šeptat, dost jsem se naštval. Do tváře jsem mu viděl, až když odcházel. Ten hajzl, co si o sobě sakra myslí? Nestačí, že mi ničil život, když jsme byli s kluky ještě kapela, on se mi do něj musí zamotat ještě teď. Ale já to tak nenechám. Musím z Amy dostat, co spolu mají. Tohle totiž není poprvé, co je spolu vidím.

Amy:

To se mi snad jenom zdá. Ten má teda drzost. Byla jsem tak naštvaná, že jsem si ani nevšimla, že už jsem u domu. Otevřela jsem dveře a vjela kočárkem dovnitř. Chtěla jsem je zavřít, ale někdo mi v tom zabránil.

"Jé, Harry." Pokusila jsem se o úsměv, ale když jsme spatřila jeho naštvaný výraz, začala jsem se docela bát.

"Děje se něco?" zeptala jsem s ho nejistě.

"Jo děje. Zase si s ním byla. Proč? To má být jako pomsta za to, že jsem tě podvedl? Fajn, ale mohla sis vybrat někoho jinýho a ne Nathaniela Sykse (člen The Wanted)," začal na mě křičet a mně došlo, proč se tak tváří.

"Harry, uklidni se. Já s ním nic neměla. To on za mnou přišel. Já o jeho společnost nestála," začala jsem se obhajovat a tiše jsem doufala, že náš křik nevzbudí malého.