Chrám Elements

Dlouhé dny

No tak jsem to zavřená dalších několik dní už to ani nepočítám každý den je tu pořád stejný samé světlo, psaní, kreslení a spoustu nudy. Ráda bych věděla jak se mají mí rodiče jestli jim to řekli nebo nic nevědí, ale to asi vědí. Jak jsem se strašně moc změnila od doby co jsem nastupovala na vysokou. Na začátku jsem byla drzá jezdila jsme motorkou, čtyřkolkou a vším možným.  Právě jsem si vzpomněla na tátův dárek k vánocům byla to ta motorka co se dala složit a úplně v pohodě prošla kontrolou na letišti. Chtěla jsem se ho zeptat jak to udělala ale to se teď v okolní době nedozvím. Možná až se vrátím zpátky. No a tak to vidíte nudím se a vzpomínám. Jo a ještě Zuza jak se asi má? Pořád je s ním příšerou Cooperem. Jestli jo tak to si s ní budu muset později popovídat. Nebo na noci strávené s Nikem. Jak jsme byli s holkami nakupovat v Oslu. Na plesové šaty, na jaguára kdo mu bude asi teď nosit jídlo. 

Nik

Zora je už pár týdnů mrtvá a já nejsem schopen se posunou dál. Máma už uspořádala různé plesy kde si budu moct vybrat nevěstu a na Zoru zapomenu a přestanu se tak i trápit. Moje máma je zkrátka chladnej upír co nemá co dočinění s city. Už mi zase plánuje svatbu a mě to leze krkem. Měl bych se jet aspoň podívat na Zořiny rodiče chudáci na tom jsou určitě hodně špatně. Měli Zoru a stále jí mají strašně rádi. Jsou na tom asi stejně jako já. Dnes je první ples. Už po pohřbu mě matka odvezla ze školy a bydlím zase v upířím sídle na druhé straně Norska než je škola. Lilian vzala taky ta se po té události doslova sesypala. A Nila mi byla jedinou z opor odešla ze školy se mnou a chtěla se mnou být do té doby dokud nebudu v pořádku. Chápe mě i matce řekla že dnes na ples nejdeme, ale ta si to nenechala vymluvit. 

No tak teď si oblíkám svůj slavnostní rudý oblek. Nejdříve se ale stavím v chrámu není zrovna daleko od našeho sídla. Jenom asi deset až patnáct kilometrů. Upíří rychlostí tam budu za pět minut. 

Když pokaždé vcházím do chrámu připadá mi že tady Zora je. Na jejím pohřbu jsem si skoro jist že jsem jí viděl. Byla tu a utěšovala ty co brečeli. Viděl jsem jak si klekla před brečící Sally a uklidňovala jí. No a skoro na konci pohřbu se ze stropu začali klesat sněhové vločky, květy a takové zářící světlušky. Byla to krásná podívaná.  A taky dost smutná ale dost lidí to aspoň na chvilku rozesmálo. Co jsem nečekal bylo že se tam objeví i matka a dokonce i slza jí ukápla. Myslím že si dost silně uvědomuje co s Lilian způsobili a že mě Zora zachránila svojí smrtí. Všichni jsme si dost reálně uvědomili jaká Zora je. Nejen krásná a mocná je to opravdová vládkyně. Když jsem jí tenkrát uviděl poprvé byla taková rozjařená. Ale teď byla dospělá a připravená na všechno co by jí osud předpověděl. Smrt asi mezi předpovězená štěstí nepatřila. Chybí mi strašně moc a tak tu zase pláču jako včera, předevčírem a před týdnem. Nakonec vyslovím své přání. Doufám že tentokrát bude vyslyšeno a chrám Elements mi požehná. 

Přeji si z celého srdce Elemente abych mohl se Zorou aspoň mluvit nebo jí vidět prostě s ní být jakkoli v kontaktu." A se slzami které mi stékali po tvářích jsem se vydal zpět do sídla a ples. 

,,Kde si byl?" vypálí na mě hned Nila jak se objevím.  Když si všimne mích tváří radši se neptá a jenom mě obejme. ,,Ty můj nebohý bratříčku." říká to teď tak často že to je věta kterou řekne jednou ne-li víckrát za den. 

Ples je smrt Zoře jsem sliboval že si s ní zatančím a jak to dopadlo. Ples jsem nějak přežil matka mi zase představovala mocné rody upírů a různé šlechtice co si po staletí udržovali svůj titul. Představila mi taky spoustu dívek ale na to jsem jen kýval hlavou a přál si co nejrychleji zmizet. Hned jak to bylo možné jsem svůj plán uskutečnil a šel si ven sednout k altánku co je schovaný mezi stromy a nikdo o něm moc neví. Po chvíli ke mě přišla Nila beze slova si ke mě sedla a objala mě kolem ramen a tak jsme tam ještě další hodinu seděli zamyšlení ve svých myšlenkách. 

Zora

Když jsem dokreslovala obraz našeho domu se zahradou a houpačkou pověšenou na mohutném stromě. Promluvil na mě Elements. 

Zoro, něco pro tebe mám. Vidím jak se tu nudíš a trápíš dnes jsem vyslyšel jedno přání a jsem schopen ho splnit.  Nik si přál s tebou nějak komunikovat. Dám vám každý den od dvanácti do jedné na povídání v chrámu Elements. 

Když jsem si pořádně uvědomila co mi Elements právě řekl začala jsem výskat radostí. Dovolí mi se setkat s Nikem. Každý den jednu hodinu. To je super nejlepší nápad na světě. Už jsem se nemohla na zítřek dočkat.