I don't feel safe there

Domov

Prošli jsme kuchyní do obýváku. Stál tam muž, který byl v mém snu." Ahoj, Dawn." Řekl. Počkat Dawn? Wt- no jdeme dál. "Do- dobrý den já nejsem Dawn já jsem Darsy." Řekla jsem, a divně se na něj podívala. On se usmál." Já úplně zapomněla, že ti dali vypít lektvar zapomnění. Tvoje jméno je Darsy Dawn Lupin." Já jsem si najednou vzpomněla, že je to můj táta. Běžela jsem k němu a obejmula jsem ho. "Chyběla si mi." Řekl." Mě je líto, že jsem si tě nepamatovala." Řekla jsem se slzami v očích. (Jžš to je cringe)" No tak to by stačilo." Ozval se hlas za mnou. Já se otočila." Mami??" Rozbrečela jsem se ještě víc. Ona se na mě usmála. A obejmula mě taky. "Jsem ráda, že si se vrátila." Řekla mi. "Já jsem taky ráda." Usmála jsem se." No tak to abych si zase zbalil, protože tě někdo do Bradavic dopravit musí." Řekl mi táta a odešel nahoru." Ale já nemám žádné věci ani hůlku. Jak budu moct kouzlit?" Zeptala jsem se a otočila se na mamku." Od té doby co si zmizela jsme tvé věci vzali a odnesli je k Weasleyům na půdu." Já ji přikývla a hned jsem šla hledat vchod na půdu. No nebudu říkat ten barák je vysokej jak kráva. Takže těch schodů tam bylo jak- no nebudu se vyjadřovat sprostě. Když jsem konečně došla na půdu, tak tam byl taký bordel, že jsem tam strávila asi hodinu než jsem našla krabici s mýmí věcmi. Byly tam: ( ha a teď vám to tu všechno vypíšu lmao)
Batoh, hůlka, šála, unifoma, pak nějaký dres píše se tam famfrpál zmijozel, čepice ale jine barvy než všechny ostatní. Měl červenou a žlutou barvu. Psalo se na ni nebelvír, ale já jsem podle podle táty ve zmijozelu. "Hmmm koho by to mohlo být?" Dala jsem si ji na hlavu a začala si balit věci do toho batohu. Seběhla jsem dolů. Táta už čekal dole s kufry. "Toho máš tolik jo?" Zeptala jsem se a usmála." No to víš jsem učitel mám hodně věcí. Tak už pojď." Vyšli jsme z domu." Máš všechno? I tvoje koště?" Já se na něj divně podívala." Ne? Ooo to koště které je na půdě ne to nemám, hned jsem zpět." Řekla jsem a teleportovala se na půdu. Moje koště bylo vedle té krabice. Vzala jsem ho a teleportovala jsem se nazpět k tátovi. On na mě nevěřícně koukal. Já se na něj usmála." Tak jdem??" Zeptala jsem se." No nepůjdem, poletíme." Řekl a já se na něj divně podívala." Cože já na tom neumím. A jestli jsem někdy uměla tak jsem to zapoměla." On se usmál." Létání na koštěti se nezapomíná." Řekl a nasedl na létacího koně." A proč já nemůžu letět stebou??" Zeptala jsem se ho." Říkala si, že si zapoměla lítat na koštěti tak takhle se to alespoň znovu naučíš. Přeci jenom si byla ve Famfrpálovém týmu. A teď to nebudeme řešit. Poleť." Řekl a kůň začal pomalu vzlétat. Já se pokoušela udržet za ním a nespadnout." Měl si pravdu létání nejde zapomenout." Rozletěla jsem se jak nejrychleji sem mohla. Létání na koštěti mě fakt bavilo." Zpomal, a drž se u mě ano?" Řekl vážnějším hlasem." Dobře." Řekla a vrátilanse k němu." Nechci tě znovu ztratit." Řekl smutným hlasem." Já vás taky ne. Jsem ráda, že vás mám." Řekla jsem a podívala se na něj." Joo a asi bych potřebovala koupit novou uniformu, protože je mi trošku malá." Usmála jsem se na něj." Si za ty dva měsíce nějak vyrostla ne, když ti není tvoje uniforma." Řekl a podíval se na mě nechápajícím pohledem.( je to tu zase. Nechápající pohledy lmao) Já se na nej kenom usmála a podívala se dopředu abych do něčeho nenarazila. Znám se až moc dobře a vím jáký jsem jelito. Protože já bych si nevšimla ani kdyby předemnou letělo letadlo a prostě bych do něj narazila. Vzpomínám na Àzgárd kde jsem bourala do všech sloupů které tam byly. No nic zpět k příběhu. Zschvíli jsme přistáli v uličce." Tak tohlen je příčná ulice. Vím, že si to nepamatuješ proto to říkám." Usmál se na mě a já jsem koulala jak bulhar do mlátičky (lol). "Takže nejdřív pro tvou uniformu a pak do knihkupectví." Řekl a ukázal na obchody." Proč do knihkupectví?" Zeptala jsem se ho a hodila po něm nechápavím pohledem." Si představ, že v Bradavicích se učí a že potřebuješ učebnice ty troubo." Podíval se na mě a usmál se. Já se na něho podívala vražedným pohledem. Asi po hodině jsme měli vše co jsem potřebovala." Tak a teď překvapení. Zavři oči a chyť mě za ruku." No moc jsem mu v tomhle nevěřila, ale však je to múj táta ten by mi nic neudělal ne? Vzal mě do nějakého obchodu. Poznala jsem to proto, že jsem zakopla na schodech když táta otvíral dveře." Dobrý? Jsme tu můžeš otevřít oči." Otevřela jsem je a viděla, že jsme v obchodě se zvířatama." Tak můžeš su vybeat co chceš." Řekl a usmál se na mě." O můžu toho netopýra?" Zeptala jsem se ho. Vypadala jsem jak malej pleb když dostal peníze od rodičů. No prostě jsem byla šťasná jak sv- NEBUDU SPROSTÁ. On se normálně nechal hladit. "Můžeš jestli se ti líbí." Pohladil mě po hlavě a usmál se." No jasně, že ho chcu však je takový roztomilý malý netopýr." Řekla jsem a pohladila si ho. Vyšli jsme z obchodu. Netopýr byl poslušný schoval se mi pod bundu a nažil se pověsit vzhůru nohama." A jak se vlastně bude jmenovat?" Zeptal se mě táta když nasedával na koně." Ja vlastně ani nevím hele asi dveře." Řekla jsem to nejvíc náhodné slovo které mě v tu chvíli napadlo. Táta nad tím jenom usmál. " tak poleť ať stihneš večeři, Brumbálovi jsem o tobě už řekl." Vzlétli jsme. "Brumbál? A to je kdo? A jak si mu to mohl stihnout říct když si byl celou tu dobu se mnou?" Začala jsem se ho vyptávat a v tu chvíli jsem si připadala jak ten nevíc otravnej člověk který kdy může být." Brumbál je ředitel Bradavic a stihl jsem mu napsat a poslat dopis dřív než si sešla h půdy. Protože si tam byla fakt dlouho." Řekl a já na něj kývla. Asi za půl hodiny jsme byli v Bradavicích.

Takže, tohle je další kapitola. Lmao já myslela, že mě to přestane bavit už po první a já už tady píšu 8.. No takže nvm co bych dál řekla snažím se přidělat víc slov, ale stejně už mám přes 1000 lol. Tak tohle by bylo vše a přečteš si mé zajímavé zdělení které vůbec není zajímavé u další kapitoli. Tak cc.