💚V Zajetí Lásky💛

19.

,,Betty?...Betty vstávej!" Z mého snění mě probouzel jemný hlásek. Otevřela jsem oči a přede mnou se rozjímala usměvavá Luna. Nevyspalá jsem si sedla a začala se rozhlížet kolem sebe. Když jsem zjistila, že jsem v knihovně, vybavil se mi celý včerejší večer. Od toho krásného po to divné.

,,Jsi v pořádku?" Začala se vyptávat ustarána Luna. ,,Emmm Jo." Odpověděla jsem tiše. ,,Co tu děláš? Proč nejsi na koleji?" ,,Emmm mám takový pocit, že mě Mrzimor nechce pustit na kolej. Nemohla jsem se tam dostat, i když heslo bylo správné..." odmlčela jsem se a zahleděla se na Lunu. Luna nahodila ustaraný pohled. ,,Luno? Co se děje? Ty víš proč mě nechce pustit?" Začala jsem být ve stresu. Věděla jsem, že určitě něco ví. ,,No víš. Kdysi měl Mrzimor a Zmijozel mezi sebou spor. Možná je to něco k tomu." Po dokončení věty se zahleděla do země. Nevěděla jsem, jestli tomu mám věřit, nebo Mrzimor odmítl mou výraznou změnu.

,,A co ty tu vůbec tak brzo ráno děláš?" Byla ještě tma a Luna procházející se po hradě mi nepřišlo normální. ,,Jsem náměsíčná. Nikdy nevím kde a kdy se probudím. Proto chodím spát s botami." Ukázala na své špičky barevných bot a poté se podívala na mě. Já jen zakývala. ,,Měli bychom jít za tvou kolejní ředitelkou Madam Prýtovou. Snad bude vědět co s tebou." Usmála se vážně Luna. ,,Promiň, ale něčím páchneš." Ano, byla jsem v tom octovém pyžamu. ,,Ooo promiň. No to je mé pyžamo. Páchne octem." Luna jen nechápavě přikývla. ,,Tak se převlékni aspoň do toho hábitu."
————————————

Chodby byly tiché a prázdné. Luna byla jako vždy ve svém světě a tiše si broukala. Když jsme došli ke kabinetu profesorky Prýtové, znervózněla jsem. Luna jemně a tiše zaklepala. ,,Luno, je brzo ráno. Určitě ještě spí." S nervozitou jsem řekla. ,,Dál!" Ozvalo se za dveřmi. Luna se na mě vítězně podívala a otevřela dveře. Profesorka seděla za svým stolem a starala se o pohybující se rostliny. ,,My se omlouváme, že v tak v brzké hodině rušíme, ale naskytl se tu problém." Profesorka se ustaraně na Lunu podívala. Poté si všimla i mě. ,,Co se děje děvčata?" Promluvila profesorka. Luna do mě lehce strčila. ,,Víte. Mě Mrzimor včera večer odmítal pustit na kolej." Nervózně jsem vydechla. Profesorka se rychlostí zvedla a přešla ke mně. ,,Jak?" Zajímala se. ,,Nevím. Rytmus byl správný. Zkoušela jsem to dvakrát, ale pokaždé jsem byla pokropena octem." Profesorka však jen přikývla. ,,Dobrá. Slečno Láskorádová, vy běžte na svou kolej. Je brzy ráno. A vy slečno Parker půjdete se mnou." Luna přikývla a zmizela v chodbách.

Profesorka vyšla z kabinetu a já ji následovala. Po dlouhé cestě hradem jsme se objevili před velkou sochou zvláštního orla. Obě jsme přistoupili k němu kde se automaticky před námi začalo objevovat schodiště. Profesorka vystoupila na ten nejvyšší schod a já stála hned za ní. Schodiště nás vyvezlo až před dřevěné dveře. Madam zaklepala a pomalu vstoupila. ,,Pane profesore. Nerada vás ruším, ale naskytl se nám problém se studentkou z Mrzimorské koleje." Vyšla jsem zpoza profesorky a všimla si stojícího Brumbála před námi. ,,Ano. Už jsem čekal kdy to nastane." Pronesl profesor Brumbál. Jeho mínění jsem nepochopila. Čekal, že se to stane, nebo jak to vše mám chápat? ,,Aaa Pane profesore? Vy jste snad tušil, že mě Mrzimor odmítne?" Brumbál se na mne zadíval a pousmál se. ,,Já to věděl, že se to stane. Změnila ses Betty a myslím, že máš něco s jedním ze Zmijozelských studentů. Nemám pravdu?" Myslím, že jsem se začervenala po vzpomínce na večer a Draca. ,,Betty budeš muset odjet dříve domů. Hned dnes odjedeš za svou babičkou..." Ta představa, že budu muset být se svou babičkou celé tři měsíce? Hrozná. ,,Ale vždyť je ještě měsíc škola. To nejde...." začala jsem se vymlouvat. ,,Betty, musíš odjet dříve. Na začátku nového školního roku budeš znovu zařazena Moudrým kloboukem. Však Mrzimor to už nebude." Zněl vážně. Chtěla jsem se probudit a říct, že je to jen sen, ale bohužel to byla realita. Já jen přikývla. ,,Kufry už máš zbalené. Najdeš je u Velké síně. Odjedeš dříve, než se to ostatní dozví." Naposledy promluvil Brumbál a odvedl mě pryč z jeho kanceláře.

Před Velkou síni opravdu stála má zavazadla. Hodila jsem své špinavé pyžamo do brašny a stále a nejspíš naposledy jsem měla na sobě žlutavý hábit. Přehodila jsem svou brašnu přes rameno a zvedla svůj kufr. Společně s Brumbálem jsem vyšla z hradu kde jsme kráčeli dlouhým podloubím. ,,Betty! Počkej!" Začal někdo křičet za mými zády. Brumbál i já jsme se otočili tím směrem. Běžel k nám Draco. Měl strach v očích. ,,Tak já vás chvíli nechám." Odkráčel Brumbál zpět do hradu.

,,Betty!" Doběhl ke mně udýchaný Draco. Zahleděla se mi do oči. ,,Promiň, já...já..." nemohl se vymáčknout. ,,Co se děje Draco?" Nechápala co mi chce svou omluvou říci. ,,Za všechno mužů já." Povzdechl. ,,Co máš na mysli?" Znovu se mi zahleděl do oči. Měl vážný výraz se strachem. ,,To že tě Mrzimor odmítnul. Zato mužů já." Vydechl se slovy. ,,Ty za nic nemůžeš. To já se výrazně změnila." Chytla jsem jeho tvář do rukou. ,,Ne. Ten včerejší večer. To co se stalo.....Prostě, kdysi měli Mrzimor a Zmijozel mezi sebou spor. Nikdy se hádky a problémy nevyřešily. Proto obě koleje udělili trest tomu, kdo si začne něco s někým z té druhé koleje. Zmijozel má jen jednoduchý trest. Však Mrzimor to řeší vyhazovem z koleje." Jeho oči se leskly. Tvář jsem pustila a nemohla jsem uvěřit, že mi nic neřekl. ,,Mohl si mi aspoň říci, že se něco takového stane! Mohla jsem se na to aspoň připravit!" Začala jsem zvyšovat hlas. ,,Já vím. Já se ale bál, jak na všechno budeš reagovat." Podíval se do země. Poznala jsem, že se za sebe stydí. Měla jsem zlost. ,,Nebo ses chtěl se mnou jen vyspat. To mi mohlo taky dojít." Odsekla jsem a chtěla odejít za Brumbálem, že můžeme vyrazit. ,,Nene. To ne. Chci ti teď pomoci. Vím jak nenávidíš svou babičku. Mám navrh, jak to udělat, že by jsi u ní nemusela být." Jeho oči se měnili každou chvíli. Teď byly jasné. ,,To brzy mi chceš pomáhat." Odsekla jsem. ,,Já to myslím vážně Betty. Odejdu dřív a půjdeme spolu k nám. Užijeme si prázdniny společně." Rozzářeně hleděl. ,,Do Malfoy manoru? Draco nebuď směšný. A dřív nepůjdeš. Ber to třeba jako trest." Můj hlas byl o něco klidnější. ,,Betty, já... promiň." ,,Neomlouvej se neustále dokola. Stejně dřív nebo později by se to stalo. Lepší, že se to stalo teď na konci roku a může se to jednoduše vyřešit. Ale ty zůstaneš tu. Mimochodem, když jsem řekla trest. Jaký si dostal od Zmijozelu?" Tato otázka mě tížila. Draco s povzdechla vyhrnul rukáv pravé ruky. Na ruce měl vypálené "ZRÁDCE". ,,Kdo ti to udělal?" Nemohla jsem uvěřit, že někdo toho byl schopný. Snad Snape? Nebo někdo jiný? ,,Máme, tak jako všechny ostatní koleje ducha. Je to Krvavý baron. On něco jako hlídá kolej. Jako jediný dokáže zkrotit Protivu. A taky dělá..." ukázal na svou ruku a lehce se usmál.

,,Dobře. Zůstanu tu. Ale hned jak skončí škola se pro tebe stavím u babičky a půjdeš se mnou k nám. Teď nesmíš odmítnout." Já jen přikývla a něžně jsem ho políbila. Byla jsem šťastná i přesto, že ve mně bublal vztek. ,,Nechci rušit. Ale Betty měli bychom vyrazit." Přišel k nám Brumbál. ,,Ano. Můžeme." Usmála jsem se na profesora a pustila Draca. Ještě jsem na Draca smutně zamávala a poté se chytla ruky, kterou mi Brumbál nabízel. V mžiku jsme se přemístili.