Jestli si s ním.. si jen pouhý sen 2 (Dokončeno)

23

(pohled třetí osoby)

Rin zůstal na modrookého chlapce jen nehnutě zírat a v hlavě si stále dokola přehrával jeho slova. Nemohl popírat, že by alespoň malá část jeho samého nic netušila, ale o dost větší část Rina o tomto faktu dost pochybovala. Nevěděl, jak bylo možné, že se něco takového stalo, ale jako by mu něco uvnitř jasně ukazovalo všechny drobné detaily a gesta, které Haru dělal, když byl v jeho přítomnosti.

Haru jako by si uvědomil, co právě řekl a pocítil ještě větší strach než doteď. Co když se mu Rin vysměje? Nebo ho pošle někam? Tak nějak tušil, že by Rin nic takového neudělal, ale ani tak nezabránil strachu. 

,,Promiň Haru já.. nevím jestli by to bylo to nejlepší. Mám tě rád a myslím že i víc než jen jako kamaráda ale.." Rin zvažoval, jak by měl dál jednat a jaká slova přesně použít, aby svému modrookému společníkovi moc neublížil. ,,Nemyslím si, že by bylo nejlepší začít vztah. Mám tě rád ale.. prostě nechci zažít další zklamání." přiznal a nevědomky se podíval na své zápěstí.

Uvnitř sebe nechápal, jak to vlastně mohl udělat. Vždycky takové lidi odsuzoval a přišlo mu to ubohý. Navíc nechápal, jak to mohl udělat na tak viditelném místě, vždyť to může kdokoliv vidět a co jestli někdy zase půjde plavat? Je jasné, že by ony drobné jizvy nezůstaly bez povšimnutí.

Haru se krátce podíval směrem, jakým Rin koukal a pochopil, jak těžký pro něj musel být rozchod se Sousukem. Nechtěl, aby jeho milovaný Rin zažil další zklamání, ale zároveň nechtěl, aby mu Rina někdo zase vzal. 

,,Chápu to ale.. neublížil bych ti, neudělal bych ti to co on." řekl nejistě, ale přesto odhodlaně Haru, přičemž schválně vynechal Sousukeho jméno. Viděl, jak s ním byl Rin šťastný a i přes to, že Sousukeho z hloubi duše nenávidí a z jisté části byl za jejich rozchod rád, ničilo ho to, že byl Rin smutný. Udělal by všechno proto, aby byl Rin šťastný, i kdyby to znamenalo ustoupit. 

Rin věděl, že by Haru nic takového neudělal, i přes to se ale v hloubi duše bál toho, že by Haru něco takového přeci jen udělal. Oba chlapci vedle sebe nehnutě seděli a čekali, až jeden přeruší ono ticho, které je oba vnitřně ničilo. 

Nakonec to byl právě Rin, který po dlouhých minutách konečně promluvil a narušil tak ono ničivé ticho. ,,Nejsem si jistý, jestli tě miluju, vlastně jsem přesvědčený, že spíš ne." začal Rin a Haru uhnul pohledem. Teď to přijde, ten, kterého celé roky tolik miluje ho odkopne aniž by mu dal šanci. ,,Ale mám tě rád a to hodně." pokračoval a stejně jako Haru i on uhnul pohledem, načež se zhluboka nadechl, aby svůj krátký proslov dokončil. ,,Nechci riskovat, že se něco pokazí ale.. mezi námi by se to víc zkazilo v případě, že bych teď odešel a dělal, jako by se nic nestalo, což by bylo špatné pro nás oba, nejsem takový."

,,Takže jak to mezi námi bude?" zeptal se nejistě Haru, který Rinův proslov absolutně nepochopil. ,,Zařídíme, abych se do tebe zamiloval." řekl mu potichu Rin, načež si modrookého chlapce, který ho miloval a kterého měl rád, přitáhl do polibku. 

*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*

Tak a nová kapitola je na světě, názory?