Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

2.

Ahoj!!

Jmenuji se Yaku Morisuke. Je mi sedmnáct, ale začátkem srpna mi bude osmnáct. Nemám rád popisování sebe samotného, jelikož na mě není nic zajímavého. Možná až na to, že jsm na svůj věk, hrozně malý a často si ze mě lidi utahujou. Ovšem to se řeší jedním způsobem...kopancem. Nemusím být vysoký na to, abych měl sílu. Miluji volejbal a jsem podle mě v jednom z nejlepších týmu, kde působím jako libero. Čeká mě poslední ročník na Vyšší střední škole Nekoma. No a to je asi tak vše, co bych vám o sobě mohl říct. 

------------------------------------------

Zrovna byl konec školního roku. Nevím proč, každý by byl z prázdnin nadšený, ale já byl asi jiný. Vždycky jsem se hrozně nudil. Sice jsme měli jet někam k moři na dovolenou, ale bez volejbalu jsem se cítil tak sám. Už jsem se jen těšil na to, jak se vrátím a budu si moc opět zahrát s členy svého týmu. Byl jsem zvědavý, kdo se k nám v posledním roce přidá, když nám odešli třeťaci. No nezbývá mi, než se nechat překvapit. 

Došel jsem domů a mohl si jít rovnou sbalit věci, neboť jsme měli vyjíždět už večer. Nevím, proč mamka tak spěchala, ale když jsem viděl, jak se pořád usmívá a je natěšená, nemohl jsem ji přeci kazit náladu. Šel jsem si tedy sbalit a následně zavítal do sprchy.  Když jsem vylezl ze sprchy převlékl jsem do něčeho pohodlnějšího, když už mám sedět v letadle několik hodin. 

,,Těšíš se?" optala se mamka, když jsem přišel do kuchyně. 

Měla tak příjemný úsměv. ,,Těším, i když mi přijde, že každé moře je stejně, tak v tom nevidím takový rozdíl." odpověděl jsem jí.

,,Ale tady v Japonsku znáš všechno a teď letíme do Evropy, třeba tě jejich moře překvapí a možná poznáš nějaké nové přátele." nadšení jí vážně neopouštělo.

,,No na těch prá dní mi snad budou stačit." zavtipkoval jsem. 

,,Když ty bys hrál jen ten svůj volejbal. Najez se, já se půjdu zatím připravit." řekla a položila přede mě jídlo. 

Poděkoval jsem jí a pustil se do jídla. Když jsem dojedl, sklidil jsem nádobí, ať to tu zůstane čisté, než se vrátíme a následně jsem jen čekal, až bude čas odjezdu. Zanedlouho jsme zaslechli otcovo troubení. Pomohl jsem mamce s kufry a naložil je do auta. Jakmile jsme usedli dovnitř, vypravili jsme se na cestu.Letadlo jsme stihli jen tak tak. Cesta byla dlouhá a unavující a i když jsem se snažil neusnout, nakonec jsem stejně usnul. 

--------------------------------------------------

Byl jsem na pokoji sám, neboť rodiče měli mít výročí svatby, a tak asi chtěli mít sukromí, což bylo plus pro mě. Ležel jsem na posteli a koukal na videa. To mě po chvilce omrzelo. Podíval jsem se, jak to vypadá venku. Hvězdy se krásně vznášely na obloze a na pláži skoro nikdo nebyl. Napsal jsem ammce zprávu, že jsem se šel projít a že se brzy vrátím.  Vyběhl jsem z pokoje. naproti mě šel nějaký titán, který koukal do země a nevypadal, že by měl zrovna náladu. Snažil jsem se mu vyhnout, ale chodba nebyla zrovna široká a za ním šli nejspíš jeho rodiče, takže do mě nakonec narazil a já šel k zemi. Jen se omluvil a šel pryč, ani se na mě nepodíval. Sykl jsem na něj a zvedl se ze země. Jo tak tady si asi najdu úžasné kamarády. Povzdechl jsem si. 

Procházel jsem se po pláži a koukal na odraz vody, ve kterém se třpytily hvězdy. Bylo tu celkem příjemně. Poblíž byla síť, z čehož jsem měl radost, aspoň vím, co zítra dělat. Sundal jsem si boty a chodil po stále teplém písku a nechával si vlnami osvěžovat chodidla. Ještě chvíli jsem si užíval čerstvý vzduch a samotu a následně se vrátil na hotel. Když jsem šel do mého pokoje, opět do mě narazil ten samý člověk. ,,To už jsi úplně slepý!?" řekl jsem nevěřícně. Ovšem tentokrát mi aspoň nastavil ruku. ,,Promiň, neviděl jsem tě, jsi tak maličký..." řekl a jeho zelené oči se zahlěděly do těch mých. Tak za tyhle slova jsem jeho ruku odstrčil pryč a zvedl se sám. Raději jsem nic neříkal a pokračoval k sobě. Idiot, klel jsem ve své mysli. 

Pokračování příště...

Já vím zatím nic moc, ale nebojte se další kapitola už nebude tak nudná :D 
S láskou Vaše Tsukki <3