Moje malé tajemství

18. kapitola

 Skoro jsem doskákala do třídy, abych se mohla pochlubit Lucce. Po tom skvělém zážitku s Adélou jsem měla pocit, jako kdyby víc jak půlka mých starostí vyletěla z hlavy. Sice to nebylo tak, že bych se kvůli sexu užírala přes dny a noci, ale uvolnilo mě to „Vypadáš šťastně," řekla Lucka se smíchem, když mě viděla.

Sednula jsem si vedle ní „Ano! Konečně!" chytila jsem ji ruce „Konečně se to stalo a můj bože! Bylo to skvělý, mnohem lepší než s mým ex a to je..." zrudnula jsem, protože mi došlo, že jsem mluvila vcelku nahlas.

„Zpomal!" zareagovala nahlas se smíchem „Všechno mi to můžeš říct, ale musíš se prvně uklidnit, jinak to všechno řekneš celé třídě a nevím, jestli to je to, co bys chtěla..."

Přikývnula jsem snažíc se uklidnit „Bylo to skvělý..." řekla jsem už tišeji a o trochu pomaleji „Sice mi zakázala se jí dotknout, ale ona... fakt v tom byla dobrá a bylo to mnohem lepší než s klukem..." vydechla jsem „nechápu ale proč, použila jen prsty a."

Nejlepší kamarádka mě bedlivě poslouchala, dokud jsem se nezastavila „Ani po tvém poprvé jsi nikdy nebyla tak nadšená..." pousmála se. Překvapeně jsem na ni pohlédla, ale vlastně měla pravdu. Čím to vlastně bylo tak jiné? Dívka ale pokračovala a řekla něco, co mě vyvedlo z míry „Není možné, že jsi ve skutečnosti jen na holky?"

„Jen na holky?" zopakovala jsme po ní „Vždyť jsem měla přítele a chodila jsem s ním dva roky," zasmála jsem se.

„Jenže s Adélou působíš mnohem šťastněji, než jsi byla s ním... nikdy jsi takhle nedoskákala do třídy, nikdy jsi nebyla tak smutná z toho, že to nešlo a nikdy jsi takhle o nikom nemluvila." Zalapala jsme po dechu, ale předtím než jsem stihla něco říct, zazvonilo. Celou hodinu jsem přemýšlela nad tím, co mi Lucka řekla. Vlastně jsem to měla v hlavě pár dalších dnů, nevěřila jsem tomu, ale zase měla do určité míry pravdu. Jenže to byla přece láska ne? I s mým ex jsem chodila, protože jsem ho milovala.

Vydechla jsem a došla domů. Výjimečně tam mamka byla dřív než já, pozdravila jsem ji nervózně, ale potom jsem se vydala do pokoje.

„Niky?" zaslechla jsem mámin hlas.

Polknula jsem, snad se o tom nedozvěděla, že ne? Začala jsem se stresovat, ale i tak jsem hodila tašku do místnosti a pomalu šla za ní „Ano?"

„Dlouho jsme se jen tak nebavily..." pousmála se. Polknula jsem a sednula si k ní „jak se máš? Co škola?" zeptala se mě s úsměvem.

Vydechla jsem „Ale fajn, jen je toho ve škole hodně," postěžovala jsem si. Mamka přikývnula a naznačila mi, ať mluvím dál. S vnitřním klidem jsem si jí začala stěžovat na to, kolik nám toho učitelé naložili a zároveň jsem se trochu dotkla svých otravných spolužaček. Trochu jsem zmínila to, že si Lucka našla přítele, ale nic jsem jí neřekla o Adéle a ani o mé sexuální orientaci. S mámou jsem se potom bavila o dalších normálních věcech. Moc často jsme si takhle nesedly a nepopovídaly si, možná to byla rodičovská bariéra, anebo jsem si s ní tolik nerozuměla, ale občas si takhle sednout a jen tak o něčem mluvit fajn.

Potom co jsme skončily, jsem šla do svého pokoje a vydechla. Usmála jsem se a podívala se na Facebook doufajíc, že by tam mohla moje přítelkyně být a mohla bych ji to napsat. Hned jsem si všimnula zeleného kolečka vedle její úžasné fotky, rychle jsem ji napsala „Ahoj zlato!"

„Ahoj, ty jsi mě vážně oslovila zlato?" zareagovala.

Zarazila jsem a trochu zrudnula „Je s tím něco špatně?" Odepsala jsem.

„Určitě ne! Pokračuj s tím, jen jsi mě překvapila!"

Zasmála jsem se, pořád jsem cítila, že mi hoří tváře. Pro sebe jsem si řekla „Ah, já ji fakt miluju..." vzpomněla jsem si na to, co mi řekla Lucka a zvedla hlavu „Hele jak jsi přišla na to, že jsi jen na holky?" zeptala jsem se Adély.

„Hm? No prostě mě kluci nikdy nepřitahovali," odpověděla mi „proč?" ještě rychle dopsala.

„No jen Lucka..." nevěděla jsem, jestli ji to mám napsat. Trochu jsem se styděla vzhledem k tomu, že bych ji musela napsat, jak moc o ní mluvím a jak moc ji miluju. Zavrtěla jsem hlavou, jen ona by mi mohla pomoct „si myslí, že bych mohla být na holky, protože s tebou jsem šťastnější, než se svým ex a tak..."

„To je zlatý!" zareagovala.

„To není zlatý! To je dilema!" napsala jsem ji, ale k tomu jsem ještě pošeptala „Jestli budu jen na holky, nebudu tak ještě větší zklamaní pro mámu?" opřela jsem se o židli a podívala se do stropu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

„I kdybys byla heterosexuál, tak bych tě milovala pořád stejně," odepsala mi.

„Kdybych byla heterosexuál, tak bych ti ani šanci nedala, nemyslíš? Víš co? Co takhle, kdybychom si spolu zahrály hru. Jestli teda máš čas," navrhla jsem.

„Určitě, co takhle použít teamspeak, zlato?"

„Dobře!" zapnula jsem aplikaci a nandala si sluchátka. Tak nějak jsem chtěla slyšet něco hezkého a romantického, co by mi mohla říkat. Chtěla jsem, aby mě oslovovala zlato, anebo jinak. Doufala jsem, že by mi mohla povědět, že mě miluje.

„Ahoj!" zvolala dívka, kdy jsme spolu začaly hovor.

„Ahoj," rozhlédla jsem se kolem sebe a pošeptala „zlato..."

„Co to do tebe vjelo?" zeptala se mě se smíchem.

„No, dneska mám dobrý den..." usmála jsem se „a taky mi můžeš říkat, co jen chceš. Mám sluchátka," nemohla mě vidět, ale koutky úst mi šly nahoru do úšklebku. Spolu jsme zapnuly hru „Hele nezahrajeme dneska s guildou?" zeptala jsem se nejistě.

„Můžeme, ale nebude ten dungeon pak trvat dlouho?"

„Napíšu jim o nějaký kratší..." řekla jsem, a hned poté jsem se do chatu zeptala, jestli by si někdo nezahrál. První reakce nebyla, že by souhlasily, ale místo toho působily překvapeně. Dávaly najevo, že je divný, že tam vůbec jsme. Moc času jsme tam netrávily, ale nikdy by mě nenapadlo, že by si toho členové všimli. Potom, co to všechno rozebrali, se k nám přidali a zahráli jsme společně nějaký krátký dungeon, který trval asi tak dvě hodiny.

„Bylo super po dlouhé době takhle hrát co?" řekla vesele Adéla.

Usmála jsem se „Hele asi půjdu..."

„Dobře! Tak ahoj..." přikývnula jsem chystajíc se vypnout hovor, ale dívka ještě dodala „Miluju tě..."

Zrudnula jsem „Taky tě miluju..." pronesla jsem spokojeně a tiše jsem se zasmála „Měla bys mi to říkat častěji, každopádně ahoj..." vypnula jsem to a sundala si sluchátka s úsměvem. Stoupnula jsem si a protáhnula se. Spokojeně jsem se otočila, abych si došla do kuchyně pro večeři, ale potom jsem si všimnula táty.

Zarazila jsem se a udělala pár kroků dozadu, v hlavě jsem se snažila vymyslet jakoukoli výmluvu, ale táta nakonec jen pronesl „Připravil jsem večeři..."

„Oh... oh... díky..." vydala jsem ze sebe a dívala se na to, jak odchází. Pořád jsem stála neschopna pohybu. Určitě to slyšel a určitě to řekne mámě a ta bude teď zklamaná, možná něco horšího, pomyslela jsem si.