Moje malé tajemství

19. kapitola

Táta o té věci, co jsem tehdy řekla, se mnou nemluvil. Choval se jakoby nic, a tak se mi to líbilo, i když jsem cítila menší obavy. S Adélou jsem se bavila pořád stejně, jen jsem si už dávala pozor na jazyk, když jsem s ní výjimečně volala. Přesto jsem po ní stále chtěla, aby mi říkala ta hezká slůvka.

Uběhlo pár dní a čekala mě tradiční třídní akce, kterou pořádali čtvrťáci každý rok, a nebyl to maturitní ples. Jednalo se o stužkovanou, na kterou se mi vůbec nechtělo. Seděla jsem v lavici a domlouvala s Luckou o tom večeru „Hele takže se můžeme klidně sejít na autobusovém nádraží a mohli bychom jít rovnou do té hospody," shrnula jsem náš naplánovaný příchod na oslavu.

„Jo, to by šlo..." odpověděla poklidně „No a potom pro mě dojede máma a rovnou tě hodí domů."

Přikývnula jsem a vydechla „Sice to máme hezky naplánovaný, ale pořád to nic nemění na tom, že se mi tam absolutně vůbec nechce..."

„Neboj se, bude to zábava!" usmála se „Dostaneme stužky, třídní nás bude poznávat na dětských fotkách, potom budeme jíst a pít a tak..." Prostě věci, které mě nebaví, chtěla jsem říct, ale radši jsem mlčela „Oh! Hlavně si nezapomeň tu fotku!"

„No jasně, přece bych nikomu neodepřela to štěstí mě vidět jako malou roztomilou holčičku..."

Hned jak jsem přišla domů, tak jsem nemarnila čas a okamžitě napsala Adéle, jestli si spolu nezavoláme a nezahrajeme. Souhlasila, takže jsme se vrhnuly na jeden dungeon pro páry. Už to bylo dost náročné a občas jsem měla pocit, že to nezvládneme. Mapu jsme dokončily docela pozdě, zhruba hodinu předtím, než jsem se měla sejít s Luckou na zastávce „Musím se připravit na stužkovanou..." řekla jsem otráveně.

„Nebude to zábava? My to budeme mít za týden," zareagovala moje přítelkyně.

Ironicky jsem se zasmála a odpojila sluchátka, ještě jsem nechtěla skončit hovor „Ale stejně se vsadím, že to bude nuda..." vydechla jsem „radši bych byla pořád tady a povídala si s tebou," začala jsem se převlíkat.

„To zvládneš, je to jen večer, a potom budeš zase doma!"

„Mmm..." vydala jsem ze sebe a vzala si tašku „No nic, už musím končit..." pošeptala jsem „Tak ahoj..."

„Ahoj!" rozloučila se Adéla.

Pustila jsem si písničky a rychle šla na autobusové nádraží. Lucka byla na našem místě setkání dřív než já a už tam na mě netrpělivě čekala. Vypadala, že se opravdu těší. Protočila jsem oči a vyrazily jsme spolu do hospody.

Když jsme tam dorazily, tak tam ještě pořád nebyla celá třída. V salónku, kde se naše stužkovaná konala, nebylo moc místa. Rovněž nezbývalo příliš volných židlí a byla jsem ráda, že jsme našly dvě volné vedle sebe. Třída ještě nějakou dobu čekala, než přišli všichni. Jako poslední přišla třídní učitelka a naše akce tak oficiálně začala. Na začátku mi došlo, že vlastně sedíme ve skupinkách a bavíme se tak jako normálně, takže jsem nemusela řešit nikoho jiného než svoji kamarádku. Taky jsem si objednala pití, zatímco si většina vybrala alkohol, tak já poprosila o kofolu.

„Za co byste poděkovali třídní?" pošeptala jedna spolužačka „Kvůli přípitku..."

Na chvilku jsem se zamyslela, potom jsem ji odpověděla, že za pomoc k maturitě a Lucka řekla, že za její trpělivost. Potom co dívka od nás odešla, tak jsem pokračovala v konverzaci s kamarádkou. Bavily jsme se o normálních věcech, o škole, o tom co jsme dělaly během pátku a o tom, co máme v plánu.

Všimla jsem si, že servírka donesla skleničky a dvě lahve šampaňského. Byly nám rozdány sklenky na přípitek a spolužačka se připravila na řeč. Mluvila hlavně o naší třídní a o tom, jak jí děkujeme za všechno, co pro nás udělala „A kdo to nevypije na poprvé, tak neudělá maturitu!" řekla na konci. Všichni jsme si začali ťukat. Nepovedlo se mi to vypít najednou, ale stejně jsem to do sebe vrhnula rychle. Bylo to hnusné, ale alespoň už jsem to měla za sebou.

Potom jsem si opět povídala s Luckou, ale ta se po nějaké chvíli ode mne otočila a začala se bavit s jinými spolužačkami. Taky jsem promluvila k jiným holkám, ale nebavilo mě to. Ne že bych je neměla ráda, ale prostě celková ta atmosféra nebyla nic pro mě. Jenže večer teprve začínal, měli jsme končit až ve dvanáct a bylo teprve půl sedmé.

Vydechla jsem a ohlédla se na Lucku, která se zase vrátila ke mně „Není to zábava?" řekla s úsměvem.

Popozvedla jsem obočí, chtěla jsem něco říct, ale náhle jsem si všimnula, jak jdou s talíři jídla ke stolu vzadu, náš raut „Co takhle, kdybychom vyřešili stužky a šli jíst?" navrhla spolužačka, potom se otočila na učitelku „Mohla byste nám dát stužky?"

Žena si stoupnula a šla na místo, kde předtím měla proslov dívka „Dobře, tak teda popořadě," pronesla s úsměvem a vzala jednu do ruky. Začali jsme se pro ně chodit a nechávali si ji připínat na trika. Potom jsme se vždy obrátili k rautu a začali jíst. Další část byla hotová a bylo teprve osm. Opět jsem se dala do řeči s Luckou.

Nastala další část programu, kde jsme naše dětské fotky třídní a nechávali ji nás rozpoznat. Uhádla mě docela brzo, ale přesto jsem se dívala, jak hledala ostatní moje spolužáky. Skončilo to a já to vzdala.

Vzala jsem si bundu, čehož si Lucka okamžitě všimnula „Ty už jdeš?" zeptala se mě rychle.

Přikývnula jsem „Nebaví mě to tu, tak půjdu radši domů..."

„Počkej na mě!" ohlédla jsem se na ni a zůstala tam stát, dokud se dívka neoblíknula. Zaplatila jsem svoje pití a kamarádka mě následně doprovodila ven „Hele raději bys měla sehnat nějaký odvoz..." řekla náhle.

Chvilku jsem se na ni jen tak dívala, ale potom mi došlo, že měla pravdu „Zavolám rodičům, ať pro mě pošlou taxíka..." pošeptala jsem a prozvonila tátu.

Otec to okamžitě zvedl „Ahoj, co potřebuješ?"

„Abys mi zavolal taxíka, jsem u té hospody..."

„Neříkala jsi, že pojedeš s Luckou?"

Vydechla jsem „Tati, když mě to tu už nebaví a Lucka pojede až kolem půlnoci... prostě mi zavolej toho taxíka, já si ho zaplatím..."

„Dobře, čekej tam..." řekl táta a típnul to.

„Tak co?" zeptala se mě kamarádka.

„No mám tu počkat, takže tak... jestli chceš, můžeš jít zpátky," odpověděla jsem a usmála se na ni.

Dívka se zasmála „Stejně to nebude určitě trvat tak dlouho a nějakou dobu tu taky vydržím."

Chvíli jsme čekaly a povídaly si, než jsme rozpoznala známé auto. Nebyl to taxík, na který jsem čekala, nýbrž vozidlo mého táty. Rozloučila jsem se rychle s Luckou a nastoupila „Nečekala jsem, že pro mě dojedeš ty..." pronesla jsem a připoutala se.

Otec nastartoval auto „Chtěl jsem něco s tebou probrat a to sice, jestli jsi teda na holky?" zeptal se mě náhle.

Začala jsem kuckat, ale potom jsem na něj rychle pohlédla „No... já... no..."

„Je mi jedno, s kým chodíš, dokud se ta osoba k tobě chová dobře a miluje tě," řekl poklidně „ta holka, se kterou jsi tehdy mluvila, kdo to byl?"

„Neřekneš to ale mamce?" zareagovala jsem. Vnitřně jsem mu to chtěla říct, ale nebyla jsem si jistá, jak by na ten fakt reagovala máma. Táta zavrtěl hlavou „No... chodím s holkou, už pár měsíců, a už jsi ji viděl," zhluboka jsem se nadechla „jsem s Adélou, tou holkou, co tu byla na pouť..."

„Oh! Ta působila jako milé děvče," usmál se „tak tu ti povoluju!"

„Tati!" zasmála jsem se, ale potom už jsem si všimnula, že jsme před barákem. Zvážněla jsem „Mamce ale ani muk, prosím..." otec mi to odsouhlasil kývnutím hlavy.