💚V Zajetí Lásky💛

18.

Seděla jsem u Klofana a čekala až přijde Mlok. Domluvila jsem si s nim schůzku. Taky mi to dalo zabrat. Odmítal se se mnou bavit, což mu nemohu brát za zlé. Všichni víme, jaký má Mlok názor na Zmijozel a Malfoyovi. Doufala jsem, že se objeví. Dlouho si to rozmýšlel, jestli ano nebo ne. Mohl změnit názor. Takové myšlenky jsem se snažila zahnat.

,,Ahoj." Ozvalo se tiše přede mnou. Rychle jsem se podívala na přicházející postavu. Rozzářila jsem se, když jsem uviděla Mloka. Rychle jsem se postavila, až všechny knihy, které jsem si v nervozitě prolistovávala, spadly z mého klína na zem. ,,Jsem ráda, že jsi přišel." Mlok jen kývnul a posadil se na kamen vedle mých věcí. Já udělala totéž. Nevěděla jsem jak začít. ,,Vypadá líp, že?" Hleděla jsem na Klofana. ,,Betty, nechtěla sis promluvit? Pokud tu chceš obdivovat Klofana, tak to jistě zvládneš sama." Pronesl Mlok a začal se pomalu zvedat. ,,Nene! Sedni si. Dobře. Promiň, já...." snažila jsem ze sebe vykoktat nějakou správnou větu. ,,Prostě. Já vím, jaký máš názor na Zmijozel a Draca. Ale... nechci tě ztratit. Chci aby jsi byl ten kamarád, za kterým mužů kdykoliv a s čímkoliv jít... Taky vím, že jsem ti ublížila. Za to se ti velice omlouvám. A udělám cokoli, aby to bylo zase v pořádku." Pronesla jsem se slzami v očích. ,,Betty, já tě mám rád. Ale nelíbí se mi tvá výrazná změna. Začalo to od té doby, co jsi se začala bavit s Malfoyem. Nejsi to ty..." chtěl dal pokračovat Mlok, ale mnou projel vztek. Snažila jsem se uklidnit, ale tak jednoduše mi to nešlo. ,,Za to nemůže on. Já se změnila ještě dřív. Ono to tak možná začalo vypadat, že všechno je kvůli Dracovi. Já jsem ale své pocity a své já ukrývala. Sama Luna ti to muže potvrdit. Tenkrát mi pomohla." Řekla jsem relativně v klidu. ,,Dobře no." Usoudil ironicky Mlok. ,,Chtěl bych, aby ses s nim přestala bavit. On je špatný člověk. Stejně tak i jeho rodina." Procedil mezi zuby. ,,Mloku, ale já svým citům nemohu poručit. Já ho miluju." Poslední věta ze mě potichu vyletěla. ,,Prosím. Nedělej mi to." Mlok z mého pohledu uhnul stranou. ,,Dobře, tak.... Ale jestli ti ublíží, vzpomeň si na má slova. A za mnou nechoď." Pronesl zamračeně Mlok. Já se zhluboka nadechla a poté jen přikývla. ,,Ale bude to dobrý mezi námi." Mlok tak též přikývl. Natož se zvedl a odešel pryč. Já tam ještě dlouho seděla a civěla do země, než mě vyrušil Klof. ,,Klofe, jak já ti závidím. Žádný problém. Jen si tu tak pobíháš a na nic nemyslíš." Pohladila jsem ho po lehce bělavém zobáku. Sebrala jsem si své knihy ze země a hodila je do brašny, kterou nosím u sebe. Brašnu jsem přehodila přes rameno a šla pryč z ohrady Kofana.

Chodby hradu byly tiché. Poměrně všude se učilo, nebo studenti si vyšli do Prasinek. Bylo příjemné se nebrodit hlučným davem a jen tak se procházet ze strany na stranu. Poslouchat tichý vánek a cítit starý zápach hradu. Takto jsem hrad snad nikdy nezažila. Pokud tedy nepočítám procházky po nocích.

,,Slečno Parker?!" Ozvalo se za mými zády. Ten hlas mi byl velice povědomí. Ach ano. Samozřejmě, že Snape. Pomalu jsem se otočila a podívala se do dálky na profesora. ,,Ano Pane profesore?" Ironicky jsem se usmála. ,,Vy snad nemáte nic na práci, než se flákat po chodbách?!" Ptal se mrzutý Snape. S přemýšlením jsem odpověděla:,,Myslím, že nemám. Tedy ano, mám hlad. Takže se půjdu nejspíš najíst. Děkuji za optání Pane profesore." Otočila jsem se na podpatku a spěchala pryč z dohledu Snape. Jako vždy. Myslím, že Snape chtěl ještě něco namítnout, ale já už byla pryč.
——————————————

Seděla jsem ve Velké síni a s chutí si sama vychutnávala večeři. Nikdo mě neotravoval ať už neustálýma polibkama, tak divnýma otázkama. Kluci totiž měli trénink Famrpálu, tak večeři měli déle.

Do síně vešla Pansy. Když mě spatřila, povýšeně zvedla hlavu a odkráčela na druhou stranu celého stolu.

Vím, co říkal Draco, ale stále někde ve mně je Pansy usazená. Nemohu uvěřit, že mé myšlenky přešli i na toto, ale ráda bych se s ní i bavila. Nemuselo by to být úplně kamarádství, ale vyhýbat se ji také nechci. Stačilo by jen blbé "ahoj".
———————————————