Táta vs. Harry

14.DÍL -Noviny

Doběhla jsem domů celá ubrečená. Emily seděla v obýváku a když si všimla, že jsem přišla, šla okamžitě za mnou.

"Amy, co se stalo?" ptala se ustaraně. Nebyla jsem schopná slova. Jen jsem ji objala a brečela ji na rameni. Když jsem se po chvíli konečně trochu uklidnila, řekla jsem jí o všem, co se stalo v tom.

"Tak tohle bude hodně zlý. Zavolám bráchovi, ten má nějaký kontakty, tak ho poprosím, aby to stáhli," promluvila po chvíli ticha a z kapsy vytáhla telefon. Já koukala do země a přemýšlela, jak bych to vysvětlila Harrymu. Tohle už půjde hodně těžko. Sakra, já jsem taková kráva.

"Tak Mark udělá, co bude moct," povzbudivě se na mě usmála. Ještě chvíli tam se mnou seděla a utěšovala mě, ale já ji potom poslala domů. Usnout se mi podařilo až okolo druhé ráno. Harry ještě nebyl doma a já byla z jedné části ráda. Strašně se bojím toho, co nastane, až se probudím. Tohle se jen tak nevyřeší.

Ráno mě probudil Thommyho pláč. Došourala jsem se do jeho pokojíčku a cestou jsem potakala Harryho, no spíš jsem zakopla o jeho nohy, když jsem procházela okolo dveří do koupelny. Ten se musel zřídit. Udělala jsem malému mléko a sobě jsem potom připravila snídani a silné kafe.

Bylo něco okolo jedenácté a Harry ještě spal. Připravovala jsem oběd, když mi najednou začal zvonit telefon. Emily.

"Ahoj, Em," snažila jsem se znít vesele, ale vůbec mi to nešlo.

"Ahoj. Je mi to strašně líto. Mark se snažil dělat, co mohl, ale na tohle neměl vůbec žádný vliv. Opravdu je mi to líto." Když tohle řekla, srdce se mi zastavilo. Sesunula jsem se podél linky k zemi a začala jsem hrozně brečet. Slzy nešly zastavit a tak mi stékaly po tvářích a smáčely mi bílé triko, co jsem měla na sobě. Thommy jakoby cítil, že něco není v pořádku a začal plakat. Přešla jsem k jeho postýlce a vzala si ho do náruče. Na stůl jsem položila notebook a šla jsem na internet. Hned jakmile se otevřel, mně do očí praštil obrovský titulek PŘÍTELKYNĚ HARRYHO STYLES BYLA VČERA NACHYTÁNA V BARU, JAK SVÉHO PŘÍTELE PODVÁDÍ S NEZNÁMýM MUŽEM. Po tvářích mi začaly téct slzy znovu. Když jsem ten článek rozklikla, bylo tam pár fotek ze včerejška a jedna, jak mě Tony políbil. Nemohla jsem tomu uvěřit. Když to vypadalo, že vše bude už konečně v pořádku, zase se to pokazí. Uslyšela jsem, jak někdo běží ze schodů dolů. a tak jsem si rychle setřela slzy a i s Thommym jsem šla zamíchat omáčkou, co jsem vařila k obědu.

"Můžeš mi tohle nějak vysvětlit?" přiřítil se do kuchyně nasupený Harry a položil přede mě telefon, kde mě otevřenou zprávu a v té byly ty fotky ze včerejška.

"H-Harry, j-já ti to vysvětlím," zavzlykala jsem a koukala se do jeho očí, které byly plné vzteku, bolesti a zklamání.

Harry:

Sakra, včera jsem to asi dost přehnal. Děsně mě bolí hlava. Domů jsem se ještě zvládl jakž takž doplzit, ale do postele už jsem to nezvládl, protože jsem se probudil u dveří od záchoda. Šel jsem si dát ledovou sprchu a ta mě aspoň trochu probrala. Všiml jsem si, že mi na telefonu bliká zpráva. Myslel jsem, že mi píše Josh, ale to, co jsem v té zprávě viděl a co jsem si přečetl, mi doslova vyrazilo dech.

"No to si ze mě dělá snad prdel," vykřikl jsem a rychle seběhl schody dolů do kuchyně. Stála u sporáku a v náručí držela malého Thommyho. V tuhle chvíli mi bylo úplně ukradený, že je tu i on.

"Můžeš mi tohle nějak vysvětlit?" křikl jsem na ni a položil před ni telefon. Ona sebou lehce škubla a potom se mi podívala do očí. Byl v nich vidět strach a bolest. Já byl nehorázně naštvaný. Jak mi to mohla udělat? Sakra a já kretén si ji chtěl vzít.

"H-Harry, j-já ti to vysvětlím," začala koktat.

"A co mi na tom chceš vysvětlovat? Mně je to dost jasný. Tak já se ti tady jako kretén snažím omluvit. Potom tě uvidím v parku s tím debilem Nathanielem a sežeru ti ty tvoje keci, že s ním nic nemáš. A teď tohle? Proč? Co jsem ti udělal tak hroznýho?" křičel jsem na ni a po tvářích mi tekly slzy.

"H-Harry, ale t-to není, jak to vypadá." Šla pomalu ke mně a chtěla mě chytit za ruku, ale já ucukl. Už jsem toho měl dost. Vzal jsem jí malého a ještě, než jsem za sebou zavřel vchodové dveře, jsem se na ni otočil.

"Sbal si svoje věci a vypadni. A zapomeň, že ti malého nechám," zakřičel jsem na ni a práskl jsem za sebou dveřmi. Thommyho jsem připoutal do autosedačky a potom jsem si sedl za volant. Nevěděl jsem, kam mám jet. K Louisovi nemůžu, k Niallovi a Em taky ne a k Liamovi už vůbec ne. Poslední, kdo mě napadl, byl Zayn.

Amy:

Křičel na mě a mně po tvářích zase stékaly slzy. Najednou mi vzal malého a šel ke dveřím.

"Sbal si svoje věci a vypadni. A zapomeň, že ti malého nechám." Ještě se na mě otočil a potom za sebou práskl dveřmi. Sesunula jsem se k zemi a začala jsem hystericky brečet. Nemohla jsem tomu uvěřit. On mě vyhodil a vzal mi mého syna. Nenechal si to ode mě ani vysvětlit. Takhle jsem na té zemi seděla asi půl hodiny, potom jsem se zvedla a šla jsem si sbalit věci. Nevím, kam půjdu. K tátovi nemůžu a ani k nikomu z kluků. Jediné, kdo mě napadl, byla babička, ale ta by ihned volala tátovi a to nechci. Když jsem měla aspoň něco sbalené, šla jsem ještě do dětského pokoje. Z poličky jsem si vzala fotku, na které jsme byli všichni tři a dala si ji také do tašky. Obula jsem si boty a klíče od domu jsem položila na botník. Naposledy jsem se otočila a potom jsem za sebou zaklapla dveře. Nasedla jsem do taxíku, který jsem si zavolala a ten mě odvezl až k Gemmě. Ona byla jediná, kdo mi teď mohl pomoct a kdo mi zbyl.

"Ahoj…Proboha, co se stalo?" zděsila se, když mi otevřela dveře. Ani se jí vlastně nedivím. Musela jsem vypadat hrozně. Pozvala mě dál a já ji všechno řekla.

"To je vůl. Tohle si s ním ještě vyřídím," řekla naštvaně a zvedla se, že chce jít k telefonu.

"Ne, prosím, nevolej mu. Dal mi jasně najevo, že se mnou už nechce mít nic společného," zastavila jsem ji a ona si sedla zpátky vedle mě.

Harry:

Zastavil jsem před Zaynovo domem. Malý usnul v sedačce, a tak jsem ho vyndal i s ní a šel jsem ke dveřím.

"Čau, Harry. Co ty tady?" zeptal se vysmátý Zayn, když mi otevřel. Smích ho ale přešel, když viděl můj výraz.

"Stalo se něco?" zeptal se vystrašeně a já mu podal telefon. On na něj zíral s otevřenou pusou.

"T-to nemůže být ona. To by ti neudělala." Podíval se na mě vyděšeně.

"Je to ona," řekl jsem a on mě pustil dál. Malého jsem nechal v kuchyni a já šel i se Zaynem do obýváku. Perrie nebyla doma, a tak jsme tu byli jen my.

"A vysvětlila ti to?" zeptal se po chvíli ticha.

"Nenechal jsem ji." On se na mě ustaraně podíval.

"A kde je teď?"

"Nevím. Vyhodil jsem ji a řekl jí, ať zapomene na malého." Zase jsem cítil slzy, jak mi tečou po tvářích.

"Jseš debil, Harry," ozval se od dveří hlas. Otočil jsem se a tam stála Pezz s Emily.