Jeník, příběh démona ✅

32. Úklid

„Tak co, zlato? Pomohla ti doktorka alespoň trošičku, nebo je pro tebe stále jen nějaký tuctový cvokař?"

„Tak tuctová není ani náhodou," povzdechl si démon, „ale nejsem si jist, jestli se náš rozhovor dá nazvat pomocí." Spíš mě pěkně vyděsil, dokončil v duchu svou myšlenku. Co se dostal na povrch, zažíval emoce častěji, než mu bylo milé. Obzvláště pak strach.

„Takže chápu tedy dobře, že zkoušky na policistu tě už nijak nezatěžují?"

„Řekl bych, že ten test zvládnu," odpověděl démon s nově získaným sebevědomím, aniž by vytušil blížící se nebezpečí.

„Musí být pěkné mít tolik volného času a nevědět, co s ním," pokračovala Gréta. „Ale asi je to i trochu deprimující... Nic nedělat. Nijak se nerealizovat."

„Nemyslím si, že by to bylo nějak zvláště deprimující," pokusil se démon zaprotestovat.

„Ale ano, je to strašné. Musí to být muka! Ale neboj se, ty můj chudáčku, já tě od toho volna ráda vysvobodím."

„Opravdu?" znejistěl. Přišel si jako někdo, na koho se řítí vlak v plné rychlosti.

„Ano," přikývla Gréta. „Pomůžeš mi s úklidem!"

Bum. Surgat už ležel rozpláclý na kolejích.

„S úklidem?" zaváhal. „S jakým přesně úklidem?"

„No, přeci s tím předvánočním, hlupáčku. Nebo si snad myslíš, že je stále Halloween?"

„Jsem zmaten, uklízejí snad lidé rádi? Pokud vím, tak nečekané návštěvy spojené s nutností úklidu jsou řazeny do top trojky nejlepších mentálních mučení."

„Nikdo neuklízí rád, Jeníku."

„Tak proč mě do toho pak nutíte, stařešino? Chcete mě snad mučit?"

„Samozřejmě, že ne. Ale vem si, jakou pak budeš mít radost z dobře provedené práce."

No nevím, pomyslel si Surgat, já bych měl radši radost z toho, že se tomu můžu vyhnout. Z myšlenek ho vytrhl až její nadšený povel:

„Tak se do toho dejme!"

Gréta opravdu nebyla žádná senilní babička. Moc dobře věděla, že pokud se jí pod střechou nachází takový kolos, musí toho využít. Přinutila tedy Surgata vyčistit okapy, vyměnit prasklé žárovky, opravit střechu, a nakonec se společně dali do čištění oken.

„No, tedy... Nakonec to není až tak hrozné," konstatoval démon, když cídil vrchní okno.

„Máš naprostou pravdu, Jeníčku," řekla Gréta čistící spodní řadu.

„Možná bychom to mohli dělat častěji," navrhl.

„Ale tak zase bych to nepřeháněla," zasmála se. „Jednou za čas se úklid provést musí, ale praktikovat ho nějak často? Ne, děkuji. Už teď mě bolí celý člověk."

Surgat se jen mlčky vrátil k čištění. Po oknech přišel na řadu i Sendvič, nebo spíše jeho bouda. Vyhnali toho nebožáčka z příbytku, který poté celý umyli a vytřeli. Psík z toho moc nadšený nebyl. Po chvíli vzala Gréta hadici a zakřičela: „Pozooor!"

Démon se se psem zmateně ohlédli za zdrojem zvuku. Jejich zprvu překvapený výraz se ihned změnil na vyděšenou grimasu, a to v moment, kdy spatřili mohutný proud vody.