1. kapitola

195 8 4
                                    

Pondělí: Ráno v  06:00 zazvonil telefon. Volala mi nejlepší kámoška Mirka. ,,Dělej pospěš!!''volá Mirka. A já na ní: ,,No jo." Tak jsem si na sebe vzala džíny, mikinu, triko a šla. Mirka na mě křičí: ,,No konečně." Cestou do školy jsme potkaly Jiřího Petrželu. Kterýmu říkáme praštěný dědek. Nesnášíme ho

1. Vždy když někomu volá slyšíme to my všiiiiiichni až nahoru.

2. je divnej.

No konečně jsme ve škole!! Chodím do 6.B, takže hokejisti, děs. Češtinu jsem celou prospala. U matiky mi to nevyšlo protože máme profesora Brumbála. Ten se na všechny zaměří, jakmile je něco v nepořádku a hned začne řvát.

Tělák, konečně nějaka zábavná hodina.

Zeměpis, úmorný máme paní učitelku Hastrnovou, furt na mě čumí.

Naštěstí už jdem domů. Po cestě jsme se Mirkou rozloučily. Mirka šla na housle. Ja jdu na tanco. Šla jsem domů, vzala baťoh šla. No pak jsem zjistila, že tancování není, tak jsem šla domů. Navečeřela jsem se, vyčistila zuby, osprchovala s šla spát. Měla jsem toho všeho plný zuby :)

PRAŠTĚNÝ DENÍK PRAŠTĚNÉ HALKY KATRSNOVÉKde žijí příběhy. Začni objevovat