Trojúhelník dvou bratrů (DabixDekuxTodoroki)

PROPAST A ZRADA

Pohled Todorokiho
Další den ráno
Vzbudil jsem se v 11:43 a když jsem se zvedl z postele vzpomněl jsem si na včerejší zprávu. V tu chvíli jsem na sebe rychle hodil tepláky a mikinu a běžel jsem na pokoj za Bakugem. Zaklepal jsem na něj a když otevřel vtáhl jsem ho dovnitř jeho pokoje. Když v tu chvíli jsem si uvědomil že v pokoji není sám a v jeho posteli leží Kirishima. ,,Co tady chceš půlenino?" Řekl Bakugo. ,,Potřebuju pomoc!" Řekl jsem vážným tónem. ,,Ode mě ji nečekej" Řekl a snažil se mě dotáhnout ke dveřím z pokoje. ,,Počkej! Počkej! Izuku je v nebezpečí!" Řval jsem na něj. On se zarazil a řekl. ,,Jak jako v nebezpečí? Však jen odešel ze školy ne?" ,,Ne. Má ho v zajetí parta zločinců" Řekl jsem. ,,Co to meleš?" Ozval se z postele rozespale Kirishima. ,,Musíte mi věřit! Aspoň se tam semnou zajít podívat" Řekl jsem nervózně. ,,Ani náhodou" Řekl Bakugo a mě se ronily slzy z očí. ,,Prosím!" Řekl jsem. ,,Ne" Řekl Bakugo. ,,Ale notaak..dejme mu šanci" Řekl Kirishima a vstal z postele. Já jsem se nadechl a usmál jsem se. ,,Jestli to bude vtip..zabiju tě" Řekl Bakugo a Kirishima se zasmál. Když jsme se domluvili že večer vyrazíme šel jsem ještě za Lidou a Urarakou. Ti také souhlasili a pak jsem šel za samotným učitelem Aizawou. Když jsem mu všechno řekl řekl ať se připraví všichni možní. Já jsem tak vyhlásil do rozhlasu situaci a běžel jsem se připravit.

Mezitím u Dekuho
Když jsem se probudil ležel jsem na své posteli a vedle mě ležel Dabi. Když jsem se pokusil pohnout měl jsem ke své posteli připoutanou ruku. Byl jsem docela nervózní tak jsem začal cukat rukou a Dabiho to následně probudilo. ,,Přestaň tady lomcovat s rukou jak nějakej debil a radši jdi pokračovat ve spaní" Řekl Dabi a znovu zavřel oči. Já jsem sebou ale clámal dál dokud jsem neměl ruku v jeho zápěstí.  ,,Dost" řekl Dabi. Já jsem na něj plivl a v tu chvíli mi přiletěla jedna rána na tváři. Rána byla tak silná že mi dokonce roztrhla ret. Já jsem si toho ani nevšiml a pokračoval jsem dál v cloumání. Když jsem tak 5 minut řval ať mě pustí odpoutal mě. Já jsem chtěl jít směrem ven z pokoje jenže mě chytil za zápěstí a přibouchl ke zdi. ,,Řekl jsem že snad můžeš jít?" Řekl Dabi a já odvětil. ,,Řekl jsem že si mě snad můžeš poutat jak malého pejska?" Pak jsem ho od sebe odhodil a natáhl jsem ruku ke klice. Jenže pak mě chytil Dabi ze zadu za krk a otočil mě tak aby se mi díval do tváře. Já jsem se dráždivě usmál a on přilepil svoje rty na mé. Já jsem ho začal líbat a když už jsem cítil jak je jeho kamarád tvrdej odžduchl jsem ho a rychle jsem odešel z pokoje. Jenže on zamnou běžel a řval. ,,Midoriyo...ty si myslíš že si semnou můžeš hrát a neustále mě nechat tvrdnout?" Já jsem se zarazil protože to museli slyšet úplně všichni a mu to bylo očividně jedno. Nicméně běžel jsem až ke dveřím kde jsem si rychle obul boty. Když už jsem pak natahoval ruku ke klice skončil jsem přibouchnutej na dveřích. Já jsem v tu chvíli ale hlasitě polkl a on se mezitím natáhl ke mě blíž a pošeptal mi. ,,Copak..copak..máš v plánu si jít zašukat s bratříčkem?" V tu chvíli jsem ho odhodil se znechuceným výrazem. ,,Ubožáku" řekl jsem a vrátil jsem se zpátky do svého pokoje a on mi byl v patách. Když zamnou zabouchl dveře odhodil mě na postel a následně si sundal všechno oblečení. Já jsem mu ale pohled nevěnoval za tu chvíli ani jednou. Když jsem se díval do kouta pokoje...skočil na mě a začal mě líbat. Já jsem chvíli nereagoval a pak jsem začal spolupracovat.

                       Mezitím u Todorokiho
Když už jsme vyrazili byl jsem ve předu s panem Aizawou. Snažil se mi radit jak si vzpomenout i přes zranění co mi Shigaraki způsobil. Chodili jsme tedy kolem domů, v ulicích až jsme narazili na tunel..nebo spíš podchod. Tam jse mi začali vzpomínky vybavovat. Dělalo se mi z toho až špatně ale věděl jsem že někde to tam je. Když jsem prošli vzpomněl jsem si. Zastavil jsem skupinu a rychle ukázal na určenou budovu. Oni se rozběhli a šlo se na to. Všichni se kolem budovy postavili a Bakugo rozbouchl dveře. Nemohl jsem tomu uvěřit ale šlo se do boje. Když jsme vešli okamžitě začal boj. Já jsem e nevnímal a běžel jsem dlouhou chodbou. Doběhl jsem k několika dveřím a začal jsem rozkopávat dveře. Dokud jsem nedošel k černým krásným dveřím. U nich jsem se zastavil a otevřel jsem je. Když jsem je ale otevřel nemohl jsem uvěřit svým očím. Dabi strkal jazyk do pusy mému majetku! Takže jsem mu skočil na záda a odhodil ho z postele. Když ležel na zemi a otočil hlavou směrem ke mě viděl jsem v jeho očích údiv ale to hned zmizelo. Skočil na mě zpátky a začal mě mlátit do obličeje. Když potom náhle přestal. Viděl jsem jak ho Izuku chytá pod bradou a líbá ho. Mohl jsem říct že ním Dabi byl posedlý...protože kdyby nebyl...odhodil by ho. Nicméně já jsem natáhl ruku na Izuka a stáhl jsem ho za jeho tričko do polibku. Dabi ho zase hodně rychle odtáhl. A chytil mě pod krkem. Já jsem ho ale odkopl a teprve potom začal pravý boj kterým jsme se dostali až na střechu budovy.

                             Pohled Dekuho
Když jsem viděl jak se přesunuli až na střechu samozřejmě jsem běžel za nimi. Sledoval jsem jejich boj bez pohybu dokud jsem neviděl jak Dabi drží Todorokiho pod krkem a jde s ním směrem k římse na střeše. V tu chvíli jsem se rozeběhl k Dabimu jenže v tu chvíli mě někdo chytil za nohu. Byl to Shigaraki který už se sotva plazil. ,,Mido...patříš k nám...a moc dobře to víš" řekl ale já jsem ho odkopl. Běžel jsem dál k Dabimu a když jsem u něj byl vzal jsem ho za bradu a začal jsem ho líbat. V tu chvíli Todoroki vyklouzl z jeho ruky aniž by si to Dabi uvědomil. Já jsem Dabiho pak přestal líbat a řekl jsem. ,,Promiň" v tu chvíli jsem měl v očích slzy jako nikdy. Každopádně strčil jsem ho z vysoké budovy dolů. Zdálo se mi jakoby padal věčnost. Díval se na mě jeho modrýma očima plných smutku a pocitu zrady. Já jsem upadl na kolena a začal jsem řvát na celé kolo, měl jsem neskutečnou chuť skočit dolů taky. Jenže mě pak někdo obejmul ze zadu. ,,Už bude dobře" říkal mi Todoroki. UŽ BUDE DOBŘE...UŽ BUDE DOBŘE slyšel jsem to pořád..
,,Pamatuješ jak zamilovaný jsem byl?" Řekl Todoroki. ,,Ano..pamatuji, už je to 16let...co se tohle všechno stalo..." Řekl jsem já...Izuku Midoriya..

KDO POCHOPIL? KDO NE..TAK TO VŠECHNO CO SE STALO VYPRÁVĚL IZUKU A TODOROKI SVÉMU SYNOVI SO PRÁVĚ CHODÍ NA AKADEMII.
DOUFÁM ŽE SE VÁM PŘÍBĚH LÍBIL A UVIDÍME SE U DALŠÍHO.