8.

38 1 0
                                    

Clare

„Protože je to velká část tvého života, podívej se mido očí a řekni mi, jaké bylo tvé dětství." Řekl mi a následně mě chytil zaramena. Já se mu podívala do očí a v mé mysli hučelo, jenom jedno slovo.Dětství, dětství, dětství... Najednou se mi objevily obrazy. Spalování, ničení,pláč boj a válka. Potom jsem cítila doteky miliard rukou a najednou jsem sezastavila a pak byla tma. Začala jsem se klepat, po celém těle. Skoro jsemnedokázala stát na nohou. Jakmile mě děda pustil, tak jsem bezvládně začalapadat k zemi. Někdo mě zachytil. Nic jsem nevnímala. V zavřenýchočích, se mi pořád a dokola opakovaly ty obrazy. Začala jsem se klepat, protožebyly strašné. Netrvalo to dlouho a přestala jsem vnímat úplně.

Neviditelná křídlaKde žijí příběhy. Začni objevovat