Wherever You Are [Luke Hemmings]

Part 25

O tři týdny později:

S Lukem jsme byli na koncertu Demi, byla úžasná, ona dokáže být strašně inspirativní. Vždycky mě povzbudí jen z jedné písně, asi proto je to můj vzor. Je to úžasná žena a ještě lepší zpěvačka, mám jí co závidět. Jen jednu věc máme společnou. Máme úžasné přítele a obě je milujeme. Luke je je úžasný přítel. Můžu mu říct všechno, teda ne úplně všechno, ale většinu, i když mu řeknu, že ho miluju, nebudu lhát ani nebudu zapírat svoje city. Miluju jeho, nikoho jiného, i když jsem o něm pochybovala a srovnávala ho s Calumem, každý ma své pro a proti. Když jsem to tak zvážila, s Lukem jsme si blíž. Mám ho radši, přece jen se známe od mala, je to můj ochránce před ostatními dětmi na písku, je to můj nejlepší kamarád od dob, co jsme byli ve školce a ve škole jsem se zamilovala, nikdy jsem to na sobě nedala znát a potom jsem odjela. Jedno mě tenhle vztah naučil a to, že pokud budete utíkat před strachem z odmítnutí, nikdy strach nepřekonáte.

"Zlato, jsme nad Londýnem," usmál se Luke v letadle

"Je to krásný pohled," objala jsem ho

"Těšíš se?" zeptal se

"Moc, ale zároveň se toho překvapení bojím,"odpověděla jsem nervózně, přistávali jsme. V Londýně narozdíl od LA byla větší zima, dokonce i na budnu a to je treprve Listopad.

"Nemáš se čeho bát, pokud se nebojíš mě." políbil mě na ulici

"Hodně dlouho sis promýšlel odpověď, že?" zeptala jsem se

"Ano, takže se nebojíš?" díval se na mě jeho upřímnýma modrýma očima

"Ty jsi tu se mnou, nemusím se bát," objala jsem ho a taxíkem jsme dojeli do hotelu, kde jsme byli jen na noc, ráno zpátky do Sydney, do tepla.

"Večer půjdeme na London eye," řekl Luke a objal mě

"To  je to překvapení?" zeptala jsem se

"Ne, to bude až nahoře," usmál se

"Luku?" zeptala jsem se, když jsme vešli do pokoje

"Ano?" ozval se za mnou

"Nespletli jsme si pokoj?" zeptala jsem se, když jsem na posteli a všude kolem viděla poházené okvětní lístky růží.

"Nespletli, trochu mysli," usmál se

"Počkej, kolikátého je?" zeptala jsem se

"Já ti nevím," řekl a já se podívala do mobilu. Šestnáctého. Šestnáctého listopadu. Čtyři měsíce od toho, co jsme si poprvé řekli, že to pro nás oba je mnohem víc než přátelství.

"Jaktože ty sis vzpomněl dřív než já?" objala jsem ho

"Protože jsem blázen, blázen do tebe," usmál se

"Já jsem tak blbá, bez tebe bych si nevzpoměla, promiň," objala jsem ho a teklo mi po tváři pár slz

"V klidu, po dnešku už si pamatovat budeš," přitiskl mě k sobě

"Myslíš?" zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj

"Vím to," usmál se a setřel mi slzy. Bylo šest hodin večer.

"Kdy tam chceš jít?" byla jsem zvědavá, když jde o překvapení. Co asi chce udělat? Už se o tom zmínil tak před měsícem. Mám se bát nebo se těšit?

"Tak za hodinu," odpověděl a přišel poslíček s pizzou

"Moje oblíbená," usmála jsem se

"Já vím," zasmál se

"Ještě než půjdeme, můžeme ještě mít...." Luke se mi přisál na rty

"Dneska žádná vášeň. Jen láska a upřímnost," usmál se když se odtáhl

"Upřímnost? Já jsem k tobě vždy upřímná," řekla jsem

"Já vím, ale já ti chci něco říct," odpověděl. Chce mě odkopnout? Máma mi říkala, že není dobrý, většinou má dobrý čuch na lidi.

"Ty mě chceš nechat?" zeptala jsem se tiše, v půlce věty se mi zlomil hlas

"Nikdy," odpověděl, pořád se mi díval do očí, není lhář, už mi hrabe ze všeho, já nevím co se stane.

"Je čas jít. Lístky  jsou na půl osmou a je sedm," odpověděl Luke

"Dobře," odpověděla jsem

"Nemáš se čeho bát, slibuju," objal mě a já si oblékla bundu, nebyla jsem namalovaná, nic.

"Myslíš?" zeptala jsem se

"Nikdy v životě bych tě neopustil, už jednou nás život rozdělil, nedovolím mu to znovu," řekl a pevně mě držel za ruku, nejdřív jsme šli na tříminutový snímek a potom jsme si stoupli do řady. Bylo půl osmé a nasedali jsme na oko. Obří kabina a my v ní byli sami.

"Já se z toho zcvoknu," řekla jsem

"To já taky, jsem nervózní," odpověděl Luke

"Radši si sednu," řekla jsem a šla jsem doprostřed kde byl prostor k sezení. Byl krásný výhled na Londýn a my se pomalu blížili vzhůru.

"Jess miluješ mě?" zeptal se Luke

"Miluju, co je to za otázku?" zeptala jsem se

"Je tu krásný výhled, že?" usmál se a pomalu jsme se přiblížili k okraji kabinky.

"Moc krásný, jenže bojím se, co kdyby to s námi spadlo?" zeptala jsem se

"Tak aspoň umřu s někým, koho miluju," objal mě zezadu kolem pasu a otočil si mě k sobě.

"To já taky," políbila jsem ho

"Je nám osmnáct, ale.." začal Luke

"Věk je jen číslo," usmála jsem se. Pomalu si klekl na jednu nohu, chytil mě za ruku a díval se mi do očí.

"Jessico Tarjomani, miloval jsem tě, miluji tě a budu tě milovat a chtěl bych po tvém boku zestárnout, vezmeš si mě?" vytáhl krabičku z kabátu a otevřel ji. Zůstat Tarjomani nebo být Mrs. Hemmings?