Neprofesionální

--13--

Ráno jsem se probudil, díky bohu už relativně v pohodě. Jako první jsem se rozhodl překontrolovat svůj kufr, jelikož mi to neustále leželo v hlavě. Jak jsem se dozvěděl chyběli mi mé hodinky. Snažil jsem se kontaktovat recepční v hotelu, ale ta mi oznámila, že nic nenašli. Neměl jsem ale moc času na to teď řešit a tak jsem rychle prolítnul koupelnou a šatnou a pak i bez snídaně vyrazil do práce.

Ráno jsem spáchal hygienu, dal si rychlou snídani, oblékl si jeden z těch nových obleků, vzal potřebné věci, jako je notebook, nějaké papíry a šéfovi hodinky a vyrazil do práce.

V práci jsem byl docela brzo a jako první. Mei mi psala, že se opozdí. Vše jsem si připravil a pak zkusil zase volat do hotelu. Nejde o ty hodinky, ale od koho jsou... nebo spíš, čí byli. Patřili mému otci.

Do práce jsem dorazil mezi prvními, nejspíš bych měl jít za šéfem a vysvětlit mu to s těmi hodinkami, určitě to pochopí.. snad to pochopí.

Moc jsem s tím nevyřešil. Prý nic nenašli a po nás tam byla akorát uklízečka, která ty hodinky taky nikde neviděla. Je možné, že jsem je ztratil někde venku, ale v tom jsem si nebyl jistý. Musel jsem se ale začít soustředit na rozhovory, které by měly už za chvíli začít.

Došel jsem až k jeho kanceláři a nejistě zaklepal. Za chvilku ho čekají ty pohovory, ale než začnou má ještě půl hodiny.

,,Vstupte." prohodím v klidu a upravím si límec saka.

Vejdu dovnitř. ,,Pane musím vám něco říct."

,,Sem s tím." řeknu a zvídavě se na něj podívám. Očekával jsem i to, že dostal nabídku od pana Huntera, zatímco jsme byli v Americe a on jí přijal.

,,Em víte jak jsme v den odletu balily narychlo věci..? " začnu nejistě a dojdu až k jeho stolu. ,,Tak jsem omylem zabalil do svého kufru vaše hodinky." Řeknu a položím mu je na stůl. ,,Nechtěl jsem to udělat, vážně, chtěl jsem vám to říct hned včera, když jsem je našel, ale myslel jsem, že už spíte a tak jsem vás nechtěl rušit, vážně mě to mrzí."

,,Omylem?" nahodím znechuceně a hodinky si rychle nasadím zpátky na ruku. Přišlo mi to dost divné. Zabalit někomu omylem něčí hodinky ? Nesmysl. Nakonec jsem mu ale poděkoval a poslal ho pryč z kanceláře.

Zaraženě ho sleduju a potom odejdu, měl jsem vědět, že to pochopí špatně. Ale vážně to bylo omylem, nikdy bych mu nic neukradl..

To mám za to, že jsem byl k němu tak milý. Asi jsem mu ty peníze a pohodlí narval moc do hlavy. Ale to taky bylo v plánu, odvádí dobrou práci a tak jsem chtěl, aby se mu to zde zalíbilo a zůstal tu. Nebo spíš to bylo kvůli tomu z jedné části... Dál jsem to neřešil a po pár minutách už začal s pohovory.

Radši jsem začal pracovat, měl bych mu za to udělat další omluvnou snídani? Ne. Omluvil jsem se mu, byla to nehoda, měl by to pochopit. Navíc už to není 'člen domácnosti' takže se na něj omluvné snídaně nevztahují.

Pohovory mi zabraly celé odpoledne, až nakonec přišla řada na toho posledního. Přišel, posadil se na židli a začal rozhovor. Když odešel, já měl jasně vybráno. Ani jsem o tom nemusel přemýšlet.

Celé odpoledne jsem se věnoval práci, musel jsem se mu přiznat, co kdybych si je nechal u sebe a on na to potom přišel? Nenáviděl by mě, ale on mě vlastně nenávidí už teď, ale stejně..

Nakonec do práce přišla i Mei a předala mi i se smíchem Miku.... Ta ženská je úplný blázen. Ale byl jsem za to rád. Moc mi ta chlupatá princezna chyběla. Rozhodl jsem se s ní dojít do kuchyně alespoň pro salám a mléko. Absolutně jsem ignoroval ty pohledy ostatních.