💚V Zajetí Lásky💛

21.

Dnes byl den kdy končil školní rok a začínali prázdniny. Proto jsem si začala balit věci a vyčkávat Draca.

Však vzpomněla jsem si na tajnou místnost ve skříňky. Vyšla jsem na půdu a vkročila do místnosti. Přešla jsem ke knihovně a znovu jsem si začala prohlížet knihy. Některé jsem si vzala s sebou. Všechny knihy na téma bylinky a lektvary mám ze školní knihovny už přečtené, proto jsem si vzala, podle mé úvahy, mamky nejoblíbenější knihy. Poznala jsem to podle jejich přebalů. Pak jsem přešla k truhle kterou jsem otevřela. Byly tam další tři knihy a krabička s dopisy od Snapea. Taktéž jsem si knihy i krabičku vzala a rychle sešla zpět do pokoje, kdyby se o mě babička za tento měsíc poprvé zajímala. Knihy a krabičku jsem hodila do brašny a začala si balit.
——————————

Seděla jsem na verandě a vyčkávala příchod Draca. Nad vším jsem jen přemýšlela a nevnímala okolí.

,,Tak ty už jdeš?!" Vyšla babička z domu a vztekle se vyptávala. Já ponořená do svých myšlenek jsem nevnímala, co nebo čeho mě žádá. ,,Slyšíš?!" Začala se mnou cloumat mrzutá babička. ,,Emm, co? Jo jdu." Odmlčela jsem se. Babička jen přikývla hlavou a s mumláním odešla zpět do domu.
————————

Po dlouhém přemýšlení a plavání v myšlenkách se přede mnou objevil Draco. ,,Ahoj Betty." Opřel se o dřevěné zábradlí a široce se usmál. Já své myšlenky nechala rozházené, rychle jsem se zvedla a vletěla mu do náruče. ,,Jsem ráda, že jsi tu." Řekla jsem tiše. ,,Já taky Betty. Ale myslím, že by bylo lepší už jít. A další věc. To zábradlí mi není pohodlné..." odmlčel se. Já ho pomalu pustila a pohlédla jsem na onen kus zábradlí mezi námi. Trochu jsem se usmála a šla si pro svou brašnu a kufr. Draco byl rychlejší a kufr vzal do svých rukou. Já se jen široce usmála a vyšla z verandy. ,,Kde máš babičku." Ptal se zvědavý Draco, který právě scházel tři malé schůdky. ,,Někde v domě. Počkej." Odběhla jsem ke dveřím a z hluboká jsem zakřičela:,,Ahoj!" Však nikdo se mi na mé rozloučení neozval. Sešla jsem tedy k Dracovi, který mi mile nabízel ruku, abych se ho chytla. V mžiku jsme se přemístili.

Stáli jsme před Malfoy Manor. Nikdy jsem tak velký dům, tedy palác neviděla. Stála jsem namístě jak přibitá. ,,Jdeš?" Ptal se tázavě Draco. Já se na něj nechápavě podívala, a pak jsem s úsměvem vykročila.

Po dlouhé příjezdové cestě se před námi objevila velká brána. Draco vytáhnul hůlku a jednoduše s ní mávnul. Prošel bránou a pokračoval dál. Já se s údivem před bránou zastavila a zaujatě jsem si ji prohlížela. Když jsem spatřila, že Draco už je dost daleko ode mě, rychle jsem vyběhla. Prošla jsem stejně jako Draco bránou, která se po mém vstupu zeleným světelkujícím dýmem zacelila. Byla jsem udivena a překvapena a čekala jsem, co tu ještě uvidím.

Před vchodem do domu stál malý domácí skřítek čekající na nás. Draco odložil kufr vedle něj, otočil se na mě a hleděl jak přicházím. Zadíval se mi do oči ,,Vítej." Usmál se a rukou mávnul ke dveřím, které se otevřeli. Dala jsem mu malou pusu na tvář a vešla dovnitř domu. Skřítek lusknutím prstu zdvihl můj kufr, který za ním plul ve vzduchu. S Dracem jsme ho následovali. Celý dům byl sladěn do černé barvy. Depresivní, zvláštní, ale krásný. Samý moderní nábytek a dekorace. Žili si tu v luxusu.

Zastavili jsme se před černými dveřmi, které skřítek s nechutí otevřel. Vešel dovnitř a znovu lusknutím prstu pustil můj kufr na zem. Vyšel z pokoje ,,Vítejte." řekl chraplavým hlasem a odešel. Draco vešel do pokoje a spokojeně se usmál. Já vkročila za ním a rozhlédla jsem se po temném pokoji, který měl nádech zelené barvy. ,,To je můj pokoj." Mile se ušklíbl. Já k němu přešla ,,Áha. Takže ani soukromí mi nedopřeješ?" Ironicky jsem zvážněla. Draco se zamyslel a pronesl:,,Určitě ne." Řekl klidně a já se na něj mile usmála a vtáhla se do objetí. Draco chvíli prohloubil a přitáhl si mě blíže.

Co mě ale zarazilo bylo to, jak jsme se mohli přemístit. Draco nemohl mít dovednost přemístění. ,,Draco?" Ptala jsem se s nejistotou. ,,Ano?" Usmál se na mě. ,,Jak jsme se mohli přemístit?" Draca moje otázka zarazila. Trochu zvážněl, a pak si vyhrnul rukáv své levé ruky. Na ní se vyjímalo znamení. Znamení Pána Zla. Přejela jsem po něm prsty a zahleděla jsem se mu do smutných očí. ,,Já nechtěl..." zarazila jsem ho, dlouze políbila a usmála se na něj. ,,Já vím. Neberu ti to za zlé." Stáhla jsem mu rukáv a snažila jsem se to neřešit. Věděla jsem, že něco takového nastane. Že jeho otec ho zavleče do něčeho, co sám Draco nechtěl. Stát se Smrtijedem pro něj výhra není. Ale své plus to mělo. Dalo by se toho využít.

Však vzpomněla jsem si na ten večer s dopisem, portrétem a domněnkou, že Snape je můj otec. Chtěla jsem zjistit, jestli si to myslím jen já, nebo jestli si to odvodí i někdo jiný.

Odstoupila jsem od Draca A zahleděla jsem se mu do očí. "Draco já ti musím taky něco ukázat." Řekla jsem vážně. Draco se na mě však jen nechápavě zahleděl. Vytáhla jsem z brašny dopis a podala mu jej. Draco nechápavě dopis přijal a jeho pohled stále byl v mých očích. Já ho pobídla, aby dopis otevřel a přečetl si ho.

Když dopis dočetl, nevěřícně se na mě podíval. ,,Co to je?" Zeptal se překvapený Draco. ,,To je dopis který psala máma Snapeovi. Chtěla bych vědět, jak si ho pochopil." Draco si znovu začal předčítat dopis. ,,Zní to, jako by tvá matka Snapeovi oznamovala...." odmlčel se a se smutnýma očima se na mě podíval ,,že s ním čeká dítě." Vydechl a sklopil hlavu. Já jen přikývla a dopis si vzala nazpět. Dala jsem ho s neklidem zpět do brašny. ,,Co to má znamenat Betty?" Ptal se zvědavý Draco. ,,To znamená, že jsem nejspíš Snapeova dcera." Řekla jsem s vážným tónem v hlase. Draco přišel ke mně a zezadu mě objal. ,,Třeba to tak není." Řekl smutně. Já se otočila, abych mu viděla do očí. ,,Draco ty jsi mi to potvrdil. Nechtěla jsem tomu sama věřit a doufala jsem, že se milým." Začaly mi stékat slzy. Draco mě vtáhnul do pevného objetí. ,,Oni si dopisovali." Můj hlas se lámal. Kousek jsem odstoupila a vytáhla z brašny krabičku plnou dopisů od Snapea. ,,Chci, aby sis je taky přečetl." Zadívala jsem se mu do blankytně modrých očí. On však jen přikývnul a krabičku si ode mě vzal.
———————

,,Rose Black?" Zarazil se Draco u jména mé matky za svobodna. Já jen přikývla. ,,Betty, má matka se jmenovala Black...." na chvíli se odmlčel. ,,třeba něco bude vědět." Já na Draca udiveně hleděla. ,,Já nechci, aby o tom někdo věděl. Svěřila jsem se jen tobě." ,,Já vím, ale třeba by ti mohla říci víc. A mohla bys to lépe pochopit." Tak upřímného Draca jsem snad nikdy neviděla. Nevěděla jsem zda chci znát víc. Nemohla jsem se rozhodnout. Proto Draco rozhodnul za mě.

Zvedl se a přešel s dopisy ke dveřím pokoje. Já ho chtěla zarazit, ale on byl rychlejší. ,,Betty?..." jeho výraz byl jednoznačně zařazený. ,,Co je?" ,,Black. Nejsme mi příbuzní, že ne?" Jeho oči zářily strachem. Tato otázka mě zarazila. Měl pravdu. Co když právě teď chodím se svým příbuzným.
Na to jsem ani pomyslet nechtěla. Věděla jsem, že se musíme dozvědět víc. Proto oba jsme se vydali hledat po domě Narcissu.