💚V Zajetí Lásky💛

20.

Objevili jsme se před domem, ve kterém jsem strávila dětství. Kdysi to byl dům mých rodičů. Vysněný dům mé maminky. Na kraji lesa bez hluku a lidu. Když rodiče zemřeli. Naštěvovala se sem babička z hlučného města. Nezažili jsme tu úplně kouzelné společné chvíle, ale dům mi taky připomíná rodiče, které mi každým dnem chybí.

S povzdechem jsem vzhlédla na Brumbála, který se jen mile usmál a zaklepal na dveře. ,,Už jdu!" Ozvalo se za dveřmi nepříjemným hlasem. Byla jsem nervózní. Veškeré prázdniny jsem trávila v Bradavicích. Tady jsem byla naposledy před dvěmi lety. Dveře se otevřeli a v nich se objevila mrzutá babička. ,,A Brumbál. Jaká čest, že přišel na návštěvu?" Procedila ironicky. ,,Já ne. Ale vaše vnučka tu s vámi pobyde." Pronesl klidně Brumbál. ,,Vnučka?!" Řekla nejistě. Já proto vykoukla zpoza profesora a falešně jsem se usmála. Babička se jen otráveně podívala. ,,Tak pojď dál." Procedila mezi zuby a pustila mě dovnitř. Ještě něco venku z Brumbálem řešili. Dokážu i říci, že na profesora vyloženě křičela.

Po rozhovoru s Brumbálem zabouchla dveře a přišla ke mně. ,,Kde máš pokoj snad ještě víš ne!?" Pronesla otrávená babička. ,,Neboj. Dlouho se tu nezdržím. Za měsíc tě zase spokojeně opustím." Procedila jsem a raději si vzala zavazadla a odešla jsem do svého pokoje. Byl pořád stejný. Upřímně jsem se divila, že ho babička nijak nepředělala. Odložila jsem si zavazadla a rozhlédla se po pokoji dřívější Betty.
—————————————————

Byla jsem u babičky asi už dva týdny. Po celou dobu jsme se nijak zvlášť nebavili. Jen takové ty jednoduché věty jako:"Večeře! Ukliď to! Kam jdeš?! Snad nejdřív umyješ nádobí!...." na kouzla se tu úplně nebral ohled. Asi to stáří. Chovala se ještě hůř než před lety. Upřímně jsem se těšila na Draca až se pro mě staví a já budu moci s nim odejít. Sice Malfoy Manor taky není žádná výhra, ale lepší jak s babičkou.

Měla jsem dnes narozeniny. Myslela jsem, že by se jako posledně babička uklidnila. Aspoň tento den jsem chtěla mít klidný a být sama sebou. Mé přání se však nevyplnilo a já musela dělat vícero věci než normálně. Umýt nádobí, uvařit oběd, zamést před domem a uklidit cely dům do čista.

Právě jsem uklízela, když jsem ve velké skříní na půdě našla tajný vchod do další skryté místnosti. A ano. I půdu jsem musela vygruntovat. Vešla jsem do místnosti a rozhlédla se kolem. Na zdech byly kreslené obrázky a portréty lidí. Malý stolek se zrcadlem, plná knihovna a velká truhla.

Začala jsem si prohlížet obrazy. Některé místa jsem dokázala poznat. Například Bradavice nebo toto kouzelné místo s domem. I některé tváře lidí na portrétech jsem dokázala poznat. Třeba otce a i svou malou dětskou tvář. Podle malých iniciálů jsem poznala, že obrazy kreslila má maminka.

Byly tu i portréty lidí, které jsem sice letmo znala, ale nechápala jsem proč je matka kreslila. Však nevěděla jsem jak se jmenují, to mi ale lehce připomnělo jejich jméno napsané u portrétu. Nakreslený Sirius, Narcissa, Bellatrix, Andromeda a další. Ale co mě zaujalo a zároveň zarazilo byl portrét, který byl zasunut úplně vzadu pod ostatními. Byl na něm vyobrazený Severus Snape. Obraz jsem strhla ze zdi a upjatě jsem si ho prohlížela. U jeho jména bylo malé srdíčko.

Portrét jsem odložila na stolek a zamyšleně jsem se podívala do zaprášeného zrcadla.

Přešla jsem ke knihovně a začala si prohlížet knihy a pročítat jejich názvy. Však všechny knihy byly zaměřené ať už na bylinky nebo na lektvary. To mě donutilo se znovu zamyslet. Pohlédla jsem na portrét Snapea, pak zpět na knihy o lektvarech. Měli snad spolu něco společného?

Myšlenku jsem rychle zametla a přemístila se k velké truhle. S námahou jsem ji otevřela. V truhle byl starý žlutavý hábit. Další knihy o bylinkářství a taky dřevěná krabička. Pomalu a nejistě jsem ji vytáhla. Přešla jsem ke stolku kde jsem krabičku položila. Sedla jsem si na polorozpadlou židli, která stála u stolu. S výdechem jsem krabičku otevřela. Bylo tam spousta dopisů. Všechny byly určené mé matce. Začala jsem se v nich prohrabávat. Všimla jsem si, že některé byly psané ještě dřív než se máma vdala za tátu. "Rose Black" stálo na dopisech. Do této doby jsem nevěděla jak se máma jmenovala za svobodna. Otočila jsem se na portréty rodu Blacků. Proto je kreslila. Byla z jejich rodiny.

Nějaké dopisy jsem si začala číst. Však všechny dopisy pod jménem "Rose Parker" byly anonymní. Ale dopisy pod jménem "Rose Black" byly od... strnula jsem, když jsem zahlédla jeho jméno.
"♡ Severus"

Musela jsem lapat po dechu. Máma si snad se Snapem dopisovala? Nebo měli spolu něco víc?

Dopisy byly psané jako v nějakém románu, když si píší dva milenci, kteří se nemohli vídat. Takže odpovědi na mé otázky byly částečné.
—————————

Po hodině pročítání dopisů jsem našla jeden velmi zajímavý dopis, který byl naopak určen Snapeovi. Začala jsem ho nervózně číst.

Milý Severusi,

Vím, že jsi teď někde na cestách a podřizuješ se Pánu Zla. Však já tu jsem a ne jen sama. Ty mi chybíš a i to malé kouzlo, co na dně leží, pláče. Nevím kde jsi, co je s tebou a kdy se vrátíš. Jen říci ti chci, že tě miluju a...

A? Co máma chtěla říci tím "A".
Dopis nebyl dopsaný. Nevěděla jsem jak na to vše mám reagovat.
—————————

Ještě několikrát jsem si dopis četla. Spala jsem s ním a neustále jsem ho měla v hlavě.

Ten jediný dopis s portrétem Snapea jsem si schovala. Chtěla jsem mít vše u sebe a neustále nad tím přemýšlet.

Proč má matka všem lhala? A proč nikdo o Snapeovi neví?...
Takové otázky mi projížděli hlavou.
——————————

Byl večer a já se uchylovala k spánku. Celý dopis byl v mé paměti. Pročítala jsem si ho neustále ve své hlavě.
Když jsem dopis četla neustále dokola, něco mi začalo docházet. Rychle jsem vylítla z postele a začala ho hledat. Založen v knize jsem dopis otevřela a znovu ho začala pořádně číst.
"Ty mi chybíš a i to malé kouzlo, co na dně leží, pláče"
Zhluboka jsem se nadechla. Myslím, že jsem vše pochopila jediným pohledem do zrcadla. Jsem Snapeova dcera.

Však ano. Ta podoba. Černé vlasy, tmavé oči, chování a jednoznačný šprt. Jacob Parker není můj otec. Nejsem mu vůbec podobná. A matce letmo.

Seděla jsem u svého stolku. Hleděla jsem do zrcadla. Vedle jsem měla opřený portrét Snapea, který kreslila má matka a začala jsem srovnávat sama sebe.