Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

6. I'm not feeling well

Harry:

Uplynul týden od oné oslavy. Týden, kdy se nic zajímavého nedělo. Až do dnes. Ráno mě probudily divné zvuky. Po krátkém rozkoukání jsem zjistil, že je pět hodin, takže Darcy ještě spí. Olivia měla jít do práce a obvykle v pět vstává, proto jsem myslel, že si jen třeba čistí zuby, jelikož šel ten zvuk z koupelny. Rozespale jsem se zvedl a šel za světlem, které prosvítalo pod zavřenými dveřmi naší koupelny v ložnici. Pomalu jsem je otevřel a naskytl se mi pohled na bledou Olivii, která klečela na zemi u záchodové mísy a vypadala, že se každou chvílí pozvrací. Podle zápachu, typického pro žaludeční šťávy, mi ale došlo, že by to nebylo poprvé.  Rychle jsem k ní přispěchal a chytil jí vlasy, aby jí tam nespadly. Olivia se na mě jen trošku ohlédla, ale pak se zas rychle otočila, aby nevyhodila obsah svého žaludku na mě. I když teď byla bílá jako stěna, měla kruhy pod očima, popraskané rty a vypadala, že každou chvílí omdlí, byla svým způsobem kouzelná. 

„Je to lepší?" Zeptal jsem se. Bylo to vlastně první, co jsme si dnes řekli. Byl jsem v celku vyděšený, ale vím, že je Olivia silná a vždy měla za dva dny od nemoci pokoj. Navíc má dobrou imunitu. Bude v pořádku. Ale dnes jí musím omluvit z práce. Zavolám Liamovi, je to náš blízký přítel. Určitě dnes vezme směnu za Olivii, když se necítí dobře. V tom nebude problém. Horší bude vysvětlit jí, že dnes pracovat prostě nepůjde. Jak se to říká? Lékař je nejhorší pacient. A je to pravda. Ale já jí dnes nepustím  domu na krok, bude odpočívat a nabírat síly. 

„Už je mi lépe, díky. Vypláchnu si pusu a měla bych se oblékat." Snažila se mi utéct, ale podle toho, jak vypadá, uteče leda do postele. 

„Olivie, dnes zůstáváš doma." Rozhodl jsem. 

„Ale Harry, v práci mě potřebují." Řekla a začala si čistit zuby. Využil jsem té chvíle, kdy mi nemohla mluvit do rozhodnutí a vytočil Liamovo číslo. Šel jsem do ložnice a zavřel za sebou dveře koupelny.

„Ahoj Liame, kámo. Spíš?"

„No nazdar. Teď už ne. Co potřebuješ tak důležitýho, že mi voláš v pět hodin ráno?" Mluvil hodně rozespale a špatně artikuloval, nedivím se, nevypadal bych jinak, vzbudit mě tak brzo. 

„Heleď Liame, neříká se mi to lehko, ale snad nemáš dneska nic podstatnýho na práci. Olivia se necítí vůbec dobře a kdyby šla do práce, musel bych pro ní stejně jet, protože je jí fakt špatně. Myslíš, že bys mohl..." Větu jsem nestihl dokončit, byl rychlejší.

„Jo, jasně, ona má dost hodin na víc, půjdu. Tak už ukonči ten hovor a ať si ještě zavolá do nemocnice prosím, nechci to řešit za ní, jo? A teď už se musím oblíknout, jinak mi ujede autobus."

„Díky, máš to u mě," Řekl jsem, než mi to položil. Mezi tím vyšla Olivia z koupelny. Byla pořád bledá a sotva šla. Posadila se na postel a podívala se na mě. V pokoji byla stále tma. Nebo spíš šero. Slunce ještě nevyšlo a v ložnici bylo zhasnuto. Jediné světlo bylo doteď z koupelny, ale Olivia zhasla, když z ní odcházela. Chvilku mi trvalo, než jsem se pořádně rozkoukal. 

„Lehni si, volal jsem Liamovi, vezme to za tebe. Ještě dám vědět v práci. Zkus se prospat, pro jistotu ti přinesu kýbl a udělám ti čaj. S Darcy půjdeme ven a vrátíme se k večeru. Jídlo vezmu s sebou a uděláme si piknik, ať máš klid, dobře?" Vychrlil jsem na ní dost informací, takže chvilku přemýšlela. 

„Dobře, ale do práce zavolám sama. Spát už asi nebudu, pustím si třeba písničky a budu si číst," Nejspíš si všimla mého výrazu a dodala: „a samozřejmě zůstanu v posteli, nemusíš se bát." To mi stačilo.