Nenapravitelná

23.

Čekali jsme tam ještě asi 15 minut a poté jsme vyjeli na hotel. Před krásný luxusní hotel........s velkým nápisem.....GRAND MOORMEIER

"Nesso! Jebe ti? Co to je?"

"Vypadá to na hotel tvého milého"

"Tam nemůžeme, Payton by nás podle toho mohl najít"

"Nemohl, klid a pojď"

"No dobře"

Vešli jsme do obrovského, luxusního hotelu. Pokud by jste si dobře všímali tak jako personál zde není žádný muž, pouze ženy.....překrásné ženy. To ta Paytona sedí a nechci vědět s kolikati z nich už spal. Pohledy personálu mířící směrem ke mně, mě docela zneklidnili. Přišla ke mně žena a pronesla

"Slečna Collins s kamarádkou?"

"Ano to jsme my" řekla rychle Ness než jsem stačila něco říct

"Dobře, takže pokoj 444. Kufry zde nechte, vložíme je do výtahu který vám je doveze" podala nám klíčky a my jsme šli

"Ash, skočím k baru pro pití a ty běž zatím do pokoje"

"Okej"

Vejdu do pokoje ve kterém je tma, křeslo na proti dveřím a na něm sedící osoba. Zastavilo se mi srdce a zrychlil dech. Chvíli jsem stála mezi dveřma a civěla na osobu.

"K-kdo jste?"

Podle obrysu obličeje je to muž. Mlčel a rukou naznačil abych šla k němu. Šla jsem a až jsem stála přesně na proti němu ozval se šeptem 

"Ahoj"

Hlas je to povědomí. Vezme něco do ruky, nejspíš mobil a posvítí si displejem do obličeje

"Hard-"

Zacpe mi pusu a šeptem řekne

"Nekřič Ash, Nessa je za chvíli tady a všichni tři odsud odejdeme. Bude to těžké protože ten tvůj hajzl nechal do všech skenů na dveřích naskenovat tvůj obličej, já tě sem nahlásil jako slečnu Ashley Collins a nikdo nesmí vědět že jsi tak jak si tě ten tvůj zmrd přejmenoval na  Moormeier a chraň bůh aby se někdo dozvěděl že jsi Scott. Prostě jsi od teď Collins a ne Moormeier ani Scott, jasný?"

"Jo, dobře ale vždyť mě už mají naskenovanou a Payton ví že tu jsem"

"Neví, u hlavních dveří kterými jsi přišla jsem to v noci odmontoval ale u ostatních dveří teda kromě dveří k pokojům naskenovaná jsi, třeba u dveří do zahrady atd...Takže pouze Collins a pouze hlavní dveře"

"dobře"

Od dveří se ozvalo rytmické klepání

"To je Nessa" řekne Hardin a vydá se ke dveřím

"Jak to můžeš vědět?"

"Podle klepání, dohodly jsme se na tom"

"Áhaa"

Otevře a Ness se třemi nealkoholickými nápoji vejde dovnitř. Vypijeme je a vydáme se z hotelu pryč. Nasedneme do auta ale jiného než kterým jsme přijeli.

"To není Ness auto"

"Ano sestřičko to je moje nové auto, je celkem riskantní jen tím stejným autem kterým jste odjeli z průseru"

Dojedeme na letiště. Hardin nám dál letenky a už jsme odbavení čekali jen na letadlo. Letadlo přiletí a my nastoupíme. Usadíme se a letíme. Let trvá pár hodin a už jsme na letišti. Vystoupíme, vezmeme si kufry a jdeme na parkoviště kam nám auto převezli. Nastoupíme si do auta a jedeme.....k nám DOMŮ, ke mně a Hardinovi akorát že je s námi i Ness.