Neviditelná křídla

5.

David

Ona se bojí výšek a je vidět, že docela dost. To mě, nezarazilo, až tak, když řekla, že se bojí i tmy. Přišlo mi to vtipné, ale nesmál jsem se jí, protože byla vyděšená k smrti. Když jsem jí řekl, že tam za chvíli budeme, tak jsem jí lehce poplácal po hlavě, jako malé miminko. Většina holek by mě za to zabila, ale ona jenom pomalu přikývla a přivinula se ke mně. Během chviličky mi usnula v náručí. Byla opravdu krásná...ale ne, co to plácám, nemá křídla, je k ničemu. Nevím, proč, ale vyzařuje z ní něco, divného a kouzelného. Bylo to vidět, při tom jak bránila Kas, když se jí Apoll snažil políbit, aby zjistil, jestli není vyvolená. Protože podle Magika, což je naše kniha proroctví, dá vyvolená polibek buď mě, nebo Apollovi a podle toho, koho si vybere, tak se stane něco magického, co změní naše životy na dobro. Já vím, zní to divně a navíc i docela tajemně, protože nikdo z nás to neviděl, na vlastní oči. Traduje se, že v knize je napsaná, ještě jedna část, kterou bude možno spatřit, až vyvolená zří křídla svá, nevím, co to znamená, ale momentálně to neřeším. Nejdříve jí musíme najít, možná, že je to Kas, ale nemyslím si to. Nějak se nemůžu soustředit, když je ke mně přivinutá, tak krásná dívka. V hlavě mi vrtala, Kasandřina slova, která nedořekla. Cla...a zarazila se. Jak se ta dívka jmenuje? No, snad nám to řekne sama. Ještě chvíli jsem letěl a pak jsem se jedním mocným mávnutím křídel snesl na naší terasu. Lehce a opatrně jsem dopadl, tak aby se jí nic nestalo a abych jí nevzbudil. Oskar a Ivan, držely pevně Kas, která se jim ze všech sil bránila. „Ježíš, co tě bere holka?" zeptal se Ivan a sevřel jí pevně ruku. Ona sykla bolestí a já se na Ivana podíval výrazem: Jako vážně? „Promiň," pípnul pomalu.

Najednou se rozrazily dveře a v nich stál můjotec i s mým dědečkem. „Tak, jak jste pořídili hoši, tentokrát?" Zeptal seděda a pohled mu ulpěl na dívce spící v mé náruči. „Tady otče, potkalyjsme jí v lese i s támhle tou. Děsně se bránila a nejspíš budu mítdocela velké modřiny." Postěžoval si Oskar a strčily Kas dopředu. Kas seposlušně uklonila a můj otec si jí přeměřoval pohledem. Děda pořád hypnotizovalmě s tou dívkou. „Co jste udělaly?" zeptal se po chvíli a varovně najalperutě. „Ony nic otče, jenom se projížděly na koních a ona měla zataženéperutě, ta druhá je nejspíš nemá, vůbec netuším, proč jsme jí brali sebou.Každopádně Apoll." Řekl Ivan a pokrčil rameny. „Apoll, synu, doufám, že sisnezačal." Já jenom zakroutil hlavou. „Dobře, ty vstaň, vyzkoušíme, jestli nejsivyvolená a pak můžeš letět." „Není," pronesl věcně děda a pořád se díval na mě.Co sakra dělá? „Má pravdu, nejsem, vaše veličenstvo." Řekla Kas a založila siruce na hrudi. „Ty tu nerozhoduješ, prostě se to vyzkouší, Davide, dělej!"zařval otec a dívka v mé náruči se začala probouzet. Děda ke mně přistoupila kývnul na mě hlavu. Opatrně jsem jí postavil na zem a ona se rozespale kouklaokolo sebe. „Neboj se dítě, počkej chvilku se mnou, za chvíli se ti bude králvěnovat." Řekl jí můj děda a ona se na něj usmála. Děda jí úsměv oplatil. Já sipovzdychl a došel k tátovi. Kolikrát tohle ještě budu muset dělat? Už měto nebaví, políbil jsem, už asi šedesát holek. Nerad se chvástám, ale mám to,alespoň natrénované, ne?