Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

5. A boy can't wear a dress

Z naší rodičovské konverzace nás vyrušil křik dětí, které se rychle blížily na zahradu. 

„Ale může!" Křičela Darcy.

„Nemůže, není holka!" Zakřičel některý z chlapců.

„Může!" Protestovala opět Darcy, zatímco se na sebe rodiče poplašeně dívali. Chtěl jsem se zvednout a podívat se, co se děje, ale děti mě předběhly. Za stálé hádky vešly na zahradu. Darcy svírala v rukou svou novou panenku-kluka-která byla oblečená v šatech. Kluk, který se s ní hádal, byl jeden z dvojčat. Rozzlobená Darcy se na mě podívala prosebným pohledem. 

„Tak copak se děje." Zeptal jsem se a snažil jsem se působit co nejvíc vyrovnaně. 

„Carl říká, že nemůže mít moje panenka šaty, protože je to kluk, ale to není pravda. Oblečení nemá pohlaví." Řekla smutně, ale zároveň naštvaně.

„Protože je to pravda! Je to kluk, ten má nosit klučičí oblečení a ne šaty!" Křičel dál. Ohlédl jsem se na jeho rodiče, kteří nad jeho názorem pokývali hlavou. Skvěle, další homofobní rodina. 

Zvedl jsem se ze židle a dřepl si k Darcy, abychom měli oči na stejné úrovni. Všichni na nás civěli.

„Víš, co jsem ti říkal o lidech a jejich různých názorech, viď." Darcy kývla hlavou. 

„Dobře. Nebudeme teď brát žádný názor za špatný. Zkusíme se uklidnit a problém si s člověkem vyříkat, ok?"

„Dobře, ale ty si říkal, že když má někdo špatný názor... A že má on respektovat můj... A že homofobie a..." Darcy se očividně snažila říct všechny svoje myšlenky, což se jí moc nedařilo. 

„Darcy, promluvíme si o tom večer, dobře? Jen ti chci říct, že jsem pyšný, že máš svou hlavu a nenecháš se zmanipulovat. A ještě něco. Máš pravdu, oblečení nemá pohlaví. A jestli někdo nesouhlasí, ať se se mnou jde podívat do našich šatníků. Kdyby mělo oblečení pohlaví, neprodali by mi šaty a sukně, ne?" Řekl jsem a mrkl jsem na ní, díky čemuž se usmála. Když jsem se zvedl, pořád na mě všichni koukali a byli jako v transu. Vyvalil jsem na ně trošku oči a oni se zase dali do řeči. Až na rodiče toho chlapce. Ti k sobě přivinuli obě své ratolesti a do rozhovorů už se moc nezapojovali, ale to bylo všem jedno. 

„Zlato? Nechcete zůstat venku, dokud je hezky?" Zeptal jsem se Darcy, která už by si šla zase hrát dovnitř. 

„Dobře, můžeme na trampolínu a hřiště?" 

„Že se ptáš." Odpověděl jsem s úsměvem a šel si sednout zpět na židli. Podíval jsem se před sebe a viděl Olivii, která se na mě dívala děkovným pohledem. 

Za nějakou dobu začali všichni odcházet domů. Při odchodu dalo každé dítě Darcy nějakou tašku s dárkem. Se všemi jsme se rozloučili a pak už měli konečně na chvíli pokoj. Unavení z celodenního poslouchání ostatních a z tolika dětí pohromadě. Já a Olivia jsme uklidili zahradu, kuchyni a dětský pokoj, kde to vypadalo, jako by tu proletělo tornádo. Darcy si mezitím rozbalovala dárky, které dostala. Většinou to byly bonbony a nějaká maličkost. Nejčastěji malé omalovánky, což je Darcy jistě moc ráda. Omalovánky miluje.

Olivia:

U večerního mytí nádobí jsem ještě přemýšlela nad dneškem. Když přiběhla Darcy na zahradu a křičela, lekla jsem se, že se něco stalo. Ale ona si jen nesedla názorem s jiným dítětem. To se mi dost ulevilo. Harry to začal hned řešit, za což jsem byla jen ráda. Řešení konfliktů není moje silná stránka. Nebo to spíš nemám ráda. Když se někdo s někým hádá, držím si odstup. Nechci se do konfliktů míchat. Navíc jsem byla ráda, že to Harry řešil v klidu a nesnažil se vyvolávat hádku nebo tak. A to se před čtyřmi lety bál, že bude špatný táta. Já takové obavy o sobě neměla. Nebo měla, ale ne v takové míře. Harry úplně vyšiloval. A teď? Je skvělý rodič. Nedivím se Darcy, že ho má radši. Opravdu si skvěle rozumí.

Utřela jsem poslední talíř a šla jsem se podívat nahoru do Darcyina pokoje, protože už bylo všude delší dobu ticho. Tam jsem našla Harryho, jak leží i s Darcy v její posteli. Nebo spíš Darcy ležela na něm a on na její posteli. Rozhodla jsem se, že je nebudu budit. Kdybych se snažila vzbudit Harryho, určitě bych probudila i Darcy. 

Zhasla jsem jim světlo a šla tedy sama do ložnice, kde jsem také téměř okamžitě usnula. Byl to dost náročný a dlouhý den, byla jsem ráda, že si můžu konečně odpočinout.