Táta vs. Harry

15.DÍL -Unesli jí

"Já byla včera večer u vás. Amy mi řekla, jak to bylo. Ona za nic nemohla a tys ji ani nevyslechl," začala na mě křičet Em a řekla mi vše, co jí řekla Amy.

"Bože, já jsem takovej vůl." Dal jsem si hlavu do dlaní.

"To teda jsi," řekl Zayn a odešel do kuchyně. Po chvíli se vrátil i s Thommym, který byl už vzhůru.

"Jak se o něj chceš teď postarat?" zeptala se mě Pezz a já si povzdychl. Večer jsem vzal malého a vyrazil jsem domů. Marně jsem doufal, že tam Amy bude. Její skříň byla prázdná a z poličky v dětském pokoji zmizela naše společná fotka.

"Táta je takovej vůl. Vyhodil maminku a nepřemýšlel," povzdechl jsem si a dal jsem malému pusu na hlavičku, když jsem ho pokládal do postýlky.

Amy:

U Gemmy jsem byla celý týden. Slibíla mi, že tu dobu, co tam budu, nikomu neřekne, že jsem u ní. Už jsem nechtěla poslouchat další hádky, jako jsem měla s Harrym tu poslední. Harry měl nakonec asi pravdu. Nezasloužím si mého malého Thommyho. Nezasloužím si nikoho. Tohle všechno je moje chyba. Jen a jen moje chyba.

Zrovna jsem ležela v posteli, když mi zazvonil telefon a tím mi ohlásil novou zprávu. Myslela jsem, že bude od Harryho, ten mi už celý týden psal a volal, ale ne, byla od Tonyho.

Je mi to hrozně líto. Nechtěl jsem ti ublížit, ale musel jsem. Řekli, že když to neudělám, tak ti ublíží. Je mi to líto. Tony

Vůbec jsem to nechápala. Kdo mu to řekl? A kdo by mi ublí…Počkat. Na jasně, teď mi všechno do sebe zapadá. Ten hajzl. Nechala jsem Gemmě vzkaz, že si musím něco zařídit ve městě a nasedla jsem do taxíku, který mě dovezl do Londýna před obrovskou vilu. Vystoupila jsem a šla po dlážděném chodníčku až ke vchodovým dveřím, na které jsem zazvonila.

"Ale, ale, koho pak to k nám čerti nesou?" zasmál se Nath, když otevřel dveře.

"Ty hajzle," křikla jsem na něj a vrazila mu facku.

"Copak. Trable v ráji?" zasmál se, popadl mě za ruku a zatáhl mě dovnitř.

"Pusť mě, ty hajzle." Snažila jsem se mu vytrhnout, ale marně.

"Tak teď mě dobře poslouchej. Jak vidím, tak náš Tony neumí držet jazyk za zuby. Já ho varoval. Teď za to budeš pikat ty," zasmál se a vrazil mi takovou facku, že jsem spadla a bouchla se do hlavy o roh skříňky. Chtěla jsem se zvednou, ale nešlo to. Zamotala se mi hlava a potom mě obklopila temnota.

Harry:

Ráno mě vzbudil telefon.

"Prosím?" řekl jsem rozespale a ani se nepodíval, kdo volá.

"Harry, celý týden u mě byla a včera mi nechala vzkaz, že si jde něco zařídit, ale nevrátila se a všechny věci si tu nechala. Bojím se o ni," vzlykala Gemma a tím mě dokonale probudila.

"A kdo?" nechápal jsem.

"Amy," řekla, jako by to bylo nad míru jasné.

"C-cože? Ona byla u tebe? Proč jsi mi nezavolala," začal jsem na ni křičet, i když jsem nechtěl.

"Nechtěla, aby to nikdo věděl. Ale Harry, ona se nevrátila. Odešla už včera dopoledne." Její hlas zněl naléhavě.

"Dobře. Do hodiny jsem u tebe." Položil jsem a rychle se šel obléct. Malému jsem oblékl mikinku a položil ho do sedačky. Ještě jsem stihl zavolat klukům a ti řekli, že také přijedou k Gemmě. Seděli jsme tam asi dvě hodiny a snažili se společně vymyslet, kde by mohla Amy být, když mi najednou začal zvonit telefon.

"Prosím, Styles." Neměl jsem moc náladu na telefonáty, ale co když to je ona.

"Mám tvojí snoubenku. Jestli ji chceš ještě někdy vidět, tak ji přestaneš okamžitě hledat a uděláš přesně to, co ti řeknu." Hlas na druhé straně byl rozhodně mužský, ale děsně to tam šustilo a chrastilo.

"K-kdo jste? A co chcete? Dám vám kolik peněz chcete, hlavně ji prosím vás pusťte," řekl jsem naléhavě a všichni, co sedli v obýváku se na mě podívali. Po tvářích mi začaly téct slzy.

"Nechci tvoje podělaný prachy. Jediný, co po tobě chci, je, abys trpěl. Takže, jestli ji chceš ještě někdy vidět ŽIVOU, tak ji přestaneš hledat a celý týden se budeš vyhýbat všem mediím, novinářům a podobným lidem. Jasný?" zvýšil trochu hlas a já se začal třást. Ne, že bych se ho bál, ale bál jsem se toho, co by mohl udělat Amy.

"Dobře. Jen mě s ní nech prosím promluvit." On se jen zasmál a položil to. Já se svezl po stěně na zem a propukl jsem v nezastavitelný pláč. Telefon mi zapípal znovu a na displeji se mi objevila fotka. Byla na ní Amy, jak leží v nějakém tmavém koutě a na hlavě má krvavou ránu. Telefon jsem položil vedle sebe, kolena si přitáhl k hrudníku a opřel se o ně čelem. Louis vzal můj telefon a podíval se na tu fotku. Potom to ukázal ostatním a svezl se na zem vedle mě.