💚V Zajetí Lásky💛

17.

Je to už asi měsíc, co spolu s Drackem chodíme. Právě teď je čas to ukázat najevo. Jsem si jistá, že Draca miluju a on mě. Poznala jsem na něm, že už nechce nic skrývat, ale říci mi to nechtěl. Chtěl počkat až já sama budu chtít. A to je právě teď.

Bojím se jak bude reagovat Pansy a naše oblíbené trio. Přeci jen Pansy je zamilovaná do Draca už dlouhou dobu a trio bude rozebírat mě. Jak jinak samozřejmě. Ale co mi je po nich. Hlavně, že já jsem částečně šťastná.
——————————————

Vyšla jsem ráno z koleje a šla chodbou kolem kuchyní, ze kterých to krásně vonělo. Vyšla jsem z chodeb kde mě s úsměvem odchytil Draco a objal mě zezadu okolo pasu. ,,Hele! Ne tak rychle!" Špitla jsem naštvaně. Draco dal svá jemná ústa k mému uchu. ,,A proč ne?" Snažila jsem se dostat z jeho sevření až se mi to povedlo. Všichni procházejí studenti okolo na nás zamyšleně hleděli a něco si mezi sebou šeptali. ,,Nebude prozatím stačit toto?" Dala jsem mu malou pusu, chytla za ruku a udělala krok. ,,Dobře." Protočil očima Draco a vyšel se mnou.

Usmívala jsem se jak nikdy. Vlastně ani nevím proč, ale cítila jsem se skvěle. Když nás spatřili Crabbe a Goyle, jejich oči doslova vyletěly z důlků a pusa jim spadla až na zem. ,,Co čumíte pitomci?" Zeptal se Draco nechápajících dvou chlapců. Já se jen pousmála a přitiskla se více k Dracovi. ,,To až se dozví Pansy." Podotknul Goyle. Můj úsměv poklesl. ,,Co mi je po ní. Zamiloval jsem se, tak co?" Přiznal Draco, což mě prozatím uklidnilo. Do té doby, než jsem samotnou Pansy spatřila. Se slzícíma očima se zastavila a poté naštvaná šla přímo k nám. ,,Ty!!!" Vykřikla a ukázala prstem na mě. ,,Pansy nech toho." Zastal se mě Draco. Já však neustále hleděla do Pansiných očí. Měla v nich vztek a zároveň smutek. Bylo mi jí líto. ,,Draco..." snažila jsem se ho utišit. Poznala jsem, že Pansy chce ještě něco říci. Jen zakroutila hlavou a s brekem odběhla. Podívala jsem se s vinou v očích na Draca. ,,Ty za nic nemůžeš." Pronesl Draco. ,,Jdeme." Chytl mě okolo pasu a společně i s těma dvěma jsme vešli do Velké síně. Usadili jsme se u stolu a pustili jsme se s chutí do snídaně.

,,Aaa jak vlastně dlouho jste spolu?" Ptal se tlustý Crabbe s plnou pusou. ,,Asi měsíc." Odpověděl spokojený Draco. ,,To jak jste dokázali tajit?" Stále se vyptával zvědavý Crabbe. Podívala jsem se na Draca ,,Nebylo to jednoduché." Se slovy jsem svůj pohled přemístila zpět na Crabbea. Ten jen kyvnul hlavou a dal se nacpával dortíkama. V misce jsem měla své oblíbené křupínky s mlékem, které se postupně rozpouštěly. Neměla jsem hlad, nejspíš to bylo z té nervozity z celého dneška. ,,Aaa už jste....." nestihl doříci svou otázku Goyle. ,,Teď máme co za hodinu?" Skočila jsem mu do toho. ,,Um...myslím, že lektvary." Odpověděl Crabbe s plnou pusou. Podívala jsem se na mračícího se Draca. Nevím jestli nechápal, nebo přemýšlel nad věcí, na kterou se Goyle chtěl zeptat. Ale já moc dobře věděla, co má za otázku. Upřímně toho jsem se nejvíce bála. Ať už té otázky tak i toho samého. Kluka jsem nikdy neměla. A přeci jen je mi teprve patnáct. Hlavně jsem nevěděla, jakou má minulost a zkušenost Draco.

To jsem ale zapomněla na Mloka, který seděl naproti nám a naštvaně se na nás díval, i když u něj se moc emoce rozeznat nedají, já je ale poznala. Smutně jsem se na něj podívala a lehce jsem se usmála. To ho nejspíš vyprovokovalo. Rychle se zvedl až převrhl svou misku se snídaní a naštvaně odkráčel pryč ze síně. Hodil ještě na mě a i vlastně na Draca hrozný pohled a zmizel v chodbách hradu. Musím si s nim dřív nebo později promluvit.

Po chutné a lehce nepříjemné snídani, kdy na mě a Draca neustále koukali studenti a šuškali si mezi sebou, jsme se vydali na naší oblíbenou hodinu lektvarů s profesorem Snapem. Chodby byly hlučné a plné spěchajících studentů. Nebylo mi dobře se brodit davem, a tak jsem se více přitiskla k Dracovi. Cítila jsem se s nim bezpečně. Draco si mě přitáhl blíže a prošel jak buldozer hlučným davem.

Vešli jsme do učebny a posadili jsme se do nejtmavšího rohu. Crabbe a Goyle si sedli před nás a dojídali zbytky ze snídaně. Bylo mi z nich špatně. Jak můžou sníst takového jídla najednou. A to nemluvím o obědu a večeři, plus ke všemu mají ještě svačinky. ,,V pohodě?" Zeptal se mě starostlivý Draco. ,,Jo...jen mi není úplně nejlíp." Odpověděla jsem lámavým hlasem. ,,Jestli tu nechceš být, tak půjdeme pryč. Je ještě čas než přijde Snape." Zahřálo mě u srdíčka. Bylo roztomilé, jak se snaží se postarat. ,,Ne to je dobrý." Usmála jsem se a dala mu letmou pusu.

V ten moment se vtrhl do učebny náš oblíbený profesor. ,,To si nechte na odpoledne slečno Parker a pane Malfoy." Procedil cestou ke svému stolu mezi zuby Snape. Já jen prokroutila očima. ,,Dnes se budeme bavit o...." začal s výkladem Snape. A jelikož mě úplně lektvary neberou. Respektivě jsem je už znala, protože moje maminka byla do lektvarů blázen, měla jsem od ní spoustu knih s poznámkami. Proto jsem se raději rozhlížela po učebně a sledovala studenty.  Trio pozorně sledovalo Snapea, což mě i uklidnilo, že neřeší mě. A taky je pravda, že se boji Snapea. Jak směšné. Takový neškodný profesor. Ale co mě zarazilo je, že tu nebyla Pansy. Nebo jsem ji spis nemohla najít. ,,Em, Draco?" Draco se na mě vyděšeně podíval. Svým pohledem jsem ho uklidnila. Jelikož byl neutrální. Takový ten můj běžný pohled. ,,Kde je Pansy?" Draco se rozhlédl po učebně. Pak pokrčil rameny a podíval se zpět na mě. ,,Nevím. Nech to být." Mrknul na mě a začal si znovu hrát se svou učebnicí. Jenže mě to drásalo. Dávala jsem si vše za vinu. Pansy byla ta první, co se do Draca zamilovala. A já jsem si ještě před měsícem nebyla jistá.

Draco se znovu podíval na mou zamýšlenou tvář. ,,Hele. Pansy je fajn holka, ale když má vzniknout vztah, tak by se měli milovat oba dva navzájem. A já se zamiloval do tebe a ne do ní. Buď v klidu. Ona to zkousne. Jen čekej, že tě bude probodávat...." než to Draco stihnul dopovědět přiletěla mezi nás bělavá křída. ,,Tady není debatní kroužek!" Prskal rozzuřený Snape. ,,Pardon." Nečekaně jsem se omluvila. Což jsem nejspíš zarazila všechny přítomné na hodině i Snapea. Myslím, že čekal nějakou narážku a chystal se odpovědět, ale mé myšlenky byly zaplavené něčím úplně jiným.

Draco mě ale nejvíc uklidnil. Myslel to dobře a správně. Když se dva milují, patří k sobě. Když je ale jeden a ten druhé ne, nešlo by to. Právě teď jsem si zcela uvědomila, že Draca miluju ze všeho nejvíc, a že mi na něm záleží. I od něj jsem chytala signály a věty, které mě přesvědčovaly o tom samém.