Brook: The Last Avenger [2]

13-Všechno má svoji cenu

*Brook*

Pomalu jsem otevřela oči a podívala se vedle sebe. Vedle mě ležel ještě spokojeně oddechující Bucky. A najednou nechrápeš co?! Pomalu a potichu jsem se zvedla z postele, tak abych ho nevzbudila a odešla do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu a provedla ranní hygienu. Když jsem vylezla z koupelny, Bucky ještě pořád spal, tak jsem šla rovnou do šatny a oblékla si to první, co mi přišlo pod ruku. (Viz.Obrázek)

Svou úžasnou nešikovností jsem zavadila o jednu polici a pozhazovala na sebe všechny boty, co jsem měla v šatně. Nevěděla jsem jestli se mám smát, nebo nadávat, protože se mi podpatek zarazil přímo do nohy. Zaskuhrala jsem bolestí, když do šatny přišel Bucky a vybouchl smíchy.

„No tak tohle je nový levl i na tebe"řekl přes smích a pomohl mi vstát. Všiml si podpatku, který jsem měla zaražený přímo ve stehně, tak ho opatrně vytáhl. Zakřičela jsem bolestí, ale snažila jsem se nebýt hyterická jako malé dítě.

„Tak jsem zvědavá, kdo tohle bude uklízet"podívala jsem se na hromadu bot rozházenou všude možně po šatně. Bucky měl, co dělat aby se nezačal znovu smát. Protočila jsem oči a vykulhala jsem se ven z šatny, kde na mě čekalo druhé nemilé překvapení, Tony.

„Já si říkal co se tam bourá"pokrčil rameny a posadil se na židli. Zavrčela jsem a snažila se po něm nehodit podpatek, který jsem držela v ruce. Opravdu jsem k tomu neměla daleko.

„Co zase chceš ty nagelovaná plechovko?"zavrčela jsem na něj a Bucky za mnou se uchechtnul. Tony se na mě překvapeně podíval, ale pousmál se. Tak je idiot?

„Ty si ještě nesnídala, co?"podíval se na mě se zvednutým obočím. Ne, ale opravdu bych si dala talíř slaniny. Do křupava osmažené slaniny. Zakroutila jsem hlavou a odešla na postel. Když jsem se podívala na svou nohu, už nekrvácela a noha byla vyléčená.

„Co to do hajzlu?"překvapeně jsem se podívala na svou nohu. Tony s Buckym se na mě překvapeně podívali a Bucky ke mně přišel a sedl si vedle mě. Už na sobě neměl jenom boxerky, jako před tím. Měl na sobě černé tričko a otřepané džíny. I když se oblíkal, tak jak se oblíkal, byl naprosto okouzlující.

„Vím, že se rychle hojíš, ale tohle bylo opravdu rychlé"zamrkal překvapeně Bucky a sledoval mou nohu. Všimla jsem si, že díra v džínách mi zůstala, zaskuhrala jsem, protože se mi opravdu nechtělo znovu převlékat. Položila jsem na tu díru ruku, zavřela oči a díra byla najednou pryč.

„Na tohle si asi jen tak nezvyknu"podíval se na mě překvapeně Bucky. Tony si odkašlal a oba dva si nás změřil pohledem. Nevím, jestli čekal, že mě Bucky zabije, nebo co, ale ty jeho hlídky byly opravdu nesnesitelný. Sourozenecká láska je opravdu zajímavá věc.

„Hele přišel jsem protože Bruce a já bychom chtěli trochu prozkoumat ten meč"zamrkal očima a opřel se o opěradlo židle. Pozvedla jsem obočí a na chvilku se zamyslela.

„Moment, nech mě přemýšlet. Naposledy, když si něco zkoumal, vypustil si robozabijáka"podívala jsem se na něj otráveným pohledem a všimla si Buckyho otráveného výrazu. Jo, jako vždy je nadšený, že Tonyho vidí.

„To byla nehoda"zvedl prst a odmlčel se. Zacukaly mi koutky a vstala jsem z postele.

„Vážně si myslíš, že bych ti svěřila do ruky ten meč?Z Lokiho žezla si vypustil Ultrona, z tohohle meče bys vypustil nesmrtelného psychozabijáka, který by si zotročil celé lidstvo"zakřičela jsem na něj a Bucky se trochu zavrtěl na posteli. Co to sakra dělá?

„To mi zní trochu jako Loki"pokrčil rameny Tony. Zavrčela jsem a měla jsem co dělat, abych Tonyho nepraštila. Bucky na mě překvapeně koukal a trochu odcouvl do rohu.

„Tady někdo vstal s dobrou náladou"protočil Tony oči a odešel z pokoje. Buck na mě překvapeně koukal, ale radši nic neříkal. Asi se nevyplácí mluvit na nasranou přítelkyni.

„Nechceš zajít někam na snídani?"podíval se na mě a vzal mě za ruku. Přikývla jsem souhlasně hlavou a Bucky se zvedl z postele.

***
Oba dva jsme se usadili ke stolu v jedné menší restaurace, která byla asi patnáct minut od tower. Moc lidí už sem nechodilo, teda ne od doby, co zde byla ubodána jedna servírka. Bucky si objednal vafle a já vejce a slaninu a oba dva černou kávu. Bucky se na mě soustředěně podíval, jako kdybych se měla každou chvíli roztéct.

„Tak jo, co se děje?"zvedla jsem obočí a dala si do pusy kousek slaniny. Bucky si povzdychl a podepřel si čelo rukou. Pomalu se na mě ani nepodíval, bylo to jako kdyby něco věděl, ale bál se mi to říct.

„Jde o ten meč, Brook. Myslím, že tě to mění, dělá to s tebou něco, co ty nejsi"podíval se na mě lítostivě. Měl pravdu, trochu mě to měnilo, ale v tu dobu jsem to neviděla. Ačkoliv bych si opravdu přála, aby ano.

„Nemění. Jestli jde o ten dnešek, tak pardon, že mě rozhodilo, že se mi zabodl podpatek do nohy"protočila jsem oči a napila se kávy. Bucky se na mě podíval.

„To ti nepřijde zvláštní, co teď dokážeš?Brook, já neříkám, že tvé nové schopnosti jsou špatné, říkám pouze, že ten meč tě mění. Musíme se ho nějak zbavit, nebo ho zničit"povzdychl si. Bucky vypadal opravdu nervózně a trochu jako štěně.

„Bucky, teď o ty meče přijít nemůžeme, jsou jediná šance jak zastavit Laronta"vzala jsem ho za ruku a pousmála se. Bucky si povzdychl a podíval se jinam.

„Všechno má svoji cenu, to chceš říct?"podíval se na mě se zvednutým obočím. Souhlasně jsem přikývla. Buckyho očividně přešla chuť k jídlu.

„Vždycky jsem na tvojí straně, ale slyšela si Tonyho, ta energie tě může i zabít, Brook. To tě to opravdu ani trochu nezajímá?"podíval se na mě překvapeně. Zvedla jsem pohled od svého talíře zpět k Buckymu.

„Tony se spletl, ta energie mě chrání"protočila jsem oči a Bucky vykulil oči.

„Víš, že zníš naprosto šíleně, že ano?"pozvedl obočí a upřeně se na mě díval. Podívala jsem se na něj a zamrkala.

„A víš, že se hádáme jako idioti?"zvedla jsem obočí a pousmála se. Bucky mě vzal za ruku a podíval se ven z okna. Chvíli koukal opravdu soustředěně z okna.

„Děje se něco?"zvedla jsem obočí a chtěla se otočit, ale Bucky mě rychle strhnul na zem a zakřičel přes celou restauraci ať si všichni lehnou na zem. Bucky mě rychle překryl vlastním tělem, nevěděla jsem co se děje. Dokud jsem neslyšela ránu, která rozbila sklo výlohy a celou restaurací se ozval výbuch. Cítila jsem šílený horko a přitom mám pocit, jako kdybych neměla ani škrábnutí. Zvedla jsem hlavu a celá restaurace byla v troskách a hořela, jen mě kryl štít, který vytvářela energie toho meče. Bucky bezvládně ležel kousek vedle mě. Když jsem viděla jeho tělo, jak bezvládně leží, zakřičela jsem ho jméno a začala brečet. Pořád mi zvonilo v uších díky tomu výbuchu. Pomalu jsem se zkusila dostat k jeho tělu, ale noha mi uvízla pod kusem stropu, který spadnul vedle mě. Pokoušela jsem se dostat nohu z trosek, ale nešlo to. Neustále jsem křičela Buckyho jméno. Na konec jsem veškeré snahy o svoje osvobození vzdala, protože už jsem přes slzy nic neviděla.